Eva Michaláková neuspěla u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku v případě jejích dětí odebraných v Norsku. Norský soud podle justice dostatečně zdůvodnil, proč nesmí syny vídat. Norská sociální služba syna odebrala už téměř před 11 lety, na jaře 2011, české matce a otci Denise a Davida kvůli podezření na zneužívání a týrání. Udání tehdy přišlo z mateřské školy, vyšetřovala ho policie. Na nic se nepřišlo, nikdo nebyl obviněn. Soud ale považoval zjištění za závažná a nechal děti u pěstounů. Chlapci vyrůstají odděleně ve dvou rodinách. „Denis a Davídek prodělali v minulosti mužské zdravotní problémy. Museli jsme je proto s mužem natírat mastí. V tomto směru mohlo jít o nedorozumění, pokud Denis své zdravotní problémy a ošetřování popisoval ve školce,“ uvedla v roce 2015 Eva Michaláková v Blesku.
Naposledy své děti viděla v případě Denise v srpnu 2015, Davida v dubnu 2014. Na podzim 2015 norské úřady zbavily matku rodičovských práv. „Schůzky byly krátké, trvaly cca 1,5 až dvě hodiny a asistovaly u nich pracovnice Barnevernetu. Nesměla jsem mluvit o společně stráveném životě, při jakékoliv zmínce o rodině mi vyhrožovali ukončením schůzky. Musela jsem s dětmi mluvit jen o tom, co je teď a tady. Pokud bych měla přepočítat čas strávený s dětmi po odebrání, nebyl by to dohromady ani jeden týden vcelku,“ popsala Michaláková vloni v květnu iDNES. Paradoxně v Norsku pracuje ve školce, kde se stará o malé děti, ke svým ale přístup nemá.
Případ měl na české politické scéně velkou odezvu, Sněmovna tehdy vyzvala vládu, aby vyvinula mimořádné úsilí, Ministerstvo zahraničí předalo v prosinci 2014 Norsku diplomatickou nótu. V roce 2015 napsal prezident Miloš Zeman kvůli kauze bratrů Michalákových dopis norskému králi Haraldu V. Upozornil ho, že případ dlouhodobě narušuje česko-norské vztahy a i obraz Norska v České republice. Panovníka vyzval, aby se zasadil o vyřešení kauzy s ohledem na zájem dětí. Úplně nejvíce se z české politické scény v této věci angažovali europoslanec Tomáš Zdechovský a senátorka Jitka Chalánková.
Na Nory nemá vliv ani rozhodnutí evropského soudu
Jitka Chalánková je z rozhodnutí soudu zklamaná. „Jsme velice zklamáni, já i moji kolegové a maminka, se kterou jsem před chvilkou mluvila. Překvapilo nás toto rozhodnutí a jsme velice smutní. Konkrétní rozsudek budeme podrobně analyzovat a rozhodneme se co dál,“ vysvětlila v první reakci pro ParlamentníListy.cz senátorka, která je zmocněnkyní matky.
Předcházející rozhodnutí českého okresního soudu, které dopadlo jinak než to ve Štrasburku, je podle ní důležité, i když jednání Norů nijak neovlivnilo. „Na Nory nemá vliv ani rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, jak víme z kauz, kdy evropský soud oznámil tyto případy a v zásadě se nestalo nic. To znamená, že musejí rodiny obnovit řízení v Norsku. Toto kolečko absolvovala paní Michaláková v Norsku už dvakrát. Co se týče českého soudu v Hodoníně, ten rozhodoval dlouho. Tam došlo až na třetí odvolání, ale toto rozhodnutí je pravomocné. Rozsudek českého soudu je pro českou vládu závazný, protože se jedná o české občany. Odůvodnění tam je jasné. Je otázkou, jak se k tomu česká vláda postaví. Norské a české soudy měly naprosto diametrální rozhodnutí. Norské rozsudky nemají žádné právní účinky pro Českou republiku a české občany,“ objasnila.
„Dodnes jsme nedostali odpověď na usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR z roku 2014, kdy jsme žádali norskou stranu, aby sdělila té české, proč zůstávají čeští chlapci odebráni v norských pěstounských rodinách, ačkoliv důvod odebrání pominul. Uvažovalo se tehdy o nějakém týrání, které se neprokázalo. Máme k dispozici toto rozhodnutí policie. Ptáme se v něm, proč nebyla zapojena širší rodina v České republice a oslovena na základě úmluvy o právech dítěte, proč není zajištěna výuka českého jazyka a především proč jsou rozdělení ve dvou norských rodinách. Na to doteď nemáme odpovědi,“ konstatovala senátorka.
„V té době bylo toto usnesení živé a česká strana se snažila. Premiér Sobotka tehdy podmínil další jednání tím, že paní Michaláková musí absolvovat celé kolo norských soudů, což respektovala a absolvovala. Teprve poté se Česká republika zapojila u toho řízení před Evropským soudem pro lidská práva. Výsledek je, jaký je,“ uvedla. Co dělat teď? „Musíme se s rozsudkem seznámit podrobně, dnes to bylo v deset hodin zveřejněno. Lze předpokládat, že se paní Michaláková odvolá k Velkému senátu, který je v počtu sedmnácti soudců evropského soudu. Zkusíme uvažovat o této možnosti,“ sdělila a přidala další informace. „Staršímu z bratrů už bude za rok 18 let. Mluvila jsem s maminkou, která říkala, že nějaké bližší informace o tom, jak to chlapci prožívají, nemá. Neviděla je od roku 2014 a 2015, přestože schůzky s mladším bratrem proběhly bezproblémově. A o tom starším nevíme vůbec nic,“ povzdechla si.
Psali jsme:
Zmínila i jiný případ rodiny Ladických, kde je otec slovenský a matka Norka. „Ti u evropského soudu uspěli – my jim také pomáháme celou dobu. Děvčátko bylo odebráno neslyšící mamince ve dvou a půl měsíci, ale předevčírem jí bylo sedm let. Ve všech případech, kdy rodiny uspěly u evropského soudu, tak Norové na to nebrali ohled. Je otázka, jestli se tam situace zlepší, ale tyto rodiny musejí znovu požádat o obnovení řízení v Norsku. A to jsou všechno roky,“ upozornila Jitka Chalánková.
Norská služba na ochranu dětí čelí mnoha skandálům
Eurosposlanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) v květnu loňského roku u příležitosti deseti let odebrání dětí jejich matce napsal: „Norská služba na ochranu dětí čelí mnoha skandálům, ve kterých i podle soudu několikrát porušila právo na soukromý a rodinný život na základě ‚omezených důkazů‘. Barnevernet je už několik let pod oprávněnou palbou kritiky, jejich jednání jdou častokrát proti zájmům dítěte. Tato služba navíc sahá k odebírání dětí i v případech, ve kterých pro to chybějí závažné důkazy,“ zkritizoval jejich jednání.
Ve čtvrtek krátce po rozsudku vysvětlil ParlamentnímListům.cz, co tento rozsudek evropského soudu ve Štrasburku vlastně znamená. „Soud zamítl možnost paní Michalákové domáhat se svých práv na styk se svými dětmi. Nicméně paní Michaláková se může odvolat. Jsem zatím jedním z mála lidí, kdo ten rozsudek četl. Je strašně formalistický, postavený na argumentech norské strany. Z mého pohledu je tento rozsudek hodně zvláštní a vybočuje z rozsudků proti Norsku. V tom druhém případě slovensko-norském rozhodl soud zcela opačně. Jsem překvapen, že v tak podobných kauzách soud rozhoduje úplně jinak,“ konstatoval.
„Paní Michaláková by se měla odvolat k Velké komoře, která by to měla posoudit. Už v jednom případě po odvolání tady rodiče uspěli. Je potřeba tímto směrem jít,“ domníval se. Podobný názor má i senátor Michael Canov (SLK), který je místopředsedou senátorského ústavně-právního výboru. „Poslední možnost je obrátit se u toho soudu na takzvaný Velký senát, tak předpokládám, že se tak přesně stane,“ napsal ParlamentnímListům.cz.
Zareagoval i poslanec SPD Jiří Kobza. „Tento rozsudek potvrzuje postupný odklon soudů nejrůznějšího typu, a zejména pak mezinárodních soudů, od tradičního pojetí lidských práv. Obzvláště znepokojující je to v případě rozhodování soudu, který má lidská práva přímo ve svém názvu. Protože jaké lidské právo může být silnější, než je právo matky na své dítě, a naopak právo dětí na to, žít s jejich vlastní matkou. V tomto punktu – být ochráncem lidských práv – soud ve Štrasburku selhal. Tzv. juvenilní justice v Norsku je pak na popření lidských práv a práv tradičních rodin přímo založena, tam jde o systémový záměr,“ uvedl.
„Kdo ale také, a to zásadně, selhal, je česká diplomacie a český Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, a to hlavně v letech 2011–2015, kdy ještě bylo možné efektivně zasáhnout a rodině Michalákových pomoci. Tím, že by děti byly vráceny jejich rodičům, popř. jejich prarodičům do České republiky. Zde české Ministerstvo zahraničních věcí těžce zklamalo a nesplnilo svoji roli. Je otázka proč. Je klidně možné tuto liknavost a neochotu pomoci českým občanům i tím, že se jednalo o možný spor s tzv. spojeneckou (západní) zemí. Kdyby se jednalo o Rusko, Čínu, nebo nějakou rozvojovou zemi, asi by bylo vše jinak. To je nepřijatelné,“ domníval se.
„To, jak česká diplomacie (a tehdejší premiér Sobotka) rodinu neustále odkazovala na to, ať vyčká na rozhodnutí norských soudů a poté se obrátí do Štrasburku, se ukázalo jako naprosto kontraproduktivní. Jen se ztratilo mnoho let, kdy obě děti žijí v norských pěstounských rodinách. Něco dělat nyní už bude velmi těžké, jestliže veškeré právní prostředky včetně mimořádných jsou vyčerpány. Teoreticky je ještě možné pokusit se o nějaké diplomatické jednání, ale naděje je minimální,“ doplnil.
Nebylo rozhodnuto v zájmu dítěte
Třetím politikem, který se před lety ve věci hodně angažoval, byl europoslanec a předseda Svobodných Petr Mach, který tehdy s eurosposlaneckým kolegou Zdechovským kvůli tomu odjel do Norska. „Tady vůbec nebylo rozhodnuto v zájmu dítěte, že děti mají vyrůstat ve své vlastní rodině. Pokud je nějakému dítěti ubližováno, tak se samozřejmě o to má stát zajímat. Ale tady nic takového prokázáno nebylo,“ komentoval případ paní Michalákové v lednu 2015 pro Blesk a upozornil: „Navíc děti měly vlastní prarodiče. Pokud měly být do vyšetření případu třeba někde v pěstounské péči, měly být dohromady. A jakmile bylo ukázáno, že tam žádná vina není, tak měly být vráceny matce.“
„Já bych si přál, aby ten případ paní Michalákové znamenal nejenom vrácení jejích dětí, ale aby ten případ otřásl celým tím šíleným systémem norské správy dětí. A aby to potom znamenalo možnost návratu dalších dětí do rodin. Těch případů je pravděpodobně hodně. Nejsou jen z ČR, ale je to i celá řada dalších cizinců, jsou to pravděpodobně i Norové, kteří jsou takto odebíráni. Chtěl bych těm dalším pomoci už ne nějakou individuální cestou, ale právě skrze tento případ zacloumat celým tím norským systémem,“ dodával tehdy. Dnes se však k rozsudku ve Štrasburku vyjadřovat nechtěl s tím, že další vývoj kauzy už neměl možnost sledovat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
