Už začátek války na Ukrajině bývalému důstojníkovi švýcarské armády, který absolvoval i ruský generální výcvik, kdy byl pozorovatelem Organizace pro bezpečnost a spolupráci na Ukrajině a na Kavkaze v Náhorním Karabachu, připomněl rusko-gruzínskou válku z roku 2008. „Přístup k operaci je srovnatelný. Ukazuje se však také, že tento konflikt byl již velmi brzy považován za součást většího konfliktu mezi Západem obecně a Ruskem,“ říká Ralph Bosshard.

Podle Bossharda existovala nespokojenost s administrativou ruského prezidenta Vladimira Putina a jeho politikou vůči Ukrajině už dlouho před rokem 2022, a to zejména mezi ruskými nacionalisty, kteří požadovali mnohem tvrdší postup. „Putin k tomu v letech 2014 až 2022 nebyl připraven. To vyvolalo velkou frustraci a zklamání. To bylo cítit i v Donbasu. I lidé, kteří se zasazovali o okamžité připojení k Rusku,“ uvádí Bosshard, který osobně hovořil i s lidmi, kteří požadovali buď okamžité připojení k Rusku, nebo vznik tzv. Novoruska, separátního státu na jihu Ukrajiny.

Bosshard jako člen monitorovací mise dlouhodobě sledoval denní situaci v regionu. V únoru 2022 si začal jasně uvědomovat, že se něco zásadního chystá, protože přesuny ukrajinských jednotek mohly znamenat nejen běžnou rotaci sil, ale i jejich posilování.

„Naše pozorovatelská mise sepisovala denní zprávy, které jsem po léta každý den pečlivě četl a vyhodnocoval. A v únoru mi nebylo jasné, zda pohyby vojsk na ukrajinské straně představují střídání sil a nahrazení novými silami, tedy rotaci, nebo zda se jedná o posílení, tedy skutečný nástup. To samozřejmě vyvolalo určitou míru znepokojení v Doněcké a Luhanské oblasti, kde lidé říkali: teď na nás Ukrajina útočí,“ uvádí Bosshard, který ruskou invazi na Ukrajinu z části interpretuje coby úlevný útok pro separatistickou Luhanskou lidovou republiku a Doněckou lidovou republiku.