Poté, co na Západě respektovaného prezidenta Borise Jelcina vystřídal u moci Vladimir Putin, jeho reformy autoritu Moskvy na mezinárodním poli nemálo posílily. Zájem o blízké zahraničí se zvětšil a Kreml dal jasně najevo, že přibližování NATO k jeho hranicím chápe jako znak potenciální agrese, připomněl Kopecký. To se pak také týkalo bývalé svazové republiky Gruzie, kde někdejšího Gorbačovova zaminira Eduarda Ševardnadzeho nahradil v čele státu po takzvané revoluci růží až nápadně proamerický Michail Saakašvili.

„Jeho nejednoduchou éru charakterizovalo enormní zbrojení organicky propojené s finančními injekcemi USA,“ uvedl komentátor s tím, že i kvůli tomu paralelně rostlo napětí s Ruskem. Svárem mezi nimi prý byly zejména dvě odpadlické oblasti Abcházie a Jižní Osetie, kde žilo kulturně, etnicky i politicky odlišně identifikované obyvatelstvo než ve zbytku Gruzie. „Na jejich ‚hranicích‘ přibývalo ozbrojených konfliktů. Ruská federace, která držela nad separatisty ochrannou ruku, nabídla místním své občanství a nezůstalo jen u této provokace,“ dodal Kopecký.

Gordický uzel se prý rozhodla rozetnout Saakašviliho exekutiva, když se rozhodla zaútočit na chudobnou Jižní Osetii. Ostřelování těžkými zbraněmi přineslo ztráty na životech civilistů a agresi podtrhla dělostřelecká i raketometná palba vedená na oficiální mírové síly, jež tam udržovala Moskva, napsal Kopecký s tím, že její rychlý protiúder Gruzínce vytlačil z odpadlického území, načež byla poraženými požádána o příměří. „Putinovci ale žádost striktně odmítli a jejich útvary rychlým pochodem během pár dní pronikly asi padesát kilometrů od Tbilisi,“ doplnil komentátor.