Poté, co na Západě respektovaného prezidenta Borise Jelcina vystřídal u moci Vladimir Putin, jeho reformy autoritu Moskvy na mezinárodním poli nemálo posílily. Zájem o blízké zahraničí se zvětšil a Kreml dal jasně najevo, že přibližování NATO k jeho hranicím chápe jako znak potenciální agrese, připomněl Kopecký. To se pak také týkalo bývalé svazové republiky Gruzie, kde někdejšího Gorbačovova zaminira Eduarda Ševardnadzeho nahradil v čele státu po takzvané revoluci růží až nápadně proamerický Michail Saakašvili.
„Jeho nejednoduchou éru charakterizovalo enormní zbrojení organicky propojené s finančními injekcemi USA,“ uvedl komentátor s tím, že i kvůli tomu paralelně rostlo napětí s Ruskem. Svárem mezi nimi prý byly zejména dvě odpadlické oblasti Abcházie a Jižní Osetie, kde žilo kulturně, etnicky i politicky odlišně identifikované obyvatelstvo než ve zbytku Gruzie. „Na jejich ‚hranicích‘ přibývalo ozbrojených konfliktů. Ruská federace, která držela nad separatisty ochrannou ruku, nabídla místním své občanství a nezůstalo jen u této provokace,“ dodal Kopecký.
Gordický uzel se prý rozhodla rozetnout Saakašviliho exekutiva, když se rozhodla zaútočit na chudobnou Jižní Osetii. Ostřelování těžkými zbraněmi přineslo ztráty na životech civilistů a agresi podtrhla dělostřelecká i raketometná palba vedená na oficiální mírové síly, jež tam udržovala Moskva, napsal Kopecký s tím, že její rychlý protiúder Gruzínce vytlačil z odpadlického území, načež byla poraženými požádána o příměří. „Putinovci ale žádost striktně odmítli a jejich útvary rychlým pochodem během pár dní pronikly asi padesát kilometrů od Tbilisi,“ doplnil komentátor.
Fotogalerie: - Krymskotatarský Bachčisaraj
Saakašviliho záměr obsadit cizí metropoli zabránila jedině Sarkozyho diplomatická návštěva Ruska, kde tehdejší francouzský prezident vyjednával jménem Evropské unie. Výsledky pak byly takové, že kromě toho, že separatisté vyhlásili nezávislost a Putinova vážnost posílila, utrpěla hodně Saakašviliho pozice.
„Ve vlasti byl po skončení funkčního období trestně stíhán, souzen i odsouzen. Nakonec musel hledat štěstí v mocenských strukturách Ukrajiny, kde roku 2014 proběhl protirusky zaměřený puč,“ dodal Kopecký s tím, že do určité míry to byla rovněž reakce na agresivní poselství, které NATO a EU vzkázal v Gruzii roku 2008 Kreml.
Původní text ZDE.
Protože porážka Gruzie byla totální, vyvstaly otázky, co přesně si Saakašvili představoval, když dospěl k rozhodnutí útok zahájit. Po přechodu ruských vojsk do protiútoku se objevovala také tvrzení, že boje zahájila Moskva. A takový pohled u mnohých přetrvává i přes skutečnost, že podle šetření nezávislé komise Evropské unie válku zahájila Gruzie. Nyní na příměří podepsané ruskou stranou 16. srpna dohlíží pozorovatelská mise Evropské unie.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab
