„Utrpení tří a půl milionu soukmenovců,“ kteří „nejsou ani bezbranní, ani opuštění.“ O tom mluvil Adolf Hitler v rozhlasovém projevu dne 12. září 1938. Nicméně už dva dny před tím dostaly okresní organizace Sudetoněmecké strany (SdP) rozkaz k zahájení provokací a začaly střety henleinovců s četníky.

Němečtí předáci řeční

Veliký sjezd Nacionálně socialistické německé dělnické strany (NSDAP) v Norimberku se konal právě na začátku září roku 1938. Slavit se na něm samozřejmě mohl nedávný anšlus Rakouska, ale jednalo se tam i o „druhém na řadě“, o Československu. „Hlavní projevy měli tři řečníci. Joseph Goebbels mluvil o naší republice jako o rejdišti komunistů, Hermann Göring hovořil o ‚trpasličím národě ve střední Evropě a o podivných skřetech, kteří se staví proti říši‘, a dodával, že Německo své vůdce velmi dobře zná, zatímco jinde se všichni schovávají za anonymní parlamentní většiny. Führer Velkoněmecké říše Adolf Hitler nebyl tehdy až tak ostrý, jak se očekávalo. Lavíroval. Německá armáda nebyla tenkrát ještě tak loajální, jak by se mohlo zdát,“ vysvětluje historický publicista Zdeněk Čech.