Projednávání tohoto mimořádného bodu zahájilo vystoupení ministra zahraničí Martina Stropnického, ve kterém mimo jiné zaznělo: „Mezinárodní společenství jako celek není s to účinně zasáhnout. Tristní je pohled na Radu bezpečnosti OSN, kde Rusko celkem dvanáctkrát vetovalo rezoluce k Sýrii, z toho šestkrát ve věci použití chemických zbraní“. Sedmého dubna podle něj proběhl v tamním městě Dúma „barbarský válečný zločin“, který České republika ostře odsuzuje.
„Rada bezpečnosti OSN nebyla schopna na situaci účinně reagovat, a proto považujeme vojenský zásah USA, Velké Británie a Francie ze 14. 4. za jasný vzkaz komukoli, kdo by chtěl v chemických útocích v Sýrii pokračovat. Šlo o omezený a přesně cílený zásah beze ztrát na životech. Neexistuje věrohodný způsob, jak jej vykládat jinak,“ vyjádřil své stanovisko ministr.
Kdo by měl obsadit ministerstvo vnitra?Anketa
Lubomír Zaorálek, který byl zpravodajem návrhu, v reakci zmínil svůj poznatek bývalého ministra zahraničí, že syrské území začaly využívat k vyřizování svých účtů skupiny ze zahraničí, dovážejí tam nejen zbraně a munici, ale dokonce i bojovníky. Takže ve finále občanská válka v Sýrii hrozí přerůst v konflikt mezi mocnostmi, a ten by se týkal i nás.
Takže je podle Zaorálka zcela pochopitelné, že se budeme ptát, což neznamená jakékoliv popření spojeneckých svazků, o kterém už dříve hovořil poslanec Miroslav Kalousek.
Premiér Andrej Babiš následně Zaorálkovi vmetl, že se diví, že takový projev nepronesl v době, kdy byl ministrem zahraničí.
Twitterový glosátor jménem „Poslední skaut“ následně poznamenal: „Poctivě jsem se snažil přečíst celý projev Andreje Babiše na 12. schůzi Poslanecké sněmovny dne 17. 4. 2018 k bodu Pozice vlády České republiky k událostem v Sýrii. To se nedá. To se fakt nedá.“
A pak nastoupil k pultíku poslanec SPD Jiří Kobza, někdejší diplomat, působící na ambasádách v muslimském světě. „Já bych chtěl poukázat na několik skutečností, které bychom měli brát v potaz před tím, než uvěříme všemu, co je nám předkládáno o syrské krizi,“ avizoval. Varoval zejména před tím, že po údajném chemickém útoku zafungoval „soudce Lynč“ a stalo se podle něj to, co se říkalo v padesátých letech: Pachatel nebyl nalezen, takže byl určen.
Poté vystoupil lidovec Ondřej Benešík, který se ve svém projevu ohradil před „nekorektní diskusí, která v České republice zaznívá“, že válka v Sýrii souvisí s nelegální migrací. Podle něj pokud někdo prchá před válkou, tak má nárok na azyl, a jedná se tudíž o migranta zcela legálního, nikoliv nelegálního.
Pak vystoupil Lubomír Zaorálek, který rychle vyřídil faktickou poznámku, a když jej předsedající ujistil, že mu do časového limitu zbývá ještě minuta, rozhodl se spontánně, že poslancům řekne „ještě něco provokativního“.
„Já se obávám, že ani to zužování problému na chemické zbraně není šťastné. Je to spíš projev našeho zoufalství. Myslíte si někdo z vás, že barelové bomby jsou méně hrozné? Nebo si myslíte, že komory na mučení jsou lepší věc, než chemické zbraně? Nebo že normální dělostřelecké bombardování, kdybyste viděli důsledky, tak si myslím, že byste nedokázali říct, že je to lepší, než použití chemických zbraní. To je pouze zjednodušení věci, abychom se měli čeho chytit v situaci, kdy de facto nemáme strategii,“ zaznělo od pultíku.
Pak dostal slovo jeho stranický kolega Jaroslav Foldyna a dle očekávání atmosféra zhoustla. Foldyna připomněl historickou zkušenost s pochybnými bombardovacími nálety organizovanými západními zeměmi, zejména nálety na Jugoslávii z roku 1999.
„Já naprosto vnímám tu velmi složitou situaci pro pana premiéra v demisi Babiše. Ona tenkrát na českou vládu klekla paní Albrightová a česká vláda také souhlasila s tím, že budou americká letadla a letadla NATO lítat přes naše území,“ sdělil.
Vrcholem debaty ovšem bylo další vystoupení komunisty Leo Luzara. Podle něj je debata o Sýrii „velmi výživná“ a málokdy se stane, aby se nám jeden den tvrdilo, že se nic neděje, a druhý den skoro vypukla válka.
„Je to možná překvapivé, nebo už jsme tak lhostejní, že jsme si na to zvykli, že se prostě některé státy domluví, využijí své vojenské převahy, a pošlou Tomahawky jenom tak někde na nějaké cíle, a že se domnívají, že dělají dobro. Takové – s prominutím, a za ten výraz se hluboce omlouvám – dobroserství může vést k velice vážným událostem, které se můžou následně stát,“ vypálil komunista.
Všem, kteří podobné akce podporují, pak Luzar připomněl, že v českém trestním zákoníku stále existuje § 407 , který hovoří o „podněcování útočné války“ s trestní sazbou až pět let vězení.
Luzar připustil, že jsme součástí NATO. Jenže nyní se tři členové této organizace utrhli a rozjeli za zády spojenců soukromou válečnou ofenzivu.
A v kanonádě hned pokračoval Radim Fiala z SPD: „Česká republika se ocitla v situaci, kdy fakticky neexistuje vlastní bezpečnostní a zahraniční politika. Tady je zbytečné si cokoli nalhávat. Pokud v Bruselu, v Londýně, v Paříži, ve Washingtonu rozhodnou, Česká republika udělá cokoli, byť by to znamenalo její sebezničení. Nedělejme si žádné iluze“. Je podle něj potřeba si konečně položit otázku, zda se máme slepě a bezhlavě podřizovat zájmům EU nebo NATO.
Události posledních dní prý jasně ukázaly, proč SPD usiluje o referendum i v mezinárodních otázkách. „Hájíme referendum proto, že chceme, aby každý vnímal, že zde žije v České republice přes 10 mil. občanů, kteří mají suverénní právo rozhodnout o svém osudu, že to nejsou nevolníci ani Bruselu, ani Washingtonu, ani odněkud jinud, že to jsou lidé, kteří mají právo rozhodnout o svém osudu a o osudu své země,“ vysvětlil Fiala.
Pak si vzal slovo lidovec Ondřej Benešík, který reagoval na Jaroslava Foldynu a připomněl mu, že bombardování Jugoslávie v roce 1999 schválila vláda Miloše Zemana, ačkoliv dnes je z neznámých důvodů připisováno prezidentu Václavu Havlovi, který o ničem nerozhodoval.
„V Sýrii se vraždí, a to i děti a ženy, několik let. A je zajímavé, že přesně řízené útoky spojenců, které nikoho nezabily, až tyto vyvolaly dnešní diskusi,“ divil se Benešík.
Po něm si vzal slovo předseda KSČM Vojtěch Filip, který vystoupil s obsáhlým projevem, ve kterém zpochybnil řadu argumentů, zaznívajících na podporu akce v Sýrii. Musíme se podle něj ptát, komu tato sólová akce tří západních velmocí posloužila. Pokud jde o české politiky, ti by podle Filipa měli pamatovat na svůj ústavní slib.
„Máte v úmyslu rozvrátit náš ústavní systém? Já ne. A jsem přesvědčen, že ten, kdo se sníží k tomu, že přes svůj ústavní slib bude říkat, já věřím našim spojencům a nechci žádný důkaz, nezlobte se na mě, tak se zpronevěřil tomu ústavnímu slibu,“ zakončil zostra šéf komunistů.
Následovala přestávka, ve které se skupina poslanců pokusila formulovat návrh usnesení.
Poslankyně Jana Černochová pak jako předsedkyně výboru pro obranu navrhla usnesení Sněmovny, které mimo jiné ukládalo předsedovi vlády, aby „v případech závažných událostí mezinárodně politického charakteru konzultoval pozici České republiky s předsedy jednotlivých politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně“. Přidal se k ní Miroslav Kalousek, že za minulých vlád takové neformální konzultace i s opozičními stranickými předáky byly standardem, aby se předešlo nedorozuměním.
Lubomír Zaorálek pak připomněl, že v době, kdy byl ministrem zahraničí, tak Sýrie patřila k ožehavým otázkám, na kterých se nedařilo napříč spektrem najít shodu. A není to podle něj jen problém České republiky. Situace v Sýrii je prostě složitá, a promítá se do ní i to, že si tak velmoci prosazují své vlastní zájmy, které jsou navíc často nereálné.
„Když to řeknu úplně otevřeně, Francouzi, Britové měli své partnery, o kterých chtěli, aby se stali součástí budoucího řešení, a pro mě byla často otázka, jak je ta jejich představa reálná. Já jsem se třeba v minulosti setkal s představiteli takzvané „Rijádské skupiny“, možná vám to něco říká, a když jsem se s těmi lidmi bavil, což měla být ta alternativa k Asadovi, tak jsem zjistil, že jsou to jeho bývalí těsní spolupracovníci, které vlastně živila jediná věc – pomsta,“ otevřel poslancům své poznatky.
Česká republika podle něj vždy měla o Sýrii nadstandardní informace i díky stále fungující ambasádě v Damašku a měla by toho využívat. „A já proto říkám – nestačí vysílat Tomahawky,“ vzkázal bývalý ministr zahraničí.
Následně byla otevřena podrobná rozprava a tu hned na začátku výrazně připepřil poslanec Miroslav Kalousek. Navrhl totiž, aby se Sněmovna hlasováním usnesla, že žádá vládu, aby její zahraničněpolitická stanoviska byla jednoznačná a konzistentní. Vždy si prý myslel, že je to samozřejmost, ale o víkendu se ukázalo, že předseda vlády Babiš je schopen něco jiného tvrdit v sobotu ráno a něco zcela jiného v neděli večer. Pokud předseda vlády poslancům tento rozpor vysvětlí, je prý Kalousek připraven svůj návrh stáhnout.
A navrhl ještě další usnesení: „Poslanecká sněmovna žádá vládu o to, aby věrohodně podporovala spojence, kteří České republice pomáhají zajišťovat její bezpečnost“.
Hned po něm přišel k pultíku šéf poslanců SPD Radim Fiala, který navrhl usnesení zcela jiného typu: „Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vyzývá vládu České republiky, aby v zahraniční politice podporovala pouze vojenské akce, které probíhají v souladu s mezinárodním právem“.
Předseda vlády Andrej Babiš pak přistoupil k pultíku, promluvil o situaci v Sýrii, ovšem Kalouska tím neuspokojil, takže předseda poslanců TOP 09 trval na hlasování o svém návrhu. Chvíli poté se hlasovalo a tento návrh usnesení byl, stejně jako všechny ostatní, přijat. Poslanecká sněmovna tedy „žádá vládu České republiky o to, aby její zahraničně politická stanoviska byla jednoznačná a konzistentní“.
Druhý Kalouskův návrh usnesení, který zavazoval vládu, aby „podporovala spojence“, však přijat nebyl. A to neobyčejně vytočilo jeho sympatizanty na mediální frontě. Server Svobodné forum Pavla Šafra bubnuje na poplach: „Neskutečné. Vláda nemá věrohodně podporovat spojence, rozhodla Sněmovna“.
A twitterová celebrita Karel Peka pak znechuceně poznamenal, že se doba zjevně změnila a ve Sněmovně se odehrávají věci, které by před pěti nebo šesti lety (tedy za Nečasovy vlády) byly nemyslitelné. Roztahuje se tam „nacionální fronta“ a hnutí ANO jí pasivně asistuje.
„Vážení, doba se změnila. To, co teď nasazovali cca hodinu zástupci tzv.nacionální fronty (zejména SPD, KSČ, ale v softpodobě i ČSSD, ODS a Pirátů) za významného mlčení poslanců vládního ANO proti spojencům v NATO by ještě před pěti šesti lety nebylo ve Sněmovně vůbec myslitelné,“ napsal doslova.
A mnozí další zděšeně sdíleli výsledek hlasování o návrhu Miroslava Kalouska. „Fakt to neprošlo, k neuvěření,“ lamentuje například novinář Radek Bartoníček.
Pozoruhodné usnesení Sněmovny, která na navrh poslance Kalouska nyní neschválila navrh, ze Sněmovna žádá vládu, aby věrohodně podporovala spojence, kteří České republice pomáhají zajistit její bezpečnost... Fakt to neprošlo, k neuvěření :( pic.twitter.com/9tlJsIwakJ
— Radek Bartoníček (@R_Bartonicek) 17. dubna 2018
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
