Začátky pořadu Reportéři České televize přirovnal Marek Wollner k těžce dýchající parní lokomotivě. „Začátky nebyly snadné, vznikaly po zrušení jiného investigativního pořadu Fakta. Zpočátku jsem do nového formátu nechtěl nastupovat kvůli loajalitě vůči kolegům. Vždy se mi nelíbilo, když na rakvích začnou noví tančit své reje a ukazovat se,“ popsal Wollner s tím, že i u Reportérů očekával poměrně krátkou životnost. Mluvila tak zkušenost předchozích publicistických pořadů podobného typu. Podle Wollnera se všechny pořady dopustily něčeho dílčího, co proti nim bylo zneužito. Sám však zůstává šéfem reportážní publicistiky už třináct let.
Doba kmotrů skončila, nikoliv podezřelé operace
Během rozhovoru upozornil, že pořad by měl mít větší ambici než reportáže s tématem pro komerční televize, a spočívat by měl v kontrole toků veřejných peněz a politiků, zda nezneužívají svoji moc a funkci a jestli nerozdělují peníze v rámci svých kamarádšoftů. Marek Wollner také uvedl, že nejvíce kauz ze zhruba dvou tisíců reportáží bylo spojeno s dobou kmotrů, kmotrů ODS, tedy kauz kolem Dalíka, Janouška, Rittiga, Alexandra Nováka a politiků, kteří s nimi byli v úzké spolupráci. „Bylo evidentní, že ne všechny zakázky jsou standardní a v pořádku. Řekl bych, že tato doba měla pro nás více materiálu než dnešní kauzy. Doba kmotrů skončila a její konec začal už v době vlády Petra Nečase, který přeci jen uvolnil svobodu nad vyšetřováním těchto kauz a nad jejich dotahováním až k soudu. Také s tím nějakým způsobem začal pracovat,“ vysvětlil a podotkl, že novináři ze všech různých médií patřili dříve ke svobodnějším vydavatelům. Konec české horečky ve veřejném sektoru však neukazuje konec nestandardních nebo podezřelých operací. Ale to množství je prý menší.
Doba je jiná a mění se i rizika
Marek Wollner sdělil, že se změnila rizika. „Neříkám, že je to lepší, protože se objevila rizika nová. Není už tak rozšířený jev korupce ve státní správě a v politice, ale objevila se rizika spojená s extremismem nebo se střetem zájmů a ten je samozřejmě masivní u Andreje Babiše, potenciálního premiéra. Ten má pod sebou média a vlastnictví obrovského holdingu, i když ho svěřil do svěřenského fondu, který obchoduje se státem.“ Připomněl, že jde o skutečnost veřejnosti neskrývanou, ale to neznamená, že je tento problém menší, spíše naopak.
O profesionalitě Reportérů ČT dle jeho slov vypovídá fakt, že dosud neprohráli jediný soud. Žaloby jsou na ně podávány jednou za čas, zřídkakdy se však dostanou až do fáze soudního líčení. Zároveň musí čelit stížnostem podávaným přes Radu pro televizní a rozhlasové vysílání. „Stane se to jednou za čas. Naposledy si stěžoval Andrej Babiš, že točíme na objednávku a děláme reportáže účelově proti němu. Tento soud jsme také vyhráli.“
Wollner: Všichni mě upřímně nesnášeli
Marek Wollner uvedl, že pročtení útoků politiků, jež pořad nachytal, by bylo čtení na celý večer. „Všichni mě upřímně nesnášeli, s každým premiérem, s mnoha ministry jsem měl ostrý střet. Vytváření dojmu, že jsme byli odvážní u Andreje Babiše, když jsme předtím byli zbabělí, je falešná věc. Mě se to dotýká, musel jsem tehdy čelit výpadům Topolánka, Paroubka a i horším, jako v případě Jiřího Čunka, a těch lidí byly spousty. My jsme ale nikdy nedělali žurnalistiku, která jen něco předstírá.
Zároveň si nemůžeme vymýšlet žádné kauzy, jsme pod tak neuvěřitelným drobnohledem, že to není možné. Ten tlak je obrovský a pokud v publicistice udělá autor detailní chybu, má velký problém, takže ustát to znamená, že chyby neděláte a žijete jakž takž v transparentním demokratickém prostředí. I když politici mají pochopitelně jinou představu, jak by se měla dělat žurnalistika, tak si úplně nedovolí proti vám zasáhnout, když na to nemají materiály, když nemají nabito.“
Bez svobody žurnalistiky nemůže demokracie přežít
Zavzpomínal, že někteří se je snažili zdiskreditovat a vyhledávali u agentur „špínu“, nebo ji dokonce nechali vytvářet: „Mohu jen spoléhat na to, že i naše nová doba bude přinejmenším respektovat svobodu žurnalistiky. Bez ní zkrátka demokracie nemůže přežít.“ Na otázku, jak se v současnosti, kdy se vlastnictví médií dostává do českých rukou, dýchá České televizi, odpověděl, že dobře. Marka Wollnera vždy na České televizi přitahovala jednak svoboda, byť není jednoduchá, a navíc si v poslední době užívá pocit, že za ním vedení stojí a nehledá na něj intriky, což už se mu v minulosti stalo. „Dýchá se mi dobře, ale to neznamená, že jde o lehký život. Nicméně možnost novinářské doby je unikátní, můžete ji prosadit a vždy to bylo možné. I když mi vedení nebylo nakloněno, tak jsem věděl, že nejsem součástí firmy, kterou někdo vlastní a neříká mi, co nesmím. Pokud jsem měl důkazy, tak jsem je v rámci racionální diskuse prosadil. Dýchá se mi dobře, ale cítím jaksi svírající se pás v celé společnosti, který televizi obklopuje.“
V Babišových médiích chybí iniciativa
Sám čte Lidové noviny a Mladou frontu Dnes, které zde byly už v porevoluční době. „V Lidovkách jsem začínal a Mladou frontu jsem si vždy cenil jako profesionální médium. Nepřestal jsem s tím čtením, ale to neznamená, že je vnímám jako svobodná média. Netvrdím, že píšou lež, z profesionálního hlediska dodržují základní principy, ale je zde velká odstíněnost od hlavních problémů, které se týkají Andreje Babiše. Někdy se zprávy o něm objeví, ale v míře menší než malé a zcela chybí iniciativa, informuje se se zpožděním nebo je článek z pera České tiskové kanceláře. Přebírají zprávy a umísťují tyto materiály na zadní strany, nikoliv na hlavní. Tam vidím problém, ale stále jsem čtenářem, protože jde o pozoruhodnou studii.“
Na závěr popsal, co podle něj schází české žurnalistice: dobří vydavatelé, kteří se přizpůsobí standardům demokracie, starají se o profesionalitu novin, nikoliv o redakční politiku. Na novinách by podle Wollnera mělo být poznat, zda patří Babišovi, nebo Bakalovi, a dokud to na nich poznat nebude, což se u Babišových médií děje markantně, tak je něco v nepořádku.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
