Kniha i o Schwarzenbercích se stala v dnešním Česku samizdatem. Máme ji

„Paul Polansky vystavěl svůj román na zjištěních z dokumentů o táboře v Letech a na faktech o roli české šlechty a úředníků při zakládání a vedení tábora, který se krutostí v mnohém vyrovnal německým koncentračním táborům. Tato domácí krutost, podobně jako krutost při vyhánění Němců po druhé světové válce, vyvrací falešnou představu o Češích jako o pouhých obětech druhé světové války,“ píše na poslední stránce knihy slovenský literární vědec a současný čestný předseda Občianskej konzervatívnej strany Peter Zajac. Osud této knihy, která je však podle jejího vydavatele Fedora Gála podivným mišmašem faktů a fikce, je také dost podivný.

Samizdat v demokracii

Vydalo ji v roce 1999 nakladatelství GplusG a z anglického originálu přeložila Vladimíra Žáková. Krátce po jejím vydání se údajně s Polanským v jedné literární kavárně sešel potomek literárních hrdinů Bouře Karel Schwarzenberg a navrhl, že věnuje nějaké peníze pro pietní místo v Letech. Ale jde jen o tvrzení z druhé ruky, takže je ho třeba brát s odstupem. Když ParlamentníListy.cz požádaly přes volební tým Karla Schwarzenberga, aby se k určitým informacím vyjádřil, dodnes to neudělal. Až při nedávné debatě MF Dnes se ho člen Zemanova volebního týmu zeptal, jestli měla jeho rodina někdy něco společného s táborem pro Romy v Letech u Písku. Schwarzenberg na to řekl, že tábor sousedil s pozemky, které patřily jeho rodině. „Vím o knize, která tvrdila, že jsme s tím měli co do činění, prozkoumalo to několik historiků a zjistili, že to byla pustá pomluva,“ dodal ještě předseda TOP 09.

Na tiskovou konferenci k vydání knihy v roce 1999 přišel jeden novinář, jenž o ní nic nenapsal, a knihkupci ji odmítli. Nikdo o ní nejevil zájem. I další osud knihy je více než podivný. V patře nad skladem nakladatelství prasklo vodovodní potrubí a téměř celý náklad Bouře byl zničen. Pojišťovna škodu zaplatila a příběh se uzavřel. Zbylo několik výtisků, které se dodnes šíří jako zakázaná literatura za bývalého režimu. Zájemci si knihu kopírují na xeroxu. Ostatně takovou kopii má třeba Zdena Mašínová. A když autor tohoto článku prohlásil, že mu byl půjčen originál, přihlásili se hned tři zájemci o kopii. „Další náklad se nevytiskl, protože knihkupci o ni nejevili zájem a po čase jsem nakladatelství GplusG převedl na kolegyni, která ho pak spojila s dětským nakladatelstvím Baobab, čímž se podstatně změnil ediční profil,“ vysvětluje dnes tehdejší nakladatel Fedor Gál a dodává: „Kniha Bouře se stala „hitem“ až po několika skandalizujících článcích.“ Paul Polansky teď podle posledních informací vede Roma Refugee Fund v Kosovu.

Pasáže z Bouře

„Přestože většina zde vylíčených incidentů a událostí se stala, všechny postavy jsou smyšlené,“ napsal na úvod knihy Bouře Paul Polansky. Rodiče Karla Schwarzenberga jsou v tomto románu uváděni pod pseudonymem Weissenberkovi. Ostatně jeho název je odvozen od živelné pohromy, která se nad schwarzenberským panstvím přehnala v roce 1939 a zkosila čtyřicet procent vzrostlých stromů. V knize je pak skrytě naznačeno, že knížecí rodina využívala k levné práci na polomech vězně z kárného a později sběrného tábora Lety u Písku, byť na stránkách se píše o táboře Roky.

V páté kapitole, která je časována rokem 1940, se mimo jiné píše: „Před týdnem začali slovenští dělníci knížete Alberta spolu s první várkou vězňů stavět pracovní tábor u Roků.“ V následné kapitole se stejným datováním je toto: „Tábor v Rokách měl jen 680 vězňů. Většina z nich byla práce neschopná.“ Následně tam byli také internováni, alespoň podle knihy, Židé. „Vládní výnos z 13. března 1939 na zřízení pracovních táborů byl vydán se zřetelem na Cikány. Ale od té doby, co byly vybudovány Roky, bylo v nich internováno jen málo Cikánů. Proč to?“ Ptá se v deváté kapitole kněžna Teresa. Následně jsou pak v ději do tábora sváženi i Romové. Ženy a děti trpí v příšerných podmínkách a umírají, muži ve skupinách těží dřevo v katastrofou poničených lesích.

Fikce nebo pravda?

Hlavní otázka této knihy je, co jsou fakta a co fikce? „Rodiče šéfa diplomacie Karla Schwarzenberga využívali k levné práci vězně z kárného a později sběrného tábora Lety u Písku,“ uvedl kdysi drsně pro týdeník The Prague Post autor Bouře. „S Polanským jsem mluvil a on sám prezentoval dílo jako román. Je tam spousta fabulací. Nicméně tábor v Letech u Písku je fakt, který zdokumentoval například historik Ctibor Nečas a publicista Markus Pape. Zdokumentováno je také, že to byl romský tábor, že tam lidé těžce pracovali a hlavně děti umíraly na nemoci, především tyfus. Také je pravda, že tam byl výhradně český personál. Ano, to jsou všechno fakta, která Polanský ve svém románu použil. Ale není to celý obsah románu, jde jen o pozadí, které použil a využil,“ sdělil ParalmentnímListům.cz tehdejší vydavatel Bouře Fedor Gál.

V této souvislosti dodal na svých stránkách Gál repliku Markuse Papeho: „Bývalí romští vězňové letského tábora řekli Polanskému, že se prali o to, pracovat pro Schwarzenberga, tam byly totiž nejlepší pracovní podmínky. To hlavní ale je, že v té době byl už majetek Schwarzenberga pod nucenou správou německého správce a Schwarzenbergové nemohli už o takových věcech rozhodovat. Zaměstnanci podniků Schwarzenberga tehdy spíše pomáhali vězňům, než aby je vykořisťovali. Proto v tomto případě bylo správné objednávat si vězně na práci z letského tábora, i když to třeba prospělo majetku Schwarzenberga, který už nemohl sám spravovat.“

Střelec od boku

Dále na svých internetových stránkách Gál v blogu z roku 2008 Skandál, nebo skandalizace? napsal: „Fakt, že Polanský čtenářům podsouvá, že jde o příběh, do kterého jsou „namočeni“ lidé jako současný ministr zahraničí kníže Schwarzenberg a Václav Havel, vnímám jako marketink. Marketink člověka, pro kterého, jak si dnes myslím, je osobní zájem a image hodně důležitý. Říkám to s trochou smutku. Byl jsem to totiž já, kdo mu umožnil všechny knihy ke kauze Lety o po léta tabuizovaném tématu romského holocaustu vydat v Čechách.“ A Polanského v něm nazývá střelcem střílejícím od boku, kterému málo záleží, jestli střílí na viníka nebo nevinného.

V první polovině devadesátých let s Polanským udělal rozhovor do Přítomnosti bývalý senátor Petr Pithart. Ten pro Prague Post kdysi řekl: „Jestliže to, co Polansky říká, je pravda, (Schwarzenberg) bude muset s něčím přijít a usmířit se se svojí minulostí.“ Ostatně podle Fedora Gála nebylo prokázáno, že zaplavení celého nákladu knihy Bouře vodou bylo něčím úmyslem. „Dost mě mrzí, jak se toto literární dílo zneužívá v politické kampani proti Karlu Schwarzenbergovi. Není to fér,“ doplnil pro ParlamentníListy.cz nyní ještě Gál. Po obsazení Československa Hitlerem se otec dnešního ministra zahraničí Karel VI. odmítl stát říšským občanem a dál se hlásil k české národnosti. Doložil to svým podpisem národnostního prohlášení české šlechty.