Podle autorky článku „Proč nesledovat hokejový šampionát?“ tvrdí, že o vítězi je jasno už předem. Připomíná, že chléb a hry využívali diktátoři už v minulosti. „Celkem laciné body za popularitu tak u národa sbíral Hitler s olympiádou v Berlíně, jako výkladní skříň socialismu využívali sport s oblibou i českoslovenští komunisté. Vždyť čím jiným než idealistickou propagandou byly megalomanské spartakiády na Strahově?“ ptá se Černá.

Souvislosti řeší málokterý ze sportovních fanoušků a asi nikdo z hokejistů

S odstupem času působí snahy diktátorských režimů o pořádání sportovních her průhledně až lacině. Přesto i dnes, poučeni historií, jim lidé sedají na lep.

„Souvislosti a pozvolné rozšiřování mocenských vlivů řeší málokterý z fanoušků a asi nikdo z hokejistů na ledě. V Bělorusku přitom nejde o nenápadné získávání sympatií. Těsně před startem mistrovství nechal Alexandr Lukašenko pozatýkat několik desítek opozičních aktivistů, přidali se k dalším, kteří už v táborech se zostřeným režimem jsou. Děsivá svědectví z běloruských vězení jsou obecně známá a dostupná,“ připomíná komentátorka.