Nyní se situace výrazně změnila. Současná ministryně si během krátké doby dokázala znepřátelit téměř každého. Počínaje řadovými vojáky (výroky o tom, že na rozdíl od nich má koule), velení armády nevybíravými útoky na dnes již bývalého náčelníka Generálního štábu, ministerské úředníky svým údajně chaotickým způsobem řízení a neméně chaotickou reorganizací, ze které se ministerstvo dodnes nevzpamatovalo.
Velmi potichu, ale o to usilovněji pracuje na svých šancích obsadit křeslo ministra obrany ředitel Vojenského zpravodajství Jan Beroun. Ten je v mimořádně napjatých vztazích s Karlou Šlechtovou z pikantního důvodu: Když Martin Stropnický odcházel z funkce, doporučil Andreji Babišovi jako nástupce právě Berouna a tvrdě lobboval proti instalování Šlechtové.
Začátkem roku 2014 se stal Beroun poradcem ministra obrany Stropnického a na podzim byl jmenován ředitelem Vojenského zpravodajství. Největší kauzou, ke které se zatím nachomýtl, byl únos pěti Čechů v Libanonu, mezi nimiž byl i jeden vojenský špión v jeho podřízenosti. Beroun nedokázal nikdy srozumitelně vysvětlit, co vlastně v podivné skupině výletníků do Libanonu agent Vojenského zpravodajství pohledával, a objevily se pochybnosti o tom, zda má svou organizaci pod kontrolou.
Jinak se Beroun velkou měrou podílí na zmrazení velkých armádních akvizic, protože drby a pomluvy, které o sobě navzájem šíří zbrojařští konkurenti, prezentuje jako významná zpravodajská zjištění a děsí jimi zbytek ministerstva. V praxi tak likviduje zejména šance na zakázky českých výrobců, jako jsou ERA, Tatra nebo ZVI, protože o problémech zahraničních dodavatelů ze Švédska či odjinud jeho organizace orientovaná na domácí „píseček“ nic nezjišťuje.
Snahy náměstka Daniela Koštovala a jeho „politických ochránců“ stát se ministrem jsou taktéž dlouhodobé. K jeho smůle to nevyšlo s koncem ministrování Vlastimila Picka ani Martina Stropnického, nicméně se snažil. Nyní to podle dobře informovaných zdrojů zkouší opět, ale na překážku dnes již tolik nejsou jeho letité vazby na Mirka Topolánka, jako spíše jeho tragické výsledky na pozici náměstka zodpovědného za akvizice. Mimochodem byl to právě on, kdo ujišťoval poslance i svého předchozího ministra a ostatně i Američany, že dodávka nových víceúčelových vrtulníků je pouhou otázkou podpisu příslušných smluv, které jsou připraveny i s mašličkou. „Výsledek je dobře známý, z údajného podpisu smlouvy je dnes pouhý marketingový průzkum a vrtulníky jsou opět v nedohlednu. Podobným způsobem se Koštoval zachoval i vůči Izraelcům, s nimiž vyjednával o nákupu 3D radarů,“ dodal náš dobře informovaný zdroj.
Svou šanci vycítil i jeho kolega, stranický náměstek za ČSSD Jakub Landovský, který umí dobře vysílat signály přes média. Dokud není jasné, zda resort obrany nakonec přece jen obsadí ČSSD, snaží se i on udržovat své šance.
Při současné personální bídě sociální demokracie se tak Jakub Landovský nabízí jako nová tvář. Navíc za čtyři roky, kdy začal na obraně působit jako poradce svého kamaráda a stranického kolegy Jakuba Kulhánka, kterého následně vystřídal i ve funkci náměstka, za sebou nemá na rozdíl od Koštovala žádné kostlivce ve skříni.
Nicméně tento týden začal vysílat nové signály, tentokrát o připravenosti zapojit se do boje o pražský magistrát. To je ovšem velmi rizikový podnik, protože pražská ČSSD má zasloužilou prací místních es, jako jsou Petr Dolínek či Karel Březina, nakročeno k pádu pod pětiprocentní hranici v komunálních volbách v metropoli.
Přehlídka adeptů na vystřídání Karly Šlechtové je důkazem toho, že ministerstvo obrany rozhodně není prestižní vládní post. Jedná se o rizikový flek, na který se derou ti, kteří nemají co ztratit. Zkušenosti Martina Stropnického, který jako jeden z mála přežil ve funkci celé čtyři roky, ale i Karly Šlechtové, která se nechala slyšet, že v demisi nechce nic významného rozhodnout, ukazují, že nejméně toho v resortu zkazí ten, kdo nic nedělá. A to je pro obranu České republiky špatná zpráva.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomáš A. Nový
