Nejprve upozorňuje, že kritici islámu obvykle poukazují na různé násilné pasáže Koránu. Obhájci islámu naopak nabízejí pasáže pozitivní a dávají je do kontextu se životem většiny světových muslimů, kteří odmítají radikalismus ISIS i dalších soudobých extremistů. Jenže takové diskuse podle Čejky nemohou skončit jasným a pro všechny uspokojivým závěrem.

Patriarcha radikálního islamismu byl vzděláním učitel, povoláním úředník

Většina současných radikálních ideologů islámu nevzešla z význačných center náboženské vzdělanosti. Například „patriarcha“ radikálního islamismu Sajjid Qutb byl vzděláním učitel a povoláním úředník. Jeho velký obdivovatel a následovník Ajmán az-Zawáhirí, šéfideolog „binládinovské“ al-Káidy – a po smrti Bin Ládina její vůdce –, vystudoval chirurgii. Hadži Bakr, architekt koncepce ISIS, byl před rokem 2003 důstojníkem vojenského zpravodajství Saddáma Husajna.

Pokud se zaměříme na náboženské vzdělání samotných vůdců – jako byli šéf globální al-Káidy Usáma bin Ládin či hlava její irácké odnože Abú Músab Zarkáwí –, nebylo jejich vzdělání o nic lepší. Obvyklou inspirací podobných jednotlivců se kromě různých pamfletů a četby Sajjida Qutba stávají extrémně wahhábistické či salafistické interpretace islámu.

Pokud ideologové nynějších nejradikálnějších islamistických organizací nemají patřičnou hloubku či šíři vzdělání, stěží ji lze očekávat u jejich následovníků a obdivovatelů. Podle Čejky by bylo naivní domnívat se, že by frustrovaný důstojník bývalé Saddámovy armády či silně naštvaný mladý muž z pařížského předměstí zahájil dlouholeté studium interpretací Koránu. Daleko spíše bude vyhledávat to, co se mu hodí, a to co nejjednodušším způsobem: bude brouzdat po internetu, kde si bude stahovat různé plamenné spisky a pamflety. Ty mu velmi rychle „teologicky potvrdí“ to, co si potvrdit přeje.