Zcela netradičním tématem začíná Petr Žantovský pravidelný přehled toho, co zajímavého objevil během uplynulého týdne v médiích. „Vcelku nenápadně proběhla ve středu zdrcující informace o tom, že na ukrajinském internetu se objevil seznam 4 500 novinářů z nejrůznějších zemí včetně Česka, kteří jsou údajně akreditovaní v takzvané Doněcké lidové republice na východě Ukrajiny. Server Mírotvůrce, který soupis zveřejnil, tvrdí, že tito žurnalisté spolupracují se separatisty. Server Mírotvůrce o sobě tvrdí, že pátrá po činech ohrožujících ukrajinskou národní bezpečnost i bezpečnost celého světa,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.
Zveřejnění seznamu, na němž jsou kromě jmen novinářů i jejich telefonní čísla a e-mailové adresy, server označuje za nezbytné, „neboť vycházíme ze skutečnosti, že tito novináři spolupracují s bojovníky teroristické organizace, a to je důležitá informace, kterou my, občané Ukrajiny, musíme znát“. „Tuto větu ocitovala i ČTK a tato informace by měla nahánět hrůzu i těm, kdo doposud tleskali každému nápadu pocházejícímu z Kyjeva. To, že se sestavují seznamy nepřátel, je běžný jev každého zostřování různých třídních bojů. Když jde navíc o občanskou válku, zdatně podněcovanou ze zámoří i z Bruselu, nabývá to navíc globálních rozměrů. Proto i fízlovací mechanismy typu rozmanitých seznamů nabývají na častosti i objemu,“ upozorňuje mediální odborník.
Nenálepkují jen Ukrajinci, zvláštní rubriku má i propagandistka Slonková
Připomíná, že v těchto metodách ostatně Ukrajina není sama. „Ani české ‚mírotvorné‘ servery nezůstávají pozadu a nálepkují různé lidi a skupiny osob etiketami typu ‚agent Kremlu‘. Server bývalé novinářky, dnes propagandistky Sabiny Slonkové, na to má dokonce zvláštní rubriku Ruská stopa, kde sepisuje všechny lidi a instituce, které považuje za prodlouženou ruku prezidenta Putina a ruských zájmů. Co je nové, je ten ukrajinský ‚adresář‘. Nejenže označíte někoho za nepřítele, náležitě to zdůvodníte ohrožením nezadatelných zájmů vaší zájmové party, zde odpůrců federalizace na východě Ukrajiny, ale jinými slovy vyzvete své souputníky k lynči,“ podotýká Petr Žantovský.
Psali jsme:
Zveřejnění e-mailů a telefonů je totiž jednoznačným a žádný jiný výklad nepřipouštějícím výstřelem mediální popravčí čety. „Znamená: jsi-li dobrý Ukrajinec, vezmeš klacek, najdeš si svého záškodníka a urazíš mu hlavu. Něco podobného jsme v našich poměrech zažili jen za nacismu a v raných padesátých letech. Nevyslovená, ale jasná výzva k fyzickému ohrožení těch, koho nazvu nepřítelem naší svaté věci, je důkazem toho, že na Ukrajině v žádném případě nelze dnes hovořit o demokracii a svobodě. Je to země rozlomená na několik kusů, země ovládaná gangy a oligarchy, cíleně manipulovaná ze Západu a používaná jako beranidlo proti Rusku. Země, kde kvetou výzvy k násilí vůči jednotlivcům a skupinám osob,“ tvrdí mediální analytik.
Svět se za posledních pár let změnil a soupisy se nejspíš stanou normou
Něco takového by mělo být v zemi, která chce být považovaná za demokratickou a usiluje o vstup do nadnárodních struktur typu Evropské unie a NATO, naprosto nepřijatelné. „Jenomže čemu se divit, když se podíváme, co se děje v Turecku. V tom Turecku, které ještě před pár lety bylo prosperující sekulární zemi, ale EU ho odmítla přijmout za člena, zatímco dnes je to fundamentalistický muslimský chalífát v čele s autokratickým vládcem, jemuž však nyní EU leze málem až do tenkého střeva. Svět se strašně za těch posledních pár let změnil. K horšímu. Zdá se, že likvidační soupisy různých ‚mírotvůrců‘ se nejspíš stanou normou. Měli bychom začít utíkat, anebo se tomu postavit. Dřív, než bude pozdě,“ varuje Petr Žantovský.
To varování před likvidačními soupisy lidí z opačného tábora, i když v tomto případě se tam dostali i novináři ze „stejného“ tábora, trvá i přesto, že ukrajinský server Mírotvůrce se dva dny poté, co seznam se jmény čtyř a půl tisíce novinářů a jejich kontaktních údajů zveřejnil, rozhodl skončit. Na webu to oznámili sami organizátoři tohoto projektu. Podle zveřejněného prohlášení se centrum Mírotvůrce rozhodlo svou internetovou stránku uzavřít v důsledku negativní reakce, kterou vyvolalo zveřejnění seznamu novinářů „akreditovaných teroristickou organizací ‚DLR‘ (Doněcká lidová republika)“.
To je sen každého kšeftsmana, nemuset se nikomu zodpovídat
Od ukrajinského serveru se přesuňme do tuzemských mediálních vod. „Prezident Miloš Zeman podle očekávání jako první otevřel téma, jehož se všichni ostatní dosud bojí a přistupují k němu opatrně. Jde o Českou televizi a její absurdní, dávno už nevyhovující ‚veřejnoprávní‘ statut, který umožňuje tu instituci bez sebemenší kloudné kontroly využívat na jedné straně k velikým byznysům a na druhé straně k mohutné politické propagandě. Do České televize nesmí vstoupit Nejvyšší kontrolní úřad, a tak se o jejím hospodaření my, koncesionáři, kteří ji ze zákona platíme, vlastně nesmíme nic dozvědět,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Opravdu to funguje tak, že Česká televize za své hospodaření odpovídá jen sama sobě. „To je sen každého kšeftsmana – mít svoje obchody výlučně pod svou kontrolou a nemuset se nikomu z ničeho zodpovídat. Vlastně ano, opravili by nás obyvatelé Kavčích hor – jeden můj bývalý kolega, Jiří Novotný, pro tuto instituci razil mnohem příhodnější pojem Krkavčí hory. Řekli by: vždyť přece každý rok touto dobou nosí do Poslanecké sněmovny Rada ČT výroční zprávu o činnosti České televize. V ní to všechno je,“ připomíná mediální odborník obvyklou argumentaci těch, kteří vůbec netouží po tom, aby se někdo nezávislý podrobně podíval na finanční toky.
Výroční zpráva o ČT je tunou sebechvály mezi nicneříkajícími čísly
Vždyť kdo někdy takovou zprávu předkládanou poslancům viděl, dobře ví, že v ní nenajde nic opravdu podstatného. „Jen tunu sebechvály obalenou do nic neříkajících čísel, která nejsou rozklíčována po detailních položkách, ale vyjadřují jen absolutní souhrny. Dozvíte se tedy třeba to, kolik Česká televize utratila v daném roce za tzv. výrobní úkol, tedy původní produkci, ale už ne, v jakém poměru a jakých objemech se o tento ‚úkol‘ podělily produkční firmy, a zda náhodou nejsou nějak napojené na některé šéfíky usazené v pohodlných křeslech oněch budov na Krkavčích horách,“ poukazuje Petr Žantovský.
Důvodů k zamyšlení, k čemu takto zpracovávaná výroční zpráva o činnosti České televize vlastně je, se najde dost. „Nedozvíte se, zda ten či ten produkční projekt, třeba seriál o jistém typu generační kultury, skutečně bylo nutné natahovat na několik desítek dílů, natož kolik milionů ta věc stála, jakým způsobem se vybíral producent té věci, kolik na to – i za to – inkasoval a zda by náhodou jiný tvůrce a třeba i v jiné televizi stejnou věc nepořídil za zlomek této sumy. Můžete se jen domýšlet, jakými ciframi se na Krkavčích horách žongluje. Ta televize sama vám nic z toho neprozradí. Však také: co je vám do toho, vy to přece jen musíte ze zákona celé platit,“ připomíná mediální analytik.
Nazrál čas na „černou knihu“ profesionálních a etických přešlapů ČT
Vybízí proto, abychom si dobře všímali, kdo a jak se bude nyní do prezidenta „obouvat“ za jeho nápad změnit statut České televize na rozpočtový, a tedy podléhající náležité účetní kontrole. „Vsadím se, že uslyšíme tytéž křiky z týchž úst jako před patnácti lety během tzv. krize v ČT. Ta také byla tehdy rozpoutána s politickou záminkou, ale hlavně proto, aby zakryla nevídané hospodaření uvnitř ČT, aby se tvůrci udrželi u svých koryt a nikdo jim do toho neviděl, a tedy ani nemluvil. Jistý Karel Schwarzenberg tehdy pronesl památnou větu: ‚Česká televize patří těm, kdo v ní pracují.‘ Možná ani netušil, jak velkou pravdu – bohužel – vyslovuje,“ poznamenává Petr Žantovský.
Ale ti, kteří v České televizi pracují a jimž podle všeho i patří, vyvolávají svými výkony často nespokojenost. „Příklady toho, jak neprofesionálně, zaujatě a zájmově se v té instituci pracuje, přináším na tomto místě každý týden řadu. Už by to vydalo na pěknou ‚černou knihu‘ profesionálních a etických přešlapů a prohřešků České televize. Tak abychom nevyšli ani dnes ze cviku, aspoň jeden příklad téhož. V pondělních Událostech, komentářích, dirigovaných Danielem Takáčem, se k tématu politického směřování Evropy a naší země v ní vyslovili tři zástupci politické scény, pánové Foldyna, Pospíšil a Gabal,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Poslanec vybízející k mazání teď slyší hlasy volající po cestě na východ
Podle jeho názoru opět zaperlil zejména posledně jmenovaný, který již dříve proslul svou výzvou „mazat, mazat, mazat“, rozuměj: nepřátelské obsahy zpravodajských serverů vyjadřujících názor veřejnosti lépe než celá veřejnoprávní televize. „Tentokrát se Gabal pozastavil nad tím, že prý se ve veřejnosti stále více objevuje prokremelský postoj. Doslova Gabal řekl: ‚Je tu vlna hlasů typu Pojďme na východ‘. Nu, kdybych chtěl být jízlivý, řekl bych, že v minulosti osoby, které ‚slyší hlasy‘, končily v nějakém léčebném zařízení. Protože vskutku nevím, odkud a jaké hlasy to Gabal slyší,“ pozastavuje se mediální odborník nad schopností poslance KDU-ČSL.
Sám má totiž vysledované, že co se mainstreamových médií týče, tak v nich jednoznačně dominuje naopak neustálé volání „Na západ, na západ‘. „Takže ony ‚hlasy‘ toužící po východním směru, mohou být také dost dobře jen Gabalovou noční můrou či fixní ideou, která se dá v dnešní napjaté době dobře politicky prodat. Gabal totiž neupřesnil, odkud ty hlasy jdou a jak si tu domněnku lze ověřit. Asi netřeba dodávat, že moderátor Událostí, komentářů Daniel Takáč se ani nepokusil nějaké důkazy po Gabalovi požadovat,“ uvědomuje si Petr Žantovský.
Na to, proč klesá důvěra v Evropskou unii, se v ČT nikdo nezeptal
Vzápětí po hlasech vybízejících k cestě na východ pro změnu Ivan Gabal poněkud realističtěji pronesl: „Slyšíme také hlasy ‚Je tu moc Evropy‘.“ „Ano, takové hlasy slyšíme, zejména když se podíváme na výsledky průběžných průzkumů, v nichž občané vyjadřují svou – stále klesající – důvěru v evropské instituce a jejich směřování. Jenomže ani toto konstatování už nepřineslo další informační plody. Pan Gabal se nezamyslel, proč klesá důvěra v ‚Evropu‘, míněno Evropskou unii, jako by láska k EU byla něčím samozřejmým, jako kdysi láska k Sovětskému svazu. A pan Takáč se – jako obvykle – raději nezeptal. Tak mi řekněte, jaké zboží jsme si to ten večer za své peníze v České televizi koupili,“ vyzývá závěrem mediální analytik.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
