Úspěšně jste prošel prvním kolem senátních voleb na Teplicku. Jak hodně vděčíte tomu, že jste viditelnou osobností Teplic jako primátor a zároveň jste vnímán jako nástupce s nostalgií vzpomínaného Jaroslava Kubery?
Moje působení na radnici, v Teplicích, na Teplicku je delší než jen ty dva roky v roli primátora – předtím jsem byl náměstkem primátora, pana Kubery.
Jistě, to jste byl ale ještě „dvojka“…
Samozřejmě, že jakákoli funkce nebo viditelná pozice napomáhá k vnímání veřejností. A záleží na veřejnosti, zda to vnímání je pozitivní, nebo negativní. Z prvního kola senátních voleb je vidět, že vnímání mé osoby na Teplicku je převážně pozitivní. Důvěry si pochopitelně velmi vážím.
Vy víte a nijak nezastíráte, že zesnulý Jaroslav Kubera vás označoval za člověka, kterého „vychoval jako svého nástupce“. Jak se cítíte, když jste takto vnímán?
Pana Kuberu jsem znal od druhé poloviny 90. let. Posledních deset let to bylo poměrně intenzivní, jelikož jsme spolupracovali velmi úzce.
Já na to jsem hrdý, že toto o mně pan Kubera říkal. Je pro mě čest, když to říkala takto významná porevoluční osoba pro Teplice a v několika posledních letech i pro náš stát, tak to je samozřejmě čest a velmi dobré hodnocení.
Fotogalerie: - Obnova sloupu
Prý o vás také říkal, zcela jistě s úsměvem, že jste stejný „škrt“ jako on. Cítíte se býti škrtem?
My jsme byli oba stejného smýšlení. Já teď používám větu, že nejsem sice jeho kopie, ale jdu jeho cestou.
Jsem pravicově smýšlející člověk, který chce nechat co nejvíce peněz u lidí, a nechce je přerozdělovat více, než je nutné. Z toho plyne ono „úsporné vnímání veřejných financí“.
My jsme vždy vedli politiku ve smyslu, že máme rozdělovat veřejné prostředky, tedy prostředky daňových poplatníků, s největší péčí. A nerozhazovat – abychom si mohli našetřit na větší akce, jako byl naposledy zimní stadion za více než 200 milionů korun nebo rekonstrukce aquacentra za 300 milionů korun, které byly hrazeny z vlastních prostředků města.
Tedy bez jakýchkoli dotací?
Ano, zcela bez dotace.
To je dnes asi výjimečné u takto náročných investic…
Přitom patříte mezi města takzvaně „chudého severu“, jak někdy takto zkratkovitě zaznívá zejména z celostátních médií… Jak se vám do toho zapadá?
Myslím, že tato zkratka je velice neoprávněná. Sever si prošel šíleným obdobím 40 let od druhé světové války, kdy došlo k vysídlení původních obyvatel. Sever byl vždy bohatý.
Pak samozřejmě zasáhlo také povrchové dolování hnědého uhlí, kterému tomu nepřispělo. Stali jsme se energetickým zdrojem pro velkou část republiky – elektrárny, síra, znečištění, velmi výrazně poškozené životní prostředí. V podstatě byl sever obětován ve prospěch zbytku země.
Ale přitom je sever tak krásná krajina, s nádhernou přírodou a životním prostředím, které se za posledních 30 let významně zlepšilo. Zároveň zde žijí skvělí lidé, velice inspirativní, produktivní. Myslím, že punc severu, kdy spousta lidí z jiných částí republiky nás vnímá jako velký hnědouhelný důl nebo lom... Ať se přijedou podívat! Opak je pravdou.
Vraťme se k senátním volbám. Na facebooku jste se distancoval od jakési negativní kampaně. Co se dělo, proč jste měl potřebu tohle vyjádřit?
Obecně řečeno – tady v Teplicích jsme nikdy nevedli negativní kampaň. K protikandidátům jsme se nevyjadřovali, pokud jsme na to přímo nebyli tázáni, a to spíše v nějakém konfliktním tématu.
Vždy děláme pozitivní kampaň, prosazujeme naše témata, naše politiky, naše vnímání hospodářství a města. A moc se přitom nezajímáme o ty ostatní, ve smyslu, že bychom je nějakým způsobem hanili.
Bohužel se nyní stalo, že nějací lidé vytvořili fake news – začali se negativně vyjadřovat k protikandidátovi. Já tam byl označen, a ODS tam byla označena Petrem Globočníkem ze Strany zelených, která podporuje Zdeňka Bergmana, že to jsou zřejmě naši trollové, které si snad platíme či dokonce pro tento účel objednáváme. Já jsem následně panu Globočníkovi volal, že se od toho chci distancovat a že nic takové není, nebylo a nikdy nebude. Zároveň jsem tedy vydal i prohlášení, že se od takových praktik distancujeme.
K distancu od podobných praktik se následně připojil i samotný Petr Globočník, když se na náš dotaz vyjádřil: "Je velmi smutné, že se někdo (kdokoliv) takhle negativně snaží ovlivňovat veřejné mínění. Bohužel tyto snahy jsou důsledkem toho, že politická soutěž se scvrkla na marketingovou kampaň, kde vyhrávají většinou populisté, namísto souboje myšlenek a programů. Jediný, kdo tenhle stav může změnit, jsou sami voliči."
Nechci se tázat, v čem vy jste lepší než druhý kandidát, nebo v čem on je horší… Ale tuším, že jste vnímáni jako rozdílné osoby, že? Jaké máte vztahy?
Asi… Sedíme společně v jednom zastupitelstvu, on je v opoziční straně nebo hnutí. Samozřejmě vstupujeme vzájemně na různá témata ve městě do různých názorových sporů. Tak to prostě je, ale já vnímám pana Bergmana jako silnou osobnost, protože je to schopný ředitel zdejšího velmi dobrého gymnázia. Respektuji ho jako významnou osobu Teplic. Sám jsem na gymnáziu studoval už pod jeho ředitelováním.
Záleží čistě na voličích, k jakému názoru a vnímání se přikloní.
Pan Bergman má odvahu i ke kontroverzním věcem – nechal třeba zahrabat obraz Miloše Zemana. Prezident má na severu nemalou voličskou základnu, proto by možná některé čtenáře zajímalo, jaký máte vy postoj k současné hlavě státu?
Můj vztah k tomuto tématu je, že já bych asi nebyl tak teatrální jako doktor Bergman v tom způsobu vyjádření, kdy sundal obrazy hlavy státu. Byť té motivaci rozumím a do jisté míry s ní souhlasím.
Každopádně uznávám demokracii, a občané prostě zvolili pana Miloše Zemana za svého prezidenta. V demokracii je potřeba respektovat hlas většiny, byť to nebyl i můj hlas. Respektuji institut prezidenta jako nejvyššího státního a ústavního činitele. To, že s ním v málo věcech souhlasím, je pravda.
S čím například nesouhlasíte?
Se zahraniční politikou, s náklonností vůči Rusku a Číně. To není úplně můj šálek kávy.
Jsem spíše prozápadní politik, který hájí NATO a do velké míry i Evropskou unii.
„Do velké míry...“?
Nelíbí se mi EU v současném stavu, spíše se jedná o politickou unii. Chtěl bych se spíš vrátit k té ekonomické úrovni – volný pohyb lidí, zboží a služeb. A méně do toho vztahovat politiku, která samozřejmě v tom vždy roli mít bude...
Evropská unie je potřeba, ale zároveň je potřeba naslouchat kritickým hlasům, a pokusit se ji formovat tak, aby všichni členové EU měli opravdu co nejvíce podobný názor na určité problematiky. A ne, aby to bylo o tom, že silní přebijí slabé.
Pokud volby vyhrajete, budete sedět na dvou židlích jako váš předchůdce, nebo jak naložíte se současným primátorským mandátem?
Od začátku, kdy jsem oznámil kandidaturu, říkám, že zůstanu primátorem. Říkám to dopředu a myslím, že souběh těchto dvou funkcí je přínosný na obě strany. Jednak jako primátor města dělám praktickou politiku v daném místě s občany a jejich problémy. Praktické problémy a běžný život je potřeba přenášet do zákonů. Pokud by člověk od tohoto byl úplně odpoután, nemůže tvořit dobré zákony nebo má menší pravděpodobnost, že se mu to podaří.
Těchto zkušeností bych se nerad vzdával, protože Teplice jsou moje srdcová záležitost. Být primátorem v Teplicích je něco naprosto úžasného – nikoli ve vztahu k té funkci, ale k městu.
Nedá mi to se nepousmát – nenašli bychom něco, na co se nedíváte shodně jako váš předchůdce, který rovněž „seděl na dvou židlích“? Je něco, s čím jste nesouhlasil?
To budeme hledat dlouho, protože „já a pan Kubera“ z dnešního pohledu docela vnímám pozitivně. Protože čím více máte čas o různých záležitostech přemýšlet a vracejí se vám zpátky, tím více mu dávám za pravdu.
Je ale pravda, že do soubojů jsme se někdy dostali ohledně dotací. Mně se podařilo některé takzvaně „tvrdé“, tedy investiční dotace pro město získat. Tím, že snížily provozní náklady, tak na ně kývnul. Ale jinak byl zásadní odpůrce všech dotací, a když si vzpomeneme na kauzu Severozápad, tak právě díky panu Kuberu byly Teplice z tohoto velkého tunelu vyjmuty. Dneska tomu všichni tleskají, bylo to dobře.
Dotace křiví trh. Ale když už jsou a střetnou se s našimi záměry a mají akceptovatelné podmínky, tak jsem pro si na ně sahnout. Nikdy ale nebudu vymýšlet účelově něco kvůli tomu, že byl zrovna vypsán nějaký dotační program. Tedy jsem k nim střídmý, a nikoli zcela proti nim, jako byl můj předchůdce.
Čekala jsem, jestli v těch odlišnostech neřeknete třeba něco ke kuřákům; panu Kuberovi se nelíbily zákazy kouření v restauracích, i díky své nikotinové vášni se dostával často do hledáčku médií …
Já jsem kuřák. Když se mě reportéři ptají, zda kouřím, tak humorně říkám: „Já bych se na radnici nedostal, kdybych nekouřil.“ To je samozřejmě nadsázka.
V mnoha případech jsem s panem Kuberou souhlasil. Souhlasím s tím, že stát by toto neměl diktovat, protože ještě než zákon vešel v platnost, řada restaurací v Teplicích se stala sama od sebe nekuřáckými – spočítaly si, že hosté, kteří přijdou na jídlo, si vyberou spíše nekuřáckou. Mně osobně také vadí kouření u jídla.
Tedy k tomu nepotřebovaly stát a nějaké „moudré rozhodnutí“ kohosi seshora.
A to je o té svobodě v rozhodování. Rozhodnout se sám, zda půjdu do té, nebo jiné restaurace – kde se kouří, kde se dobře vaří... Stát by toto neměl diktovat, ale nechat to na lidech.
Omezování svobody se nás teď trochu více dotklo během nouzového stavu. Slogan na volební pozvánce, kde jste zobrazen, zní „Jistota vaší svobody“. To jste měl připravené už předtím, než došlo k omezování z důvodu koronaviru, nebo vás toto období vedlo ke zdůraznění svobody?
Měli jsme to připravené už v lednu, tedy daleko předtím, než přišla nějaká omezení.
V komunálních volbách v Teplicích jsme používali heslo „ODS je vaše jistota“. Svoboda se s tím samozřejmě prolíná a prolíná se naší politikou. Slogan jsem vymyslel já, a navázal tím na ten předešlý – snažíme se být kontinuální a čitelní.
Máte pocit, že slovo „svoboda“ dostalo za ty poslední tři měsíce pevnější tvar, nebo naopak jestli jste stále přesvědčen, že jste schopen – respektive Senát – schopni zajistit svobodu? Teď jsme museli někteří hodně „ubrat“…
Svobodu si tvoří každý sám a stát by po ní neměl šlapat, pokud nemusí. Nyní stát musel šlápnout do soukromí, do ochrany zdraví obyvatel. Šlo o dobrý krok, protože jsme opravdu odrazili pandemickou vlnu docela dobře.
Horší už to bylo s uvolňováním a s následnými kroky. Tam se státem už moc nesouhlasím, připadalo mi to jako „přešlapování“. Lidé totiž potřebují vědět, na čem jsou. Ale oni to nevědí.
A to je o té jistotě a svobodě: Na veřejnosti již není předepsáno nosit roušky, přesto se někteří lidé svobodně rozhodli, že ji ještě nosit budou. A to je ta jejich svobodná vůle. Je potřeba to tak zachovat, protože když člověk není svobodný, nikdy nebude tvůrčí. Do té míry, dokud vás stát omezuje v jakékoli oblasti, i ne úplně negativní, tak do té míry vám upírá váš potenciál.
Stát by měl sloužit lidu v určitém základu a umět těm, kteří to potřebují, pomáhat daleko víc, než pomáhá dnes. Dnes pomáhá všem, a pomáhá málo. Má mít „nabito“ finančně i právně a umět pomoci těm, kteří se skutečně do krize dostanou, ale nerozhazovat plošně. Nekupovat si hlasy voličů tím, že někde vytvořím dotaci, jinde slevu na jízdném. Je to jakési kupčení s hlasy, které s racionalitou nemá co do činění. Když vidím, jaký je navržen schodek státního rozpočtu, a stále jsou platné na výdajové straně slevy na jízdném, tak mi to nedává smysl.
V dopise do schránek občanů jste napsal mimo jiné: „Rád podpořím ty předpisy, které pomáhají rodinám, seniorům a hendikepovaným.“ Mimochodem, zo mi zní jako hodně „sociálnědemokratický“ program, což někomu třeba k ODS nemusí pasovat… A jaké předpisy si pod tím tedy máme představit, co konkrétně jste připraven tímto směrem podpořit?
Pravicová politika je někdy vnímána jako asociální a proti životnímu prostředí. Tak to přesně není, protože my jsme proti plošnosti, jsme pro větší adresnost. Když máte stejný objem peněz a zrušíte plošnost, tak může adresně dotčeným lidem lépe pomoci.
Pan Kubera měl jednu krásnou větu, s kterou souhlasím: „Vezmete člověku na daních 100 korun, vrátíte mu na dotaci 50 korun a ještě chcete, aby byl vděčný.“
My jsme pro to – radši mu nechat tu stokorunu, nebrat mu ji – ať on naloží s penězi, jak chce. Prostředky v ekonomice jsou prostředky lidí. Proto ODS vždy prosazovala nižší daně a podobně. Nechme více peněz, svobody i odpovědnosti lidem, a peníze, které máme a nemusíme je přerozdělovat plošně, směřujme adresně k těm, kteří je potřebují – vážně nemocní, rodiny s dětmi. To je další věc – daňové úlevy jsou pro rodiny s dětmi daleko efektivnější, než když jim budeme dávat nějaké další příspěvky. To se pak řeší opět plošně, nikoli adresně. Je lepší, když člověku, který pracuje, více zůstane. Už je na něm, jestli za to pojede na dovolenou, nebo zaplatí dětem lepší školu.
Klubko zákonů je tak zacuchané a tolik vzájemně provázané, právní systém tak složitý, že podrobněji se budu moci vyjádřit, až se bude něco konkrétního projednávat. Někdy se řeší jeden zákon, k němuž musíte otevřít další tři… Každopádně jsem pro to, aby se legislativa ‚seřezala od tuku a nechaly se jen svaly‘.
Co si myslíte třeba o tom, že od revoluce nefunguje vymahatelnost výživného pro děti?
To je zrovna těžká otázka, kdy narážíme na to, do jaké míry je to záležitost svobodného rozhodnutí, povinnost lidí, a do jaké míry to má „suplovat“ stát…
No, stát by měl každopádně zajistit vymahatelnost práv…
Vymahatelnost práv by měl zajistit stát, ale jakým způsobem? Nevím, zda zálohované výživné je zrovna správné řešení, když to pak za toho, kdo mám povinnost, zaplatíme my všichni... Některé otázky nemají jednoduché odpovědi.
To ano... Máte na srdci něco, co byste sám chtěl ještě nyní, před druhým kolem voleb, sdělit veřejnosti?
Chtěl bych sdělit veřejnosti, že Senát není zbytečný, tu zbytečnost trošku dělají média, protože se o Senátu málo mluví. Proto bývá účast u voleb nižší – většinou probíhají souběžně s jinými volbami, které jsou více mediálně probírány. Lidi v dnešní době zajímá hlavně to, o čem slyší.
Myslím ale, že senátní volby jsou důležité. Horní komora Parlamentu není zcela jistě zbytečná. Opravdu zajišťuje stabilitu země, a ať se stane cokoli při volbách do Poslanecké sněmovny, aby se nám nerozsypal ústavní systém. Tato pojistka je nepopiratelná a nezastupitelná.
Byl bych rád, aby lidé zvážili jít k volbám, protože jít volit nebolí. Zabere to málo času v jejich životě. A jde o jediný způsob, kterým mohou opravdu něco ovlivnit v demokratickém zřízení.
Buď je jim to jedno, a pak zhruba 80 procent (ne)voličů předává svůj hlas a svou vůli lidem, které nezná. Je to hodné respektu, ale také apelu na odpovědnost pro jejich hlas a pro jejich práva. Jít a rozhodnout se – bez toho se nedá moc ani žít, ani posouvat někam náš stát.
Nezaznamenal jste, zda by lidé začali pochybovat, zda je skutečně Senát „pojistkou demokracie“?
Ale právě díky tomu, že je to pojistka demokracie, tak se o to nemusí bát. Ono většinou, když se o něco nebojíte, když něco funguje, tak přestáváte vnímat důležitost té věci.
Například, dneska když lidem vypnete na půl dne elektřinu, tak po hodině začnou panikařit. Ale do té doby, než proud vypadne, berou elektřinu jako automatickou záležitost, kterou mají. Nezajímají se de facto o energetickou bezpečnost státu. Prostě svítí, televize hraje…
A nám se také nemění Ústava jen díky tomu, že buď si Poslanecká sněmovna netroufne nebo nemá takovou sílu k přehlasování, a Senát prostě takovou záležitost nenechá projít a postupovat podle toho, jak se to sněmovně líbí.
A to je ta pojistka. Je neviditelná, necvakne jako když vám vypadnou pojistky doma. Pokud nevnímáme, že se děje něco špatného, je to potvrzení, že je to v pořádku.
Proto je svoboda tolik choulostivá – když ji lidé začnou vnímat jako automatickou, tak se o ni přestávají bát. Pak je nám nenápadně ubírána, a lidé to zjistí až ve chvíli, když už ji nemají. Vybojovat ji zpět je poměrně složité.
Chápu, že se lidem třeba něco nelíbí, neztotožňují se s nějakými politickými směry, ale bez politiky to dělat nelze. Bez ní bychom měli buď anarchii, nebo totalitu. Tyto systému nefungují: Demokracie je jediný systém, ve kterém je společnost schopna nějakým způsobem fungovat. Že má své chyby, je pravda. Tak ji zlepšujme, ať je nemá.
Hynek Hanza je rodák z Teplic, absolvent Gymnázia Teplice a Ekonomické fakulty Technické univerzity v Liberci. Před nástupem do aktivní politiky pracoval jako ředitel realitní kanceláře. Od roku 2010 pracoval ve funkci 1. náměstka primátora statutárního města Teplice.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
