Se Slovenskem se musíme sbližovat jazykově, kulturně, ekonomicky i ve sportu. Ne rozbíjet vztahy, jako to dělá Petr Fiala a jeho vláda Spolu+STAN.

Petr Fiala a jeho vláda SpoluSTAN se zapíšou do historie jako ničitelé vztahů se Slovenskem. Začalo to vítězstvím Roberta Fica ve volbách v roce 2023 a pokračovalo cestou Petra Pellegriniho do prezidentského paláce v Bratislavě. Ani jeden z těchto kandidátů, které vybral slovenský lid ve volbách, nebyl po chuti liberálně-demokratické vládě složené ze Spolu, STAN a tehdy ještě Pirátů. V dubnu minulého roku česká vláda jednostranně pozastavila mezivládní konzultace se Slovenskou republikou, spouštěčem se stalo setkání slovenského ministra zahraničí Juraje Blanára s jeho ruským protějškem Sergejem Lavrovem. Jak ukázaly nejnovější dějiny, Fiala a jeho SpoluSTAN se přepočítali. Nejenom s ruským ministrem zahraničí, ale dokonce s prezidentem Putinem se od té doby setkalo mnoho světových státníků a okázalý summit mu dokonce připravil americký prezident. Přestože Fiala celou dobu vykřikuje, že patříme na Západ a že USA jsou vůdci západního „svobodného“ světa, nedovolil si ani ceknout a raději amerického prezidenta Trumpa nekritizoval. Na nějaké snížení vztahů s USA, jak to udělal se Slováky, si netroufl. Jak se tedy ukazuje, mluvit nejen s Lavrovem, ale i s Putinem a vlastně s kterýmkoliv prezidentem na světě je normální a snížení vztahů se Slovenskem tedy byla jen zbytečná a trapná fraška, kvůli kterým se mnozí z nás při návštěvě Slovenska musí stydět. Koneckonců, jak se vláda SpoluSTAN snažila všemožně izolovat Rusko, nakonec izolovala nás od většiny světa. Kdo jinému jámu kopá…

Nechme dnešní vládu stranou, na minulosti nic nezměníme. Pokud však volby dopadnou lépe, než před čtyřmi roky, vztahy se Slovenskem lze nepravit a dokonce prohlubovat. Dalo by se říci, že lze navrátit i některé výdobytky z dob společného státu – Československa. Jak na to?

Jazyková otázka

Slovenština se od češtiny liší pramálo, dokonce 46 procent užívaných slov jsou stejné (třeba u polštiny to je jen 5 procent) a zbytek je velmi podobný. Proto se v době Československa vůbec neřešilo, jakým z těchto dvou jazyků kdo mluví. Pouze prezident Husák se česky naučil, aby v jeho pozici ovládal obě řeči. Jenže dnes mladí Češi slovensky moc nerozumí, protože už se s tímto jazykem nesetkávají v televizi ani na českých webech. Cestou tedy je „pustit“ například slovenské redaktory do naší televize i hlavních médií. Ovšem muselo by se domluvit se slovenskou vládou to, aby udělala reciproční krok a tu a tam by byl zase český redaktor v jejich televizích či na slovenských webech. Málokdy se dnes něco takového děje, ale jde spíše o výjimky, jakou je slovenská moderátorka v pořadu Objektiv Aneta Kubalová. Čeština by si mohla také brát ze slovenštiny slova, pro které neexistuje český ekvivalent a naopak. Společně by se tak lépe nahrazovaly otravné a hloupé anglicismy. Je zde však aktuálně jedna nespravedlnost, zatímco slovenština je u nás brána jako oficiální jazyk, na Slovensku to o češtině neplatí. Tady je potřeba přístup sjednotit.

Kultura. Zde je potřeba přiznat, že situace není špatná a dalo by se navázat už na existující projekty. Například proběhlo už dvanáct řad talentové šou Česko Slovensko má talent, ve které soutěžící ukazovali své vlohy v podstatě na cokoliv, co by mohlo porotu zaujmout. Anebo hudební soutěž Česko Slovenská superstar, která dokonce vznikla sloučením obou národních soutěží s cílem snížit náklady a rozšířit auditorium. V obou sériích vítězili účastníci jak z České, tak i Slovenské republiky, skutečnosti tedy nepotvrdily, že by větší české auditorium nějak nadržovalo svým občanům. Hudba celkově poměrně málo pocítila rozdělení tehdejšího státu a dá se říci, že některé slovenské kapely, zpěváci a zpěvačky jsou u nás možná více populární, než české u našich sousedů. I v kultuře se však dají rozvíjet i další směry spolupráce, například společná „Československá“ televize, kde by se probíraly zprávy z obou republik, vysílaly filmy, reportáže a další, to vše v obou jazycích. K televizi by pochopitelně patřil i webový portál pro internetové uživatele z obou republik. Tímto směrem se však může vydat kterékoliv médium a nepotřebuje na to „československou“ televizi.

Sport. Zde se nabízí sloučení národních sportovních svátků v podobě nejvyšších lig. Proč by nemohla být sjednocená první hokejová nebo fotbalová liga? Když to jde u zaoceánských partnerů, tam existuje kanadsko-americká NHL – národní hokejová liga. Nepoměr ve velikosti je tam nikoliv dvojnásobný, jako v případě našich zemí, ale desetinásobný, pokud bereme v úvahu počet obyvatel. A přesto to jde. Jazykově se díky francouzské menšině v Kanadě taky severoameričané stoprocentně neshodují. V minulosti už nějaké pokusy o sjednocení konkrétně české a slovenské fotbalové ligy byly, ale nakonec se projekt nezadařil. To však můžeme v budoucnu změnit.

Ekonomika, obchod

V podstatě každý malý podnikatel, kterému se daří a uvažuje o zahraniční expanzi, míří nejprve na Slovensko. A to samé se recipročně děje i u našich východních sousedů. Je to tak nějak přirozený proces. Nicméně, dalo by se vzájemné synergii pomoci, například zřízením společné obchodní komory, která by usnadnila jednání mezi podnikateli, ustanovením společných obchodních misí a podobně. Mezivládní konzultace, které Petr Fiala zrušil, by navíc přinášely sladění v legislativě, podnikatelé by tak neměli pocit, že expandují do cizího prostředí.

Jak je vidět, možností integrace se Slovenskem je spousta. Oběma zemím by přinesla větší sebevědomí na mezinárodní scéně a udržela i do budoucna československou tradici. Češi by se více cítili jako doma na Slovensku a Slováci zase u nás. Snad bude příští vláda rozumnější a vydá se touto cestou. Hloupý nacionalismus mířící proti druhé straně z obou břehů řeky Moravy, který byl přítomen v devadesátých letech, je snad už definitivně pryč.