Informování o dění na Ukrajině je úvodním tématem pravidelného mediálního ohlédnutí za uplynulým týdnem. "V pátek jsem po otevření serveru Novinky.cz měl po dlouhé době pocit, že čtu novinářský materiál a ne ideologickou propagandu sloužící jedné, nebo druhé válčící straně. Mluvím o komentáři pana Švamberka, který poprvé nahlas a bez nějakých dramatických pobočných emocí nebo politických předznamenání vyslovuje názor, že jednotná Ukrajina je minulostí, že ve stavu, v jakém dnes je, je neudržitelná a že žádné ukrajinství v podstatě neexistuje,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.
Sám to považuje za pochopitelné, protože jde o zemi tvořenou spoustou národností, spoustou různých kořenů z minulosti, ať už po židovských, moldavských či ruských předcích. "Proto apelovat na nějaký národní prvek je celkem nesmyslné. Také asi poprvé čtu v oficiálních mainstreamových médiích, že nejenom Rusko je podezříváno z podpory jedné válčící straně, ale vážnou úvahu o tom, že západní státy dodávají do Kyjeva zbraně a materiální i jinou pomoc, což je samozřejmě zcela neřešitelná situace. Pan Švamberk ji velice přesně srovnává se situací, kterou jsme zažili na Balkáně před patnácti lety při válce v Bosně, která tam dodnes zanechala velké šrámy mezi lidmi a mezi národnostmi,“ připomíná mediální odborník.
Bývalý diplomat se ve vysílání České televize stal skoro inventářem
Proto i v tomto případě považuje za nepředstavitelné, že by východ a západ jedné země, které mezi sebou bojují, kde jsou tisíce padlých na obou stranách, by se najednou mohly tvářit, jako kdyby se nic nestalo. "To je velmi racionální článek, i když stejně jako rusofilové by v něm našli věci, které se jim nelíbí, tak by se nad něčím jiným zase pozastavili amerikanofilové nebo západofilové. Ale myslím, že to pan Švamberk napsal velice vyváženě a korektně. Tak jak se většinou zabývám tím, jak to našim novinářům nejde, tak tentokrát musím přiznat, že tomuto novináři to jde. A jak znám Alexe pětadvacet let jako hudebního novináře, tak mě velmi potěšil tímhle materiálem, co patří do zahraniční politiky,“ konstatuje Petr Žantovský.
Psali jsme:
S děním na Ukrajině souvisí i čtvrteční informace České televize o schůzce ministrů zahraničí Evropské unie na téma prodloužení protiruských sankcí do září. "K tomu si opět pozvala jako hosta, který to má komentovat, pana Petra Koláře, bývalého diplomata. Ten je tam za poslední měsíc asi tak podvanácté. Já jsem celkem chápal, i když se mi to zdálo být přehnané, že tam zvou permanentně pana Romancova, pana Fištejna nebo jiné lidi, kteří mají nějaký vztah k ukrajinskému konfliktu, ale něco o něm vědí a zastávají nějaké názory a zájmy. A i když s jejich názory a zájmy v této věci nesouhlasím, rozuměl jsem tomu,“ přiznává mediální analytik.
Veřejnoprávní médium nám servíruje stále jeden a tentýž typ lidí
To proto, že v jednom případě totiž šlo o emigranta z Ruska Jefima Fištejna, ve druhém pak o odborníka na zahraniční politiku Ruska Michaela Romancova. "Ale proč tam permanentně zvou pana Koláře, to nechápu. Ať mi to někdo zodpoví. Přitom nám ještě nikdy nezjevil žádnou originální pravdu, kterou bychom buď nevěděli, nebo o které bychom si mohli myslet, že nahlíží ten problém z nějakého nového úhlu, aby to mělo své zdůvodnění. A tak stále bádám, podle jakého klíče si do České televize zvou své hosty,“ poznamenává Petr Žantovský s tím, že už před nějakými osmi, deseti lety se na to ptal Zdeňka Šámala, když byl šéfem zpravodajství ČT poprvé.
Co si myslíte o Martinu Konvičkovi?Anketa
Zajímalo ho, proč si do vysílání veřejnoprávní televize zvou pořád jednu skupinu lidí, jednoho ekonoma, jednoho politologa, jednoho historika. "Řekl mi, že to je leností editorů, protože vědí, že tenhle člověk jim ten telefon vždy zvedne a vždy na ně má čas, protože to je exhibicionista, který se potřebuje pravidelně vidět na obrazovce. To řekl pan Šámal tehdy, dnes by to asi nepotvrdil. Nevím, teď jsem se ho na to neptal a ptát nebudu. Ale mám z toho velmi špatný dojem, že nám televize servíruje stále jeden a tentýž typ lidí a ještě s otazníkem, proč právě tyhle lidi, kteří nám skutečně k věci nemohou říct nic jiného než nějaký svůj názor. A ten si každý z diváků dokáže udělat sám,“ domnívá se mediální odborník.
Varšavský zpravodaj vrací do hry název Auschwitz místo Osvětimi
Druhým tématem se věnuje veřejnoprávní televizi, a to z několika úhlů. Začíná pondělním pořadem Horizont ČT24 a reportáží zahraničního zpravodaje Josefa Pazderky ze 70. výročí osvobození Osvětimi. "O samotné reportáži mluvit nechci, ale doslova mě šokovala odhláška, která zněla takto: 'Josef Pazderka, Auschwitz, jižní Polsko'. To mě zaskočilo, protože to slovo Auschwitz máme všichni zažité s polským městem Osvětim, zatímco Auschwitz je jeho německá verze. Tak se to nazývalo za druhé světové války, kdy bylo Polsko okupované nacisty. A tak já nevím, kam tím pan Pazderka směřuje, že vrací do hry název Auschwitz,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ptá se, zda od varšavského zpravodaje ČT máme příště čekat, že když promluví o Liberci, bude mluvit o Reichenbergu, nebo když pojede do Krkonoš, tak pojede na Riesengebirge. "Nevím, co to mělo znamenat, jestli si máme zvykat na to, že Teplice se budou jmenovat Teplitz, Cheb se bude jmenovat Eger a Jihlava se bude jmenovat Iglau. Možná to k tomu směřuje a pan Pazderka je průkopník nové geopolitiky z Berlína nebo z Bruselu a máme si na to zvykat. Zajímalo by mě vyjádření České televize na toto téma, proč tedy Auschwitz a ne Osvětim. A zejména v tak dramatické souvislosti, kdy se mluví o koncentračním táboře Osvětim, tedy Auschwitzu, a kdo tam asi byl pachatel a kdo oběť. Nerozumím tomu,“ žasne analytik.
Zveřejnění jména cenzurujícího editora by ohrozilo jeho pracovního prostředí
Zaujal ho i pokus Alexandra Vojty, provozovatele portálu Debatní klub, který se s odkazem na zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím obrátil na Českou televizi s dotazem, kdo byl autorem cenzorského zásahu do projevu prezidenta Miloše Zemana, ze kterého po slově Kožený vystřihl slovo Bakala. "Pan Vojta se tedy zeptal a pracovnice diváckého centra paní Miroslava Pevná mu napsala moc pěknou větu: 'Jsme přesvědčeni, že zveřejnění jména editora, který zasáhl do projevu prezidenta České republiky Miloše Zemana, nereflektuje požadavek na vytvoření takového pracovního prostředí, které umožní zaměstnanci kvalitní pracovní výkon,“ cituje Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Takhle neuvěřitelná a z hlediska lexikálního, obsahového i gramatického šílená věta mu připomněla to tradiční "Potřebujeme klid na práci“ z předlistopadových časů. "V podstatě to znamená totéž. Potřebujeme klid na práci, hlavně se nám do toho nepleťte, na nic se nás neptejte, my vám stejně nic neřekneme, protože televize je naše, my jsme si ji zprivatizovali, vy nám akorát plaťte a držte pusu, neptejte se na nic, nepotřebujete to vědět, protože když budete chtít vědět, kdo to vystřihl, tak to ohrožuje naše pracovní prostředí, a tím pádem kvalitu našeho pracovního výkonu. To je tak brutální úřednická arogance, která opravdu může vzniknout jen v situaci, která je v České televizi,“ myslí si mediální odborník.
Zákonodárci by se měli zamyslet, zda bychom neměli jít slovenskou cestou
Situace to je statutárně naprosto neudržitelná, absurdní a nesmyslná, která vyplývá z toho, že televize nikomu nepatří, i když to je podnik, který má sedm miliard rozpočtu, tedy větší než Ministerstvo kultury. "A lidé, kteří tam pracují, a teď nemluvím o managementu, ale o redaktorech, o jednotlivých úřednících, kteří se k tomu chovají jako ke svému vlastnictví, ale nepřijímají odpovědnost za vlastnická práva, která jim z toho domněle vyplývají. A proto si myslím, že je opravdu načase, aby se naši zákonodárci zamysleli nad tím, zda nejít slovenskou cestou a z televize nevytvořit nějaký státní podnik, který bude pod permanentní kontrolou Nejvyššího kontrolního úřadu,“ doporučuje Petr Žantovský.
Málokdo si totiž uvědomuje, že do dnešní České televize nemají pracovníci Nejvyššího kontrolního úřadu vstup, protože to je veřejnoprávní instituce, nikoli státní. "Měli bychom se inspirovat tím, co vymysleli a snažili se prosadit na Slovensku, totiž zrušit koncesionářské poplatky a hospodaření navázat podle procentuálního klíče na ekonomiku země. Jde o nějaké vypočtené procento z hrubého domácího produktu. To znamená, když se zemi daří, má RTVS vyšší rozpočet, když ne, má nižší rozpočet a podle toho se musí chovat a být pod veřejnou kontrolou. To je něco, co v České televizi neexistuje a je to velmi špatné,“ tvrdí mediální analytik.
Národní divadlo ani Česká televize nejsou soukromým majetkem
Případ arogantní odpovědi z dopisového centra České televize považuje za další příklad téhož, co předvedl moderátor Daniel Takáč v úterních Událostech, komentářích. "Bavil se tam s Janem Hrušínským na téma posunutí bust Rudolfa Hrušínského a Josefa Kemra v předsálí Národního divadla. To považuje Jan Hrušínský za osobní záležitost, navíc ještě, když se nový šéf činohry Špinar zároveň chystá vyhodit jeho manželku ze zaměstnaneckého poměru, poněvadž se chystá propustit všechny starší herce, jak zaznělo. A pan Takáč se choval úplně stejně jako jeho kolegové pan Dolanský, pan Borek. Nenechal pana Hrušínského domluvit, nenechal ho doříct větu, skákal mu do řeči, vlastně ho tam měl jen jako fackovacího panáka, což je úplně běžná praxe v tomto typu pořadu,“ míní Petr Žantovský.
Přesto stihl Jan Hrušínský říci jednu velice zásadní věc, a sice, že se vedení Národního divadla chová k divadlu jako k soukromému majetku, ačkoli je to veřejná věc. "Národní divadlo je stejně jako Česká televize věcí veřejnou, je také placeno z veřejných zdrojů, byť jiným způsobem. Ale lidé, kteří v něm jsou, se chovají bez sebemenší korektnosti a odpovědnosti, natož respektu a úctě k jiným a jejich mnohaleté umělecké práci. Ta neúcta k někomu je produktem pocitu, že si mohou všechno dovolit, protože jim někdo dal do klína miliardovou instituci a oni s tou miliardou zacházejí zcela svévolně a bez jakékoli souvislosti, přičemž nemají pocit, že by se z něčeho měli zodpovídat. A je to úplně stejné jako v České televizi, což ten pořad ukázal velice přesně,“ podotýká mediální odborník.
Česká mediální reflexe dění v Řecku vnáší do společnosti prvek xenofobie
Na závěr si nechal informování o Řecku a necelý týden starých volbách, v nichž zvítězila koalice radikální levice SYRIZA. "Její vítězství není produktem nějakého kolektivního ruského zešílení, ale produktem politiky Bruselu a Berlína. Když se bavím se svými přáteli, kteří jsou původem z Řecka a mají odtamtud informace, tak mi říkají, že to je přece o tom, že Řecko je už čtyřicet let ve válečném stavu s Tureckem. Turecko je součást NATO, stejně jako Řecko, a Německo i Francie dodávají podle starých smluv do Řecka zbraňové systémy na přípravu k této vyhlášené, ale nevypuklé válce. Ty zbraňové systémy musí Řekové odebírat povinně, protože je k tomu zavazují staré smlouvy, ale nemají na to, aby za ně platili,“ vysvětluje Petr Žantovský.
Umělé zvyšování dluhu a neschopnost Německa i Evropské unie zamyslet se nad tím, jak Řecku opravdu pomoci vyvléci se z tohoto nepříjemného stavu, začalo Řekům vadit do té míry, že si do svého čela zvolili levičáka, který naváže na dávné tradice komunistických politiků v zemi. "Když se díváme na českou mediální reflexi toho, tak se na nás unisono valí pseudoinformace, že Řekové jsou nezodpovědní, prožraly své peníze, mají vysoké důchody, nic nedělají a jsou jenom přisáti na to vemeno matky Evropy. To je velice odporné manipulování fakty, které skutečně vnáší velký prvek xenofobie do společnosti,“ upozorňuje mediální analytik.
Evropské hodnoty nejsou ničím, je to jen vyfouklý míč
"Když se bavíme při problémech s islámisty, s Romy nebo kýmkoli dalším, o tom, zdali jsou Češi xenofobní, tak tohle je naprosto triviální důkaz xenofobie, která se vyjadřuje směrem k Řecku. A teče to všemi mainstreamovými médii,“ konstatuje Petr Žantovský a jako příklad uvádí, jakého hosta si k tomuto tématu pozvala Česká televize ve středečních Událostech, komentářích. "Pozvala si pseudoodborníka, pana Jakuba Jandu, kterého prezentovala jako zástupce ředitele think tanku Evropské hodnoty. Přiznám se, že jsem až do středy netušil nic o existenci tohoto think tanku, a tak jsem ani moc nepochopil – a pan redaktor to nevysvětlil – proč si na toto téma pozvali právě Jakuba Jandu z tohoto think tanku,“ poznamenává mediální odborník.
Nebylo řečeno, co think tank je, čí zájmy hájí, kdo ho financuje a co je jeho cílem. "Ale z toho, co jsme měli šanci slyšet, bylo naprosto zřejmé, že pan Janda zastává právě tenhle protiřecký názor. Ten je navíc ještě podpořen velkým antirusismem, protože se tam baví o tom, že SYRIZA bude hledat v Rusku Putina jako spojence ve svém složitém postoji k eurounijním záležitostem. Nepochybně ho tam najde, ale nějak jsem nepochopil, proč proti panu Jandovi nesedí někdo, kdo opravdu rozumí dění v Řecku. Proč tam sedí jen člověk, který hájí tzv. evropské hodnoty. A co to jsou vůbec ty evropské hodnoty? Já to nevím. Mám pocit, že to je jako v tom Andersenově příběhu, že císař je nahý, že evropská hodnota je nic, prázdná slupka, vyfouklý míč,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
