Ve studiu Českého rozhlasu se k poslední společné prezidentské debatě sešli Mirek Topolánek, Jiří Drahoš, Michal Horáček, Pavel Fischer, Marek Hilšer, Petr Hannig, Jiří Hynek a Vratislav Kulhánek.

Jan Pokorný se hned na úvod zeptal, co se jednotliví kandidáti dozvěděli v kampani sami o sobě. Pavel Fischer se prý dozvěděl, kolik lidí dokázal svou kandidaturou aktivizovat. Marek Hilšer prozradil trochu něco jiného. „Dozvěděl jsem se o sobě třeba to, že unesu dvacetikilový stánek na zádech, ve kterém jsem sbíral podpisy pod petiční archy.“ Jiří Hynek zjistil, že dokáže spát jen čtyři hodiny denně, a překvapivě zjistil, že mu to stačí.

Petr Hannig zjistil, že prezidentští kandidáti vlastně tvoří dobrou partu. „I když máme mezi sebou rozdílné názory, tak mezi námi není nenávist. Mohli by udělat takový televizní seriál, jak bývaly dřív, dobrá parta.“ Vratislav Kulhánek se o sobě na sociálních sítích dozvěděl, že nic neumí, celý život nic nedělal a žil jen z peněz daňových poplatníků. „Dozvěděl jsem se, že není ani tak podstatné, co člověk umí, ale co o něm řeknou média,“ doplnil.

Budoucnost České republiky: Kde by ji kandidáti rádi viděli za dvacet let?

Pokorný po chvilce změnil téma a ptal se kandidátů, jak by podle nich mělo vypadat Česko za dvacet let. „Já bych byl rád, kdyby bylo za dvacet let stejné složení obyvatelstva, jako je nyní. Abychom nebyli zapadlým regionem Spojených států evropských a abychom měli svou korunu,“ rozjel se v odpovědi Hannig. Zatleskal mu jeden jediný člověk. „Já se omlouvám, ale já tady mám jen jednoho příznivce. My nemáme peníze na fanoušky a na armády klikačů na internetu,“ dovysvětlil Hannig. Pod pojmem klikač si Hannig představuje člověka sedícího u počítače a klikajícího na různé statusy na sociálních sítích. Vysloužil si tím potlesk celého publika.

Jiří Drahoš by i za dvacet let viděl Česko rád v západních strukturách. „Jako stát bezpečný, jako stát vzdělaných lidí a jako stát, který se stará o svou kulturu a životní prostředí v lepším stavu, než je převzal,“ podotkl Drahoš.