„Vnímání Hradu jako respektované instituce je u nás historicky zakotvené a kupodivu přežilo éru komunistických prezidentů. Rány, které tomuto tradičnímu renomé čas od času uštědřuje Miloš Zeman, nicméně otřásají důstojností prezidentské funkce v základech. Nejnovější je reakce Hradu na pondělní smír v soudním sporu o autorství amnestie mezi kancléřem Vratislavem Mynářem a bývalým hradním právníkem Pavlem Hasenkopfem,“ míní komentátor Respektu.

V rámci smíru, jenž navrhla soudkyně Veronika Křesťanová, se obě strany dohodly na tom, že právník Pavel Hasenkopf nebyl autorem aboličního článku, kterým došlo ke zmírnění nebo prominutí trestů nebo zastavení trestního stíhání pachatelů závažné hospodářské činnosti. V textu dále stojí, že Hasenkopf neměl možnost ovlivnit vyhlášení amnestie.

Největším lhářem a manipulantem je prezident

„Z toho vyplývá jednoznačně: Tím největším lhářem a manipulátorem byl sám prezident, který bez jediného důkazu označil Hasenkopfa za autora ostudného a pro vnímání spravedlnosti zničujícího aboličního článku. Pokud tedy po uzavření dohody Hasenkopf prohlásil, že to je v podstatě vůbec poprvé, kdy Miloš Zeman uznal svou chybu, bylo to sice možná zbytečně furiantské, ale v zásadě správné zhodnocení,“ konstatoval Leschtina, podle něhož prezident svoje chyby neuznává, jelikož se to prý v jeho očích rovná potupnému přiznání omylnosti smrtelníkovy.