Když jsem začala uklízet svoji vězeňskou buňku, všimla jsem si pavouka. Chtěla jsem jej nejprve zabít. Potom jsem si ale říkala, co to chceš udělat? Pavouk je nyní tvůj jediný přítel. Jediný žijící tvor. Od té chvíle žil pavouk společně se mnou a občas se vyšplhal na stůl zrovna, když jsem večeřela. Baví mě toho pavouka pozorovat. Je opravdu hodně malý. Napadlo mě, že ty bys z takového souseda asi moc šťastná nebyla, ale pro mě je jeho přítomnost zdrojem zábavy. Vypadá to, že mě teď políbila múza. Doufám, že budeš mít čas si dopis přečíst. Já ho bohužel nemám. Nedovolí mi vzít si dopisy od tebe do cely.

Už to bude týden. Brzy by měli přijít moji právníci. Od rána prší. Konečně! To horko mě fakt ničilo. Ráno jsem se procházela na dvoře, jehož stěny jsou z betonu a na zemi je asfalt. Nad hlavou je drát a pletivo. Přiletěl sem ptáček. Byl malý asi jako vrabec, ale měl tenčí zobák. Chvíli tam tak seděl a pak zase odletěl. Možná, že se zase vrátí. Je to poprvé, kdy se nějaký pták odvážil vletět dovnitř. Teď mám vedle pavouka dalšího kamaráda... Ti bastardi se mě ale chystají tady držet další dva měsíce!

celý text v angličtině je ZDE