Podporujete záměr EU, aby muž musel být dva měsíce povinně na rodičovské dovolené (Jinak by se zkrátila doba čerpání) ?Anketa
Lidé, kteří o soběstačnosti českého zemědělství snad vědí nejvíce - sedláci, farmáři a soukromí zemědělci - zastávají na toto téma různé názory. V jednom se ale shodují, české potraviny jsou kvalitní a měly by se častěji dostávat na stůl k tuzemským zákazníkům.
„Soběstačnost v některých komoditách rostlinné i živočišné výroby je určitě důležitá, ale nechal bych trh otevřený, bez větších zákazů či omezení, protože právě ten v mnoha případech ukáže, co lidé vlastně potřebují. Stále větší část veřejnosti už chce teď především zdravé a kvalitní potraviny od českých farmářů a klidně si za ně i trochu víc připlatí. Já říkám, že než soběstačnost ve většině zemědělských odvětví, je důležitější bezpečnost. To znamená, aby se k lidem dostaly včas potraviny s dobrou jakostí, které nejsou dovážené přes půl světa, což se pak na nich může projevit. Je ale samozřejmě pravdou, že někdy majitelé velkých obchodních řetězců z ciziny upřednostňují produkci ze svých zemí. Jak jsem už ale řekl, kvůli dobrému odbytu nenechávají stranou české výrobky,“ konstatoval Roman Koutek z Topolan na Olomoucku, který zdědil grunt po svých rodičích a už 22 let hospodaří na 70 hektarech půdy a chová i hovězí dobytek. Je také členem předsednictva Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR) a předseda regionální ASZ okresu Olomouc.
„Stav českého zemědělství je vždy dost ovlivněný podle toho, jakého máme v Praze ministra. Nyní tam působí pan Toman, který byl sám majitelem většího zemědělského koncernu, takže větší státní podpora jde především do zemědělských holdingů. Já si myslím, že to není dobře a podporovat by se měly zejména menší a střední rodinné farmy, jak to funguje i jinde v Evropě. Ze statistiky zpracované Ústavem zemědělské ekonomiky a informací vyplývá, že ty gigantické holdingy dostávají od státu přibližně o tisíc korun větší podporu na jeden hektar, než mají menší či střední zemědělci. V současné době se tento trend i obhajuje nedávnou, pro mne ne spíše pofiderní historií, kdy se znárodňovalo a fungovala násilná kolektivizace,“ pokračoval soukromý zemědělec Koutek.
Zisky ze zpracování našich plodin či masa zůstávají v cizině
Podle dalších slov úspěšného farmáře by stát nemusel přidělávat drobným a středním rolníkům další administrativní zátěž a měl by je hlavně podporovat při zpracování produktů, které sami vypěstují. „Teď mi skončily žně a já zas budu muset vyplňovat fůru různých statistik a tabulek ohledně používání hnojiv, zelené nafty, pěstování tzv. meziplodin a tak dále. Tím ale neříkám, že je všechno špatně, to určitě ne, jen by měl stát snížit zbytečnou administrativu a nechat nám víc volnosti. Od stolu v Praze či v Brně se to mnohdy jeví všechno jinak, jenže zemědělství je živý organismus, na který se někdy musí zcela jedinečně reagovat,“ postěžoval si dále sedlák z Olomoucka.
Jako největší hendikep českého zemědělství vidí ale Roman Koutek skutečnost, kdy místní farmář prodá svoje rostlinné či živočišné produkty do ciziny, kde je zpracují a konečné výrobky se pak vrací k nám za vyšší cenu a přidanou hodnotu si pak inkasují zahraniční firmy. Tvrdí, že právě proto by se měli i střední čeští sedláci naučit alespoň část svoje produkce samostatně zpracovat.
Naopak dotační politiku v EU vidí farmář z Topolan jako vcelku férovou, kdy si zástupci každého členského státu mohou zvolit, která odvětví ve svém zemědělství budou podporovat. Samozřejmě lépe jsou na tom, podle něj, bohatší státy, které mohou na spolufinancování zemědělských produktů uvolnit více peněz.
„Epidemie koronaviru nám teď také trochu ukázala, jakým směrem bychom se měli při podpoře zemědělství ubírat. Lidé začali daleko více chodit k menším farmářům ve svém okolí pro základní potraviny, a ty velké holdingy měly naopak problém s absencemi zahraničních dělníků, kteří u nich často pracují. Protože naši lidé považují práci na farmách za podřadnou.
Myslím si také, že je zbytečné zemědělskou výrobu v Evropě stále navyšovat. Vždyť máme velké přebytky, které prodáváme do celého světa,“ dodal Roman Koutek.
V jednom se ale shodují, české potraviny jsou kvalitní a měly by se častěji dostávat na stůl k tuzemským zákazníkům. Za potravinovou soběstačnost v Poslanecké sněmovně intenzivně bojuje především hnutí Svoboda a přímá demokracie.
Tomio Okamura
Chybí nám moderní sklady i závlahové systémy
Poněkud odlišný názor na naší zemědělskou soběstačnost zastává také farmář z Olomoucka a bývalý ministr zemědělství Marian Jurečka. Ten si myslí, že bychom měli v budoucnu uvažovat o větší nezávislosti na dovozech alespoň u tradičních produktů rostlinné a zelinářské produkce, jako jsou brambory, zelí, česnek a podobně, ale také u některých druhů masa a také v ovocnářství.
Ing. Marian Jurečka
„V pěstování pšenice, olejnin, cukrovky i některého koření jsme na tom dost dobře a tyto komodity vyvážíme. To stejné by mohlo v budoucnu platit, alespoň do určité míry, u vepřového a kuřecího masa a také v ovocnářství při pěstování jablek, hrušek, višní, švestek i třešní. Velké rezervy vidím u nás ve skladových prostorách, které by zajistily pravidelný prodej zeleniny a ovoce po celý rok do maloobchodní sítě. Jednak je vhodných skladů nedostatek a nejsou většinou ani vybaveny moderními technologiemi. Podobná, nedobrá situace v našem ovocnářství existuje u závlahových systémů. Větší podporu zemědělcům by mohl taképoskytnout stát. Například jako v Polsku, kde farmáři platí nižší daně,“ uvedl nynější předseda KDU-ČSL a soukromý zemědělec Marian Jurečka.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
