Že každá liška chválí svůj ocas, je přirozené. Podobně je běžné, že lidé vesměs chtějí patřit k vítězné většině, být s vítězi zadobře. Proto se výročně slaví dějinné milníky, od kterých panující režimy odvozují svou legitimitu. Ten současný si právě připomněl 35. výročí revoluce, která u nás znamenala konec socialismu a začátek kapitalismu. Minulý režim předtím výročně oslavoval Vítězný únor 1948, který znamenal konec nenáviděného kapitalismu a začátek socialismu. 

Jedno mají ty dvě lišky, socialistická a kapitalistická, společného. Přestože si povinně chválí svůj ocas, nemohou si pomoci a nostalgicky se ohlížejí za tím, co slavně porazily. Za socialismu to byla skrývaná nostalgie za prvorepublikovým kapitalismem, za dnešního kapitalismu to je opoziční nostalgie za socialismem. Oficiálně lidé v každém režimu žijí v tom nejlepším možném světě. Toho, co funguje, si ale necení, berou to jako samozřejmost a jsou rozezleni z toho, co nefunguje.