V úvodu svého zamyšlení Ransdorf uvádí, že emancipace byla dříve spojována s třídním hlediskem a připomíná, že publikace „Božena Němcová bojující“ Julia Fučíka „je paradoxně první spis s feministickým obsahem v české literatuře“.

Nicméně připouští, že současný zorný úhel je jiný. „V rozvojovém světě dnes existují nejrůznější organizovaná ženská hnutí. V Peru vznikají zcela spontánně komunální kuchyně, podobně je tomu v Mexiku, Brazílii, na Filipínách, na Srí Lance, v Indonésii, v Zimbabwe, v Bangladéši atd. atd. Je to obrana proti vykořisťování žen, které v těchto zemích poskytují přes 60% pracovní doby, 44% potravin, dostávají za to 10% příjmů a vlastní 1% jmění,“ uvádí Ransdorf.

Poukazuje na to, že v roce 1971 žádaly tuniské ženy s odvoláním na korán uznání svých práv a zrušení polygamie. „V některých islámských zemích se dosáhlo pokroku, ale fundamentalistická vlna od druhé poloviny 70. let obrátila vývoj zpět.“