Ředitel Nadace Lex Nostra Maciej Lisowski vysvětluje nejdříve situaci ve sdělovacích prostředcích, které informují o zemi našeho severního souseda: „Většinu tištěných médií v Polsku vlastní Němci a oni také vytvářejí postoje a stanoviska, což se dále rozšiřuje. Co se týká televize, je situace velmi podobná. Hodně televizních společností patří také Němcům. Bývalá strana byla proněmecká. A teď je v opozici. A tvoří názory, aby se jim to hodilo. Sám Donald Tusk začal mít problém v Polsku a pak se přenesl do EU, do Rady Evropy. V Polsku se říká nahlas, že v okamžiku, kdy Donald Tusk a jeho strana začali prohrávat, utekl, nechal ji a Německo mu otevřelo náruč. Říká se, že jej k sobě vzala Merkelová.“
Bývalá vláda se pojistila
Ale teď k soudcům v Polsku. Podle Lisowského tam panuje velmi problematická atmosféra. „Odkud se to vše vzalo? Minulá strana, když už tušila, že volby prohraje, a to bylo v červnu, že se musejí vybírat soudci ústavnímu soudu, tak rozhodla, kdo nastoupí na tyto posty. Ale jejich kadence končila už v době, kdy věděli, že už ve vládě prostě nebudou, a to v listopadu. Pojistili si tedy, že na těch soudech budou osoby, které budou s nimi svázány,“ vysvětluje Lisowský. „To samé dělali Radičové na Slovensku,“ přitakává k tomu komisař Plicka.
„Když přijde nová vláda, tak si obsazuje posty svými lidmi. To je přece běžné. Co se týká ústavního soudu, tam je jiná situace. Ta stará vláda udělala rozhodnutí, které mělo být ale uděláno novou vládou. Ta má rozhodovat, kdo bude soudce. To byl tedy ten problém. Ústavní soudci měli být vybráni novou vládou. Všichni věděli, že kadence soudců končí, a proto si bývalá vláda rozhodla, že je s předstihem vybere. Přesně vám to popíšu. Netýkalo se to všech soudců, ale tří z nich. Protože nová vláda Práva a spravedlnosti má zkušenosti z minulosti. Ví, že když někdo udělá faul, musí reagovat stejným způsobem a nemůže to promlčet a říci, že se nic nestalo. Když parlament schválil výběr soudců, prezident udělal pravý opak, rozhodl se, že nepřijme jejich slib, a tím pádem se nestanou soudci. A nový parlament vybral nové soudce. Samozřejmě od nich pak prezident Duda přijal slib,“ popisuje poměrně nepřehlednou situaci Lisowski.
„V současné době máme všechny soudce jmenovány, a ti složili slib. Ústavní soud tedy může pracovat. Proč se o tom tak hovoří? Protože nová vláda prohlašuje, že budou velké změny v justici. To vyvolává obrovské obavy a dokonce paniku ze strany lidí od bývalé vlády. Justice a soudnictví, to byl hlavní pilíř, na kterém stála stabilita Polska. Bývalý prezident Komorowski prohlásil, aby se daly ruce pryč od justice. Varoval, aby se s ní nic nedělalo. Dokonce bývalý prezident na setkání se soudci ústně zaručil, že jsou nedotknutelní. To byla prezidentská záruka pro celý systém. To podle mne byla jedna z příčin, proč prohrál volby. Ono se zdálo, že má skoro vyhráno, a nakonec prohrál. Když bychom sledovali výzkum veřejného mínění, tak bychom pozorovali, že Komorowski měl lepší šance vyhrát volby. V médiích v Polsku se to prezentuje jako útok na nezávislost soudců. Tvrdím, že to je spíše křik zoufalství.“
Proč na Slovensku „padla“ Radičová
Plicka na to reaguje: „Co se stalo na Slovensku. Jak ty východní státy – Československo, Maďarsko, Polsko – měly zásadní problém. Přejaly bolševickou justici. Na konci 80. let určitá skupinka lidí držela – a doteď drží – kompromitující informace proti justici. Na Slovensku bývalí estébáci Široký, Lexa, Mečiar. V Čechách pak Potáč a ještě dva další, které zatím nebudu jmenovat. Na Slovensku vyhrával Mečiar, pak první, druhá Ficova vláda. Samí odchovanci z Moskvy. Poté v roce 2010 padla Ficova vláda a nastoupila vláda Radičové. To byla první proreformní vláda na Slovensku, která po nich začala tvrdě šlapat. Co udělala justice? Zakonzervovala se a postavila se na tvrdý odpor. Ty bolševické kádry v justici negovaly a bojkotovaly jakékoliv rozumné rozhodování vlády, protože oni měli tzv. nezávislost. Na nezávislost byla vpravdě zneužita. Na neodvolatelnost. A proč? Protože nebyla provedena očista justice, tak to vedlo na konec k tomu, že v roce 2012 vláda Radičové padla. A to je ono, co míní pan Lisowski. V Polsku byla podobná situace a justice může jakékoliv reformy zablokovat a negovat a bude křičet a řvát, že se útočí na nezávislost justice. A já se ptám – tak se, kamaráde, podívejme, jestli jsi vydíratelný a co jsi dělal předtím. Oni prostě nemají žádnou trestní zodpovědnost…“
Psali jsme:
Maciej Lisowski dále takto popisuje situaci: „Tato otázka je spojena jak s trestní zodpovědností a nyní je potřeba v justici vyhotovit systém, který by zde vedl k samočisticím procesům v systému. Kdy by se dodržoval vysoký standard justice a v okamžiku, když jej někdo porušuje, tak je třeba je z něj vyloučit. V Polsku tento systém není jenom nedokonalý, ale je dokonce nemocný, patologický. Všechny instituce, parlament, podléhaly zákonu o lustraci. Tam ta očista přirozeně proběhla a všichni ti, kteří podepsali prohlášení a nebyla to pravda, tak byli ze systému automaticky vyloučeni a nemohli ten post dále vykonávat. Toto se netýkalo pouze justice. Soudce nejvyššího soudu prohlásil, že justice se očistí sama. Samozřejmě že se to doteď nestalo. Napojení na starý režim ve spojení s tím, že přišli noví soudci, oni to všichni viděli, byli v tom systému vychováváni, tak ti noví došli k závěru, že se pohybují v prostředí, kde nenesou trestní odpovědnost a zároveň jsou nedotknutelní.“ A Plicka na to reaguje slovy: „… pozor, to je v Čechách také!“
Bez přísedících. A bez skrupulí
I kdyby byla zima, silně pršelo a na ulici bylo bláto, šel (šla) bych demonstrovat...Anketa
Za komunistů pod dohledem, nyní „utržení ze řetězu“
„Situace je nyní zcela odlišná, protože před tím rokem 1989 byly nějaké věci zřejmé – třeba že byli nějací soudci, kteří byli k dispozici vládě, režimu. Byli neustále na telefonu, k dispozici politikům, když šlo třeba o nějakou opozici. To brali do svých rukou. To bylo jasné a všichni o tom věděli, že to je nějaká skupina, ale ten zbytek, to byli opravdu poctiví soudci, kteří dělali svoji práci dobře. Ze strany řízení tak byl alespoň pocit, že ten soudce se snažil vynést spravedlivý rozsudek. Samozřejmě, vždy je jedna strana nespokojená, ale aspoň tu bylo jakési přesvědčení, že ten soudce dělal tu práci, jak nejlépe uměl. A k tomu ještě byli ti přísedící. Třeba když tam byl takový dědeček, ten soudce nevěděl, zda ten dědeček je v policii nebo má kontakt na někoho z vedení strany. Prostě ti soudci si dávali pozor a byla taková občanská kontrola,“ pokračuje Lisowski.
„Můžeme si o komunistickém systému myslet, co chceme, ale přesto musíme říci, že nějakým způsobem dohlížel na justici. Nedovoloval, aby si soudci dělali, co chtěli. Ale pak, postupně, se začala šířit anarchie. Geometrickou řadou. Když jeden soudce viděl, co může ten druhý, tak se to začalo rozrůstat. Současná situace je opravdu jiná. Vzdělání soudců je takové, že když ukončí vysokou školu, tak se stávají čekateli, ale to trvá jen tři roky. Takže ten mladý člověk ve věku kolem třiceti let začíná práci soudce s tím, že už ví, že ji bude vykonávat do konce svého života, že má opravdu výbornou odměnu, skvělý plat a pěkné peníze na důchod. A co je nejhorší, že se jej trest netýká. Pokud by jel třeba tramvají a někoho zabil, tak se s tím možná něco udělá, ale pokud jede opilý autem nebo něco sebere v obchodě, tak s tím nikdo nebude nic dělat, protože má prostě imunitu. Je nedotknutelný. A tu imunitu mu mohou vzít jen ostatní soudci, tedy kolegové," líčí.
A uvádí příklad: "Byl opilý státní zástupce. Byla obžaloba, byl návrh na odebrání imunity, ale jeho kolegové řekli – ne. A věc končí. Takže máme mladého člověka, který má pocit, že je beztrestný, že se ho trestnost netýká, že do konce života má zajištěné peníze, má obrovskou moc, protože rozhoduje velmi důležité věci. Takže ten, pokud nemá silnou morálku, rovnou páteř třeba z rodinného zázemí, opravdu těžko můžeme předpokládat, že tu soudcovskou morálku udrží a že se bude podle ní řídit. To je přece velmi vážné. Těžko bychom dnes našli soudce, který by měl nějakou morálku. Říká se, že se jim to přivezlo v aktovkách. Prostě mají jisté své děti, příbuzné, okolí. To už dochází na rodinné vazby a dokonce na jednom soudu, odkud pocházím, z Bielystoku, tak na jednom soudě je 14 soudců, kteří mají docela blízké rodinné vazby. Začátek to byl prostě soudce v aktovce, který tam byl ustanoven, a pak už to jsou rodinné vazby,“ popisuje situaci Lisowski.
„Proto je potřeba pochopit, odkud se to hermeticky uzavřené prostředí vzalo, a pak pochopíme, proč je takový velký křik a co se děje, protože samozřejmě jakákoliv prasklina v tomto prostředí způsobí, že se to celé rozpadne. Ti soudci jsou tak provázaní, jako by měli monolitický systém. Každá prasklina má okamžitý účinek, takže je důležité pochopit začátek a proč se nyní brání proti změnám. Stala se z nich prostě kasta, která je mimo společnost, jež si žije vlastní život a má pocit, že je nedotknutelná. Tato kasta má dojem, že má právo žít mimo společnost, a přesto ta společnost ji udržuje při životě. Vždyť to je přece služba společnosti.“
Léta praxe a rodinné vztahy
„My jako nadace Lex nostra jsme dali návrhy, které byly kladně přijaty ministrem spravedlnosti,“ spokojeně říká Lisowski. „Jednou z důležitých věcí je věk a zkušenost soudce. Věk, tedy 50 let a minimálně 15 let praxe. Když někdo třicetiletý rozhoduje, jaké má životní zkušenosti? A také prohlášení týkající se svého a rodinného majetku. Když poslanci a senátoři musejí předkládat prohlášení s tím, že jsou zveřejňována. Co se týká soudců, musejí předložit takové prohlášení, ale to zůstává u předsedy, takže nikdo nic neví – kolik vydělává, jaké má rodinné vztahy. Takže ten návrh se týká toho, aby tyto údaje byly zveřejňovány. Samozřejmě nastala bouře protestů. U mne, kde působím, tedy v Bielystoku, je všechno tak zřejmé, že všichni „vidí, kdo s kým spí“, ale pak jsou velké soudy, třeba krajský ve Varšavě, kde je 350 soudců, takže teoreticky by měl sám o sobě říci, že je podjatý, ale na to není tlak. Stává se, že je v rodinné vazbě s někým, sami si žijí svým životem a nehlásí nic. Jakákoliv strana řízení nemá možnost zjistit takové vztahy, ale přitom má právo na řádný proces.“
Nevyčištěná minulost
„U nás se to také neřeší,“ zabrousí do tuzemské situace komisař Plicka. „Tato debolševizace nebyla provedena, viz třeba Sváček, předseda Vrchního soudu Bureš, takže když nejvyšší soud řešil imunitu, Tluchoř, Fuksa a ještě jeden, tak na půdě Poslanecké sněmovny můžete domlouvat vraždu a je to v pořádku. Naštěstí v Čechách neprošly snahy o zavedení takzvané soudcovské samosprávy. To na Slovensku Dzurinda zaspal. Tam se provedly v neodbolševizované justici soudcovské samosprávy, takže justice se úplně odtrhla od jakéhokoliv vlivu parlamentu nebo vlády a dopadlo to tak, že majoritu tam mají ti hajzlové, kteří potlačují jakékoliv projevy soudců, kteří chtějí pozitivní změnu, a nikdo s tím nic neudělá. Samosprávu nemůžete dát u lidí, kteří nemají vyčištěnou minulost.“
„Velmi zajímavé také je, jestli jste slyšeli o takovém případě, kdy někdo přestal být soudcem z toho důvodu, že je psychicky nemocný? Je to tak velmi zajímavá skupina, ve které se takovéto věci nevyskytují, jsou tomu nějak strašně odolní? Nebo je zakopaný pes jinde? Nejde však jen o psychické nemoci. Co když je ten soudce zdrcen, že mu nějaký řidič zabil člena rodiny? Zcela nestranně o této věci asi nebude rozhodovat… A třeba i vážné nemoci, nádory, rakovina, to ovlivňuje chování a rozhodování. Když tomu soudci není dobře, tak bude dělat všechno pro to, aby po zasedání, jednání ukončil rychle, aby měl pokoj. A to určitým způsobem ovlivňuje celé řízení i rozsudek. A o tom nikdo neví, neříká se to a ten soudce jen tak neodejde z funkce, neodevzdá imunitu. Nový ministr spravedlnosti říká, že zavede periodické lékařské vyšetření soudců, zda jsou vůbec způsobilí vykonávat svoji profesi. Místopředseda Národní rady justice, plukovník z vojenského soudu, byl trestně stíhán za to, že zneužíval služební automobil s řidičem pro své soukromé účely. A takový člověk zastává takovýto post!“ Šokuje Lisowski.
Lid versus soudcovská kasta
„A to je všechno proto, jak jsem uvedl na začátku, že předchozí vláda si vybrala soudce, aby si to nějakým způsobem pojistila. V Polsku se tomu říká bezpečnostní ventil. Pokud by nová vláda přišla s návrhem zavézt psychiatrická vyšetření, soudci by to zablokovali. To je pro ně ten bezpečnostní ventil. A nyní probíhá diskuse, protože ti noví poslanci cítí, že je vybral národ, že hájí zájmy lidí. V současné době probíhá jakási válka mezi vůlí polského národa a nezávislou kastou, která si myslí, že je mimo společnost a že si může žít a rozhodovat podle svého.“
Plicka na to odpověděl na závěr poněkud ponuře, i když pak s opatrným optimismem: „Justice je schopna znegovat a shodit jakoukoliv pozitivní snahu vlády o změně, a zároveň pokud by byla dobrá, zase eliminovat špatná rozhodnutí vlád.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
