Francouzský prezident Emmanuel Macron volá po těsnější integraci Evropy. Co to přesně znamená? Ekonomka Markéta Šichtařová v testu uveřejněném na blogu iDnes.cz varuje, že to neznamená nic menšího než to, že řecké dluhy s definitivní platností zaplatí Slováci, pobaltské země a další členové eurozóny, kteří jsou na tom lépe než Řekové. A pokud budeme patřit ke tvrdému jádru EU, po čemž někteří politici volají, budeme řecké dluhy splácet i my.
Jak se to zařídí? Třeba tím, že se vydá společný dluhopis eurozóny, takže by všechny státy platící eurem dlužily stejně. Tím se fakticky dluh jihu Evropy, především Řecka, ale nejen Řecka, rozprostřel mezi více států. Opticky na tom Řekové či Italové jsou mnohem lépe, zatímco Slovákům se přitíží. A pokud vstoupíme do eurozóny, přitíží se prý i nám.
„Všechna volání po vstupu do tvrdého jádra EU nejsou ničím jiným než vtahováním do této federace, v níž bychom hráli užitečného vola platícího za ostatní,“ upozornila Šichtařová.
„O splátky by se všichni svorně podělili bez ohledu na to, kdo dluh způsobil. A pokud bychom i my byli součástí tvrdého jádra EU či eurozóny, tento dluh by se následně splácel z našich daní. To, co my odvedeme státu z naší výplaty, by tedy nebylo použito na zlepšení vybavení naší policie, na vyšší platy učitelů, na vyšší důchody u nás, ba ani na lepší léčbu onkologicky nemocných pacientů bez vedlejších následků – tyto peníze by byly použity na zlepšení splácení dluhů, které si nasekali Řekové, Italové, Španělé, Portugalci... a Francouzi,“ vykreslila možnou budoucnost Česka.
Pokud se situace nevyřeší touto cestou, jsou ještě další možnosti. Můžeme Řecku dluhy odpustit, ale to se nebude líbit mnoha bankám, které Řekům půjčily peníze. Nebo můžeme nechat Řecko zkrachovat, protože podle Šichtařové je už dnes nade vší pochybnost jasné, že jsou tamní dluhy v podstatě nesplatitelné. Jenže pokud Řecko zkrachuje, utrpí tím mnohé banky, které Řecku půjčily peníze. Zapláčou především Němci. Titíž Němci, kteří až dosud velmi razantně brání přijetí společného dluhopisu eurozóny, protože by jejich ekonomiku poškodil nejvíce.
Přitom by podle Šichtařové možná stačilo, kdyby se francouzský prezident Emmanuel Macron přestal míchat do toho, kdo všechno má zaplatit řecké, francouzské či italské dluhy, a prosadil vyšší spotřební daně ve vlastní zemi, čímž by získal peníze na splacení části francouzských dluhů, přičemž by důrazem na nepřímé spotřební daně rozprostřel daňovou zátěž rovnoměrněji mezi všechny Francouze. Bohatší Francouzi, kteří si mohou kupovat víc zboží, by tak skrze nepřímé daně zaplatili více peněz.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
