Začneme u nám nejbližších – kulturně i historicky s námi spjatých – sousedů. „Výsledkem jejich nedávných voleb je změna politického směřování Slovenska z jakési liberálně demokratické čalamády, kterou tu teď máme my a kterou u nich reprezentovala vláda pana Matoviče, na koaliční vládu postavenou víceméně na sociálně demokratických principech stran Smer a Hlas a k nim tedy připojená koaliční SNS. Tuto známou informaci bych nepřipomínal, kdyby výsledkem koaliční dohody nebyla mimo jiné jedna velmi zajímavá událost, o které mnozí novináři referovali s velkým pohoršením. Spočívá v tom, že předseda vlády Robert Fico vyhlásil bojkot čtyř médií, která považuje za neprofesionální, nikoli nestranná, tedy zaujatá, a nepřátelsky orientovaná vůči dnešní slovenské vládě,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Jedná se o nejsledovanější slovenskou televizi Markíza, Denník N, další deník Sme a zpravodajský portál Aktuality.sk. „Podle Fica tato média už v minulosti přinášela nepravdivé informace, částečně pravdivé, zkreslené, stranicky zabarvené a nepřátelsky zaměřené vůči jeho straně Smer sociální demokracie. Velmi rozhořčeně na jeho krok reagoval i šéfredaktor Aktuality.sk Peter Bárdy, který prohlásil, že Fico chce tato média umlčet a zabránit jejich novinářům vykonávat své povolání. To je velmi špatné vysvětlení. Premiér nemá v demokratickém státě nejmenší šanci umlčovat jakákoli média. Ale má plné právo médiím, která dlouhodobě informují buď zmatečně, nebo záměrně proti němu a zastávají názory oponentních stran či subjektů, neodpovídat na jejich otázky. Má právo se s nimi nestýkat a má právo s nimi nemluvit,“ upozorňuje mediální analytik.
Fotogalerie: - Fico u Zemana
Režimní média, co jdou na ruku vládní koalici
Je to ostuda samotných médií, když jim předseda jejich vlády vyhlásí bojkot tímto způsobem. „Měla by se naopak vážně zamyslet, proč to je. Jestli to náhodou není proto, že opravdu novináři z těchto médií bojovali velmi intenzívně za myšlenky prezentované předchozí vládou a proti myšlenkám reprezentovaným touto vládou. Z naší scény to známe také, jen zatím nikdo nesebral odvahu, aby řekl, že císař pán je nahý. Máme tu režimní média, která jdou vysloveně na ruku stávající vládní koalici, vládě a sto osmičce ve Sněmovně. Umím si představit, že kdyby tu došlo ke svobodným volbám a zvítězil někdo, kdo je našim novinářům nemilý, například Andrej Babiš, neboť ten to u novinářů nikdy neměl dobré a ti se předháněli v tom, jak ho pošpinit, zneuctít a dehonestovat, tak by měl právo s nimi nekomunikovat,“ míní Petr Žantovský.
Takový přístup ovšem předseda hnutí ANO, když byl v čele vlády, nezvolil a komunikoval se všemi. „Dokonce si pamatuji, že jednou vyhlásil, že nebude chodit do Otázek Václava Moravce, protože se mu jejich moderátor jevil jako člověk proti němu zaujatý, což celkem odpovídalo realitě. Nicméně nedodržel to, dál poskytoval médiím rozhovory. Sice svým typickým temperamentním tónem, ale nevyhýbal se jim. Ale kdyby to udělal, tak by se mu nikdo nemohl divit. Jeho povinností totiž je podávat informace o činnosti orgánu, v jehož čele stojí. Ať byl ministrem financí, ať byl premiérem, ať je dnes šéfem opozičního hnutí, tak je povinen informovat veřejnost. Ale na informace máme i veřejnoprávní média, což byl podle mého názoru hlavní důvod, proč nesplnil ten záměr s pořadem Václava Moravce, protože se jednalo o Českou televizi, a ne nějaký privát jako ve slovenských případech,“ poznamenává mediální odborník.
Psali jsme:
Konečně se našel politik, který se médií nebojí
U nás je zdrojem informací rovněž ČTK, na Slovensku TASR, takže veškerá oficiální sdělení k lidem doputují tak jako tak. „Nechť si tedy tato čtyři postižená média zajistí oficiální statementy a nechť si na nich pak brousí svoje pera. Na to mají svaté právo, je to soukromý sektor a je to jejich pivo, jak říkal Karel Kryl. Ať se třeba upíšou samou kritikou, na to mají právo a někdy mohou mít i pravdu. Ale to, čemu se říká bias, tedy novinářská předpojatost, je něco, co odporuje všem novinářským kodexům. A u médií, ať už jde o ta slovenská jmenovaná nebo u mnoha českých, tu předpojatost zaznamenat lze. Čili já v tuto chvíli vyjadřuji jisté uspokojení, že se našel člověk, v daném případě Fico, který tento gordický uzel rozťal. A překročil Rubikon, ke kterému se předchozí politici ani nepřiblížili, protože se těch médií báli. Fico se zřejmě médií nebojí a já mu držím palce,“ přiznává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Druhá glosa je kritická a směřuje na adresu portálu Seznam Zprávy, který zveřejnil článek s titulkem „Mám na výjezdech plno, tvrdí Rajchl. Realita je ale jiná“. „Jindřich Rajchl pořádá poměrně časté cesty po republice za občany a vysvětluje jim program své strany PRO a své názory, ať na Evropskou unii, na Benešovy dekrety, na stávající vládu – to zejména – a její absolutní neschopnost výkonu té činnosti, ke které byla zvolena. A v tomto článku novináři rozporují tvrzení Rajchlova týmu, že na těch výjezdech je vesměs plno, a snaží se dokázat, že to není pravda. Mě zaujala hned úvodní fotografie, která je ze sálu ve Vrchlabí. Na levé části obrázku je poměrně zaplněný sál. Na pravé části obrázku je hromada prázdných židlí. A pod tím se píše, že ten první je ze sociálních sítí strany PRO a ten napravo, že je pořízen Seznamem Zprávy. A tvrdí se tam, že oba byly pořízeny po začátku akce,“ vysvětluje mediální analytik podstatu článku.
Manipulace, které jsou v rozporu s Etickým kodexem
Přitom je na první pohled vidět, že to není pravda. „Na první pohled je zjevné, že na levé straně je předsednický stůl, za kterým sedí Rajchlovi lidé, zaplněn a lidé, co sedí v publiku a poslouchají právě hovořícího řečníka. Kdežto na pravé straně je řídce rozeseto asi tak dvacet lidí v prvních řadách, stůl je prázdný. Je zjevné, že ta fotka byla pořízena v jiném okamžiku, ale rozhodně ne po začátku akce. Protože tam není ani jediný mluvčí za PRO, jenom několik čekajících diváků. To je typická zavádějící metoda a manipulační technika, kdy se vám tvrdí, že snímek je ze stejného okamžiku. Ale myslím si, že ten jeden od toho druhého dělí spíš desítky minut než minuty. Takže se nám tady docela bohapustě lže, a to není příliš dobrá známka toho, že by Seznam Zprávy chtěly dělat objektivní žurnalistiku,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
JUDr. Jindřich Rajchl
V článku je několik snímků z dalších akcí, z Jablonce, z Liberce a odjinud. A rovněž o nich se tvrdí, že sály byly poloprázdné. „Ne všechny snímky tomu odpovídají. Nevíme, v jakém okamžiku byly pořizovány. Už z toho úvodního snímku je poznat, že je tu záměr manipulovat s názorem na Jindřicha Rajchla. Je to boj proti lidem, kteří mají v hlavě mozek, a nikoli jenom prázdnou ideologii nakukanou jim tam právě z našich režimních médií, jako jsou Seznam Zprávy nebo jiné servery, kterým tady nechci dělat reklamu. Ale každý, kdo to sleduje, tak asi ví, koho mám na mysli. Tohle jsou naprosto jasné manipulace, které do novinařiny nepatří a jsou v absolutním rozporu s Etickým kodexem Syndikátu novinářů a kromě toho i se zdravým rozumem a s jakousi elementární lidskou slušností. Takže se Seznam Zprávy tentokrát opravdu vytáhly,“ konstatuje mediální odborník.
Ohromné množství událostí od 60. let po současnost
Na závěr přiznává, že dnes učiní výjimku, kterou tu snad ještě neudělat. „Nechtěl bych, aby to bylo chápáno jako nekalá reklama nebo něco takového. Ale dostala se mi do ruky čerstvě vydaná kniha novináře, kterého si mimořádně vážím a který patří k méně nápadným osobnostem veřejného života. Avšak ti, kdo žijí hudbou už od šedesátých let, dobře vědí, o koho se jedná. Je to novinář Vladimír Kouřil, někdejší protagonista Jazzové sekce. Psával nejprve o bigbítu, pak hlavně o jazzu a všech jeho podobách. Není to jeho první knížka, ale první ucelená autobiografie, která se jmenuje ‚Na pouti‘ s podtitulem ‚Biografický cestopis‘. Je to knížka neobyčejně kvalitní po všech stránkách, samozřejmě i stylisticky. Kouřil je vynikající autor, píše jednoduše, srozumitelně, působivě a velmi dobře se to čte. Dozvíte se ohromné množství jeho vlastníma očima viděných dobových událostí od šedesátých let až do současnosti,“ oceňuje Petr Žantovský.
Podporujete stávku ČMKOS?Anketa
Pozdrav a smeknutí klobouku pro vynikajícího autora
Knížku vydalo nakladatelství Galén, které v posledních letech oživuje a uchovává do kulturní paměti mnohé české protagonisty folku sedmdesátých let jako Vladimíra Mertu a další. Znovu vydává jejich desky, doplněné různé komparace, objevené nahrávky a podobně. „A také vydává knihy o této hudbě. Souběžně s touto knížkou vyšla kniha Kouřilových veršů. Editorem obou knih je doktor Jan Šulc, což je dnes nejrenomovanější literární redaktor, který dokáže knihu vypiplat po všech stránkách do podoby téměř dokonalého jazykového tvaru. Jsem moc rád, že jsem vlastníkem této knížky. Pozdravuji jejího autora takto na dálku, i když se osobně neznáme, a smekám před ním svůj klobouk. Třeba takový slamák, jako on má na obálce. Mám úplně stejný, tak ho před vámi, pane Kouřile, smekám,“ uzavírá Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
karelhrabě
