Jak se podle vašeho názoru změnila média od 90. let? K lepšímu, nebo k horšímu?

V 90. letech propukla obrovská euforie z nově nabyté svobody slova, která byla nejen na straně novinářů, ale i čtenářů, posluchačů a diváků. Média hledala svoji novou podobu, což se neobešlo bez různých úskalí. Ale už od počátku bylo nadšení a euforie ze svobody trochu usměrňováno politikou, protože politici se snažili média, ať už veřejnoprávní nebo soukromá, různými způsoby ovlivňovat.

Rozhodujícím prvkem je také skutečnost, kdo média vlastní. Česká televize a Český rozhlas jsou veřejnoprávní média, ale slyšel jsem už před časem názor, že by bylo zajímavé, kdyby veřejnoprávní byly i noviny. Je to docela zajímavá, byť teoretická úvaha, ale skutečně slýchám z některých stran různé stesky na to, že nezávislé a svobodné noviny dnes neexistují. Ale podstatné je, jak kvalitními lidmi jsou obsazovány jednotlivé funkce editorů, kteří sestavují obsah stránek nebo vysílání, protože záleží na výběru zpráv. Mnohdy mám pocit, že na důležitých postech v řadě médií jsou neprofesionálové, kteří přitom výrazně ovlivňují podobu a úroveň médií.

Celosvětovým trendem se také v poslední době stalo, že zpravodajství, především televizní, je transfer emocí. Teď jde o to, jakou to má míru. Pokud jde o veřejnoprávní televize, vadí mi, že se snaží, aby nezaostávaly za komerčními televizemi, a pokoušejí se jim přibližovat. Například tím, že Česká televize zavádí kampaň Staňte se i vy reportéry, což už soukromá televize Nova zavedla před lety. Neříkám, že se nemůže některému divákovi povést exkluzivní záběr, ale podle mne to veřejnoprávní televize až tak nepotřebuje.

Abych to tedy shrnul do jedné věty: Myslím, že média se za těch šestadvacet let od Listopadu 1989 změnila, ale bohužel k horšímu. O tom jsem bytostně přesvědčen.