„Fouká sem severák, má polský přízvuk. Lidé jsou tady všeho druhu. Pohraničí není ničí,“ zpívá v melancholické písni „Krnovská“ tamní kapela Bratři Orffové, která má na kontě dvě ceny Anděl. Ostatně ještě melancholičtější nálada každého přepadne při návštěvě hornoslezského města nyní, v době pandemie koronaviru. Ulice skoro prázdné, krámky na místě vánočního trhu na Hlavním náměstí zavřené a po cestě jen pár postávajících bezdomovců. Vše jako by dotvářelo obrázek města stínů...

Pochod do Polska

Vydali jsme se těch několik kilometrů na hranici a do nejbližší polské vesnice Pietrowice. V polích po jedné straně ulice dostavovaný městský obchvat, dále haldy cukrové řepy, napravo krávy. Na „čáru“ – u Krnova je hraničních přechodů více – upozorní zavřený motorest s oprýskaným nápisem vybízejícím ke směně peněz. Dále pak pěkné odpočívadlo s toitoikou a bezvadná cyklostezka s bytelným zábradlím až do vesničky. Zaplaceno z dotací Evropské unie, ale celkem zbytečně, protože na české straně nepokračuje a za půl dne jsme tady narazili na jednoho cyklistu a několik aut.