„Představte si hypermoderní nemocnici postavenou za účelem boje s nebezpečnou nákazou. Každý prostor postavený s myšlenkou zabránit úniku viru. Všechno zařízení v nerezu. Několik samostatných vzduchotechnických jednotek s výkonnými filtry, aby se virus nemohl šířit mezi různými prostorami nemocnice. Speciální obleky vyvinuté pro boj s nákazou; žádné podomácku šité hadříčky přes ústa. Hermeticky uzavíratelné dveře zabraňující vynesení viru vně betonového monolitu nemocnice,“ popisuje Šichtařová situaci, která se odehrává v Centru biologické ochrany Těchonín. Zároveň si všímá toho, jak materiál, jenž je v centru k dispozici, pomalu prochází a personál nemá po většinu času podle jejích slov co na práci.  

„Trochu to sice dře, ale aby to nevypadalo tak úplně trapně, alespoň se jako ‚uplatnění‘ těchonínské nemocnice vymyslí výcvik pro vojenské lékaře a ‚karanténa‘ pro vojáky vracející se z vojenských misí. Není sice tak docela jasné, proč by se vojáci sloužící kupříkladu v Afghánistánu měli vrátit nakažení jakousi ebolou nebo alespoň malárií, ale bude to vypadat dobře, když je na nějaký čas zavřeme do karantény v Těchoníně a budeme se tvářit, že supernemocnice má aspoň něco na práci,“ popisuje dále Šichtařová.