Jedinečnou příležitost stát se silnější a jednotnější má Evropská unie podle vize, kterou ve středu představil předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Státní tajemník pro evropské záležitosti Aleš Chmelař si týž den v Událostech, komentářích ČT pochvaloval projev jako pozitivní zprávu pro jednotu Evropy, protože je z něj patrné, že si Juncker uvědomuje, že Evropská unie může ztroskotat na rozdělování na Východ a Západ. „To je velmi pěkné hodnocení. Člověk by to skoro ocenil, že po deseti letech opravdu dramatického rozdělení Evropy na starou a novou, na tzv. bohatou a na tzv. chudou, kdy to chudá znamená, že má levnější pracovní sílu, kterou lze po libosti zneužívat a její výrobky dovážet v podstatě za dumpingové ceny, to někdo zaregistruje. To je úžasné, že si toho pan Juncker všiml,“ uvádí s neskrývanou ironií Petr Žantovský.
A státní tajemník pro evropské záležitosti ho zaujal i výrokem, že „pan Juncker projevil vůli jednat se státy střední Evropy“, který v pořadu zazněl. „To je věta, kterou bych asi doporučil hodně vytesat někam velkými písmeny nad Prahu. Třeba tam, co stávalo Stalinovo sousoší, kterému se říkalo fronta na maso, protože to má zhruba stejnou hodnotu. Tehdy nám tou sochou předvedli, že Stalin je v čele všeho lidu, teď nám mladičký pan Chmelař, odborník na evropské záležitosti, sděluje, že pan Juncker má vůli se s námi bavit. Vzpomínám, že bývalý francouzský prezident Chirac nám před časem vzkázal, že jsme propásli správný okamžik, kdy jsme mohli držet hubu. Teď má šéf Evropské komise – údajně podle pana Chmelaře – vůli se s námi vůbec bavit. To je fakt pokrok za těch více než deset let od Chirakova výroku,“ podotýká mediální analytik.
Je hezké, když Juncker řekne, že máme právo na stejnou čokoládu
Kroutí nevěřícně hlavou nad tím, že státní tajemník má radost z toho „prudkého, dynamického a oslnivého“ rozvoje evropské integrované unie, který se projevuje tím, že nám nyní Jean-Claude Juncker vzkazuje, že má vůli se s námi vůbec bavit. „A je hezké, když to doplní úvahou o tom, že máme právo mít stejné množství kakaa v čokoládě jako jiné státy. To je zapotřebí doplnit o otázku: ‚A doteď jsme to právo neměli?‘ Co jsme byli doteď? Byli jsme kolonie, jak říkal Josef Skála v České televizi? Nebo v jakém postavení vůči těm, co mají více kakaa v čokoládě, jsme byli dodneška? Navíc pan Juncker to s tím kakaem prohlásil s perspektivou, že na to máme právo. Neříkal, že to nastane a že budeme mít více kakaa, ať už ve skutečném nebo přeneseném slova smyslu,“ upozorňuje Petr Žantovský na to, že o žádné konkrétní nápravě se předseda EK nezmínil.
Zato ale Jean-Claude Juncker přišel s úvahou o sjednocení funkcí předsedy Evropské rady a předsedy Evropské komise. „U toho se dokonce i náš pan Chmelař pozastavil, že by to asi nebylo úplně nejmoudřejší. To pozastavení může mít důvod v tom, že by se vytratila jedna funkce z evropského hyperdomu v Bruselu či ve Štrasburku, a to by byla velká škoda, protože by jeden bývalý funkcionář, třeba pan Sobotka nebo někdo takový, mohl přijít o budoucí trafiku. Myslím, že by se naopak mělo trafik v Evropské unii vytvářet více. Když už máme evropského prezidenta a ministra zahraničí, tak kde máme náměstky, viceprezidenty, kde máme poradce pro národní bezpečnost, kde máme ministry kdečeho dalšího? Ale člověk by neměl fantazírovat, aby se mu jeho fantazie náhodou nesplnily,“ uvědomuje si mediální odborník.
Diskriminace a nepřátelství proti obyvatelstvu části EU
Pro to, že nás předseda Evropské komise, ale i mnozí další přesvědčují o tom, že bychom měli mít společného ministra financí a společnou fiskální i bankovní politiku a dokonce snad i daňovou politiku, má dvě možná vysvětlení. „Buď tito lidé vypadli z knihy Krásný nový svět od Huxleyho nebo ještě možná ze starší knihy Jevgenije Zamjatina, která se jmenovala My, což je vlastně taková průlomová kniha o manipulaci a o zdecimování práv jednotlivce nějakým všemocným systémem, a pak nejsou skuteční. Nebo z nich nevypadli a naopak sami vytvářejí takové prostředí, aby se ty knihy staly realitou. Pak jsou ale nepřáteli minimálně unijních obyvatel, protože vykládat někomu, že doteď neměl právo na stejné množství kakaa v čokoládě, a kdoví, jak to bude dál, je přece diskriminace a akt naprosto ryzího nepřátelství. Z toho jednoduchou úvahou vyvodím, že pan Juncker je nepřítel aspoň části obyvatel Evropské unie,“ vysvětluje Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přestože si podle něj předseda EK výrokem o kakau naběhl, protože od něj jde o neskutečně sebevražedný argument, tak z médií nic takového nezaznělo. „Média se staví, jak je jejich dobrým zvykem, rozšafně, všestranně a ‚objektivně‘ posuzují Junckerovy náměty a slova, jako kdyby šlo o něco, o čem se vůbec má diskutovat. Jako kdyby nešlo o soubor naprostých nesmyslů, ať se to týká bankovní unie, společné fiskální politiky, vždyť jsou to naprosté nesmysly. Přece ekonomika každého státu je dána jeho individuálním hospodářským stavem a individuální silou. A ta je kromě jiného dána historickými, geopolitickými, kulturními a nevím jakými ještě tradicemi a kořeny. Tohle všechno sjednotit do jednotné fiskální, neřkuli daňové politiky je přece úplný nesmysl. Ale všechna naše mainstreamová média se tímto nesmyslem zabývají, jako kdyby to vůbec bylo téma,“ podivuje se mediální analytik.
Plány z Bruselu mají za cíl posílit Německo a oslabit země Visegrádu
Připomíná mu to éry sjezdů komunistické strany. „To k řečnickému pultu přišel nějaký soudruh a řekl, že závěry naplníme. Ale už neřekl, kde ty závěry sjezdu vyprázdníme. Tím jsem škádlil učitele marxismu na vysoké škole, když jsem mu kladl takovou jedovatou otázku, kde se tedy ty závěry, které naplníme, mezi sjezdy vyprázdnily. Nikdy jsem na to odpověď nedostal a tohle je úplně stejné. Ani z Evropské unie žádnou odpověď nikdy nedostaneme, vždy odtamtud dostaneme jenom příkazy, povely a nesmyslné plány, které mají za cíl pouze jediné, a to posílit ekonomickou sílu tradičních zemí, nebo říkejme rovnou Německa, a oslabit a víceméně anulovat jakoukoli šanci pro sebeobranu pro státy, jako jsou země Visegrádu. Proto se podnikají všechny ty útoky na svobodu a samostatné rozhodování o vnitropolitických věcech v Polsku a v Maďarsku,“ myslí si Petr Žantovský.
To Česká republika, nebýt prohlášení premiéra Bohuslava Sobotky o kvótách, by pro EU byla vcelku přijatelná. „Nicméně i toto pan premiér samozřejmě zjemňuje, aby se Evropě zalíbil, protože se mu také může časem hodit taková hezká židle, na níž kdysi seděl jeho předchůdce Špidla. Jeho rétorika, že už nebudeme žádné migranty přijímat, je jen předvolební akt, protože za pět týdnů jsou volby. Pan Sobotka přestane taková slova říkat ihned, co se zavřou volební místnosti, a začne mluvit o tom, jak je důležité kvóty respektovat, i když je Evropa rozhodla bez nás, že pro nás platí. Ale zpět k médiím. Jsou konformní a podle mého soudu se zabývají věcmi, kterými se zabývat vůbec nemají. Protože jediná opravdu realistická reakce na tu Junckerovu ‚zprávu o stavu Unie‘ je povytažené obočí a řečnická otázka ve smyslu: ‚To myslí opravdu vážně?‘ Víc k tomu asi není mediálně co dodat,“ míní mediální odborník.
Vrcholný představitel státu vyhrožuje jednomu z nejsilnějších distriktů
Za podobný důkaz toho, jak špatná je evropská integrační politika, považuje situaci kolem katalánského referenda. Centrální španělská vláda v Madridu se ho snaží zablokovat za každou cenu a opírá se přitom o rozsudky Ústavního soudu. Ten pozastavil platnost zákona o vyhlášení lidového hlasování a zablokoval i legislativu, která by v případě odhlasování nezávislosti měla v Katalánsku sloužit jako dočasná ústava. „Abychom teď nebyli ahistoričtí a neříkali, že spor mezi Katalánskem a Madridem je dán Evropskou unií, to není. Ale když se z Bruselu linou fráze o posílení a sjednocení a integraci celé Evropy, tak samozřejmě jednotlivé členské země těžko mohou připustit dezintegraci svého vlastního uspořádání,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
PhDr. Josef Skála, CSc.
Poukazuje na to, že Katalánsko je na tom podobně, jako byla na severu Itálie ta část veřejnosti reprezentovaná stranou Forza Italia, která měla dojem, že na zbytek země doplácí, že její ekonomická síla je vyšší než ve zbytku země. „Navíc Katalánsko má odlišné kulturní kořeny, dokonce i jazykové, než ostatní část Španělska. A co vyvodil španělský premiér Rajoy z toho, že nejvyšší soudní orgán země v Madridu zablokoval příslušné zákony, které katalánský parlament k plebiscitu schválil? Vyvodil z toho úžasnou myšlenku, že si generální prokuratura v Madridu nechá předvolat 712 starostů katalánských obcí, kteří nabídli obecní prostory pro uskutečnění referenda, které se má konat 1. října. To je už docela silná káva, že vrcholný představitel státu, stále ještě celistvého, vyhrožuje jednomu z nejsilnějších distriktů, který vyjádřil nějakou národní vůli,“ tvrdí mediální analytik.
Evropská armáda by mohla zasahovat uvnitř členských zemí
Přitom by bylo namístě spíš uvažovat o tom, jak dát do pořádku nesoulad mezi katalánským přínosem pro Španělsko a výnosem pro toto autonomní společenství. „V tom pravděpodobně je ten hlavní problém. Místo toho ale pan premiér vyhrožuje, posílá justiční, vyšetřovací a jiné trestní orgány na starosty, kteří se chovají podle zákona, který vydal jejich vlastní katalánský parlament. Samozřejmě respektuji, že španělské právo nadřazuje celostátní legislativu nad tu regionální. Jedna věc je litera zákona, tam je Rajoy patrně doma, druhá věc je duch zákona a hlavně duch reality. Bylo by spíše zapotřebí s Katalánci mluvit a vyslechnout je, než jim vyhrožovat a případně je kriminalizovat. Dokonce španělský král Filip VI. prohlásil, že se bude účinně vystupovat proti komukoli, kdo vystoupí mimo rámec ústavního práva, tedy ve prospěch osamostatnění Katalánska,“ připomíná Petr Žantovský.
V našich sdělovacích prostředcích se ale o tamním dění dozvěděl velmi málo. „Nezaznamenal jsem žádný hlubší komentář, zejména ekonomický, který by si všímal důvodů, proč Katalánci chtějí to, co chtějí, srovnání jejich pocitů třeba s pocity Slováků před rokem 93, s pocity Skotů v posledních desítkách let a dalších osamostatňovacích aktivit v Evropě v průběhu posledního čtvrtstoletí. Tam lze hledat nějaké shody, nějaké rozdílnosti. Ale rozhodně bychom o tom neměli mlčet, protože jestliže se bude postupovat vůči vlastnímu národu silou, což teď hrozí ve Španělsku, tak je to velice nebezpečný precedens pro to, aby v brzkém budoucnu proti jednotlivým národům Evropy silou postupovala Evropská unie. Proč chce Evropská unie evropskou armádu? Proč chce ministra obrany? Proč chce vlastní ozbrojené složky a vlastní sílu?“ ptá se mediální odborník.
Španělský premiér s madridskými Pragováky požádá o bratrskou pomoc
Důvody vidí nejméně tři a mají spojitost se španělským problémem. „První je silový, aby udrželi v poslušnosti vnitřní neklid, který sami způsobují svým hloupým rozhodováním a nesmyslnými pokyny a příkazy. Druhý důvod je v přetlačování se světem, protože se domnívají, když mají půl miliardy obyvatel, že budou mít adekvátně silnou a hlavně adekvátně loajální armádu jako třeba Čína, Rusko nebo Spojené státy a budou bráni vážně jako skutečná vojenská velmoc. No nebudou samozřejmě, protože nesplní to hlavní. A to je ta vnitřní loajalita. Nevidím jediný důvod, proč by katalánský voják měl být loajální vůči bruselské nomenklatuře, nebo slovenský, český, polský nebo jakýkoli jiný, který má svůj vlastní zájem a svoje vlastní národní problémy. Takže to se nemůže povést,“ nepochybuje Petr Žantovský.
Třetím důvodem pro to, proč mnozí volají po evropské armádě, jsou příznačně peníze. „To je úžasná jímka na prachy, do armády se musí sypat hodně peněz, protože má velmi drahé zakázky. A ty jsou báječně kryté, protože budou zaplaceny z veřejných prostředků, a tím pádem i ouřadové v Bruselu dostanou své příslušné podíly na tomto úžasném obratu. Ale zpět do Katalánska. Může se klidně stát, že stejně jako u nás nějakých 99 Pragováků plus nějací soudruzi z ústředního výboru napsali do Moskvy o internacionální pomoc, tak i soudruh Rajoy z Madridu napíše jednoho dne do Bruselu, až bude ustavena evropská armáda, spolu s ‚99 madridskými Pragováky‘ nějaký hezký zvací dopis do Bruselu, a ten tam vyšle jednotky bratrské vojenské pomoci, aby zabojovaly proti ‚odporné katalánské kontrarevoluci‘. Chci věřit, že jsem špatným prorokem, ale mám pocit, že to nebude tak jednoduché,“ obává se mediální analytik.
Filantrop Kiska ve své firmě krátil daně, peníze využil v kampani
Pro třetí téma se nechal inspirovat daňovým problémem slovenského prezidenta Andreje Kisky. „Pan prezident se rád prezentuje jako filantrop, rozděluje svůj prezidentský plat deseti rodinám se závažnými problémy, rozdává úsměvy a moudra o dobru, pravdě a lásce a jako takový vyhrál také prezidentské volby, když předběhl pragmatického a mnoha lidem také nesympatického, avšak do té doby efektivně vládnoucího Roberta Fica. Ptal jsem se na Slovensku řady lidí, u nichž bych nepředpokládal, že to jsou kiskovci – kiskovec je na Slovensku něco jako u nás sluníčkář, když to zjednoduším – koho volili v prezidentských volbách. Mnozí mi říkali, že volili Kisku, přitom prezentují úplně jiné názory. Dostalo se mi vysvětlení, že volili Kisku proto, že nechtěli Fica za prezidenta, neboť ten nemá žádné pravomoci a je to jen kladeč věnců. Ale chtěli Fica za premiéra, protože ten má v rukou moc, ten rozhoduje a ovlivňuje jejich životy,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Nyní se ale ukázalo, že s čistou filantropií a ryzím srdcem Andreje Kisky to nebude tak horké. I našimi médii proběhla informace, která byla převzata z oficiálních zdrojů TASR a velkých slovenských médií, že agentura Kiska Travel Agency (KTAG), která patří prezidentovi a jeho bratrovi, krátila daně. „Do nákladů této firmy se zaúčtovala výroba a distribuce reklamních materiálů, tisk letáků, pronájem letadla, poradenství, propagace v médiích, dokonce i kuličková pera. To se odehrálo právě v době prezidentské kampaně. Ta oficiální stála Kisku 251 tisíc eur, výdaje, které si do nákladů zaúčtovala firma KTAG, byly 136 tisíc eur, tedy více než polovina oficiálních nákladů na Kiskovu kampaň. Tak tomu se neříká omyl, pochybení, opomenutí ani zanedbání. To je účelové chování, kdy se převádějí výdaje z jedné kolonky do druhé, z jedné činnosti do druhé,“ upozorňuje mediální odborník.
Omluva veřejnosti ne, volání po vyšetření úniků ano
U částek v souhrnu kolem tří milionů korun se nedá mluvit o náhodě, ty miliony těžko mohly být důsledkem nějakého přehlédnutí. „Nicméně pan prezident Kiska to vysvětlil opomenutím a že on sám není účetní, tedy tomu nerozumí. Bylo úžasné, jak to hodil na své lidi, to je také projev velké statečnosti, to se ocení. A ve finále využili institutu, který zná slovenské právo. Tím je účinná lítost, spočívající v tom, že dluh zaplatíte, a tím pádem nejste trestně stíhaný a brán jako někdo, kdo se dopustil trestného činu. Kiskova firma doplatila dluh na daních a je čistá. Nicméně je potom čistý pan prezident Kiska? Nu na tu otázku si odpovídá každý trošku jinak. Média typu Denníku N, který je názorově srovnatelný s naším Respektem, to líčí tak, že je prezident Kiska obětí pokusu o diskreditaci,“ poznamenává Petr Žantovský.
Slovenský prezident kromě té účinné lítosti, kterou za něj mohl vyjádřit nějaký účetní kvůli zastavení trestního stíhání, už nepřistoupil k žádné omluvě veřejnosti. „Pan Kiska na to jen reagoval slovy, že je zapotřebí vyšetřit, odkud pocházejí úniky z policejních a jiných zdrojů, bránil se tedy útokem. A já mám pocit, že tohle může být docela zajímavým precedentem i pro naše souvislosti. Tím nemám na mysli žádnou konkrétní kauzu, mám na mysli debaty o různých únicích, které jsou vždy motivovány. To není samo o sobě, že by nějaký policista nebo státní zástupce, neřkuli soudní úředník, vzal odposlechy z nějakého otevřeného spisu a vynesl je ven, předal někam do novin, jakože ve jménu pravdy a lásky. To zcela jistě ne, za to si každý, kdo to učiní, nechá dobře zaplatit a dělá to vědomě a zcela jednoznačně,“ konstatuje mediální analytik.
Neplatí žádné hodnoty, všechno, co chci, je správné
Kromě finančních důvodů může jít i o důvody politické. „O tom mluvil docela hojně pan Babiš a jeho lidé v souvislosti s jeho vyšetřováním. K tomu se teď nebudu vracet, není to úplně identické. Ale debata o únicích by se měla otevřít v každém případě, ať už se týká Kisky, Babiše nebo kohokoli, protože to je zločin sám o sobě. Prodat informace z otevřených spisů a kšeftovat s nimi na mediálním trhu je nevkusné, nechutné, zločinecké. A novináři, kteří s těmito zdroji pracují, by vůbec neměli být považováni za novináře, ale za propagandisty, kteří perou za někoho jiného špinavé prádlo. Předminule jsem se tu rozčiloval nad tím, že Poslanecká sněmovna se snížila do úplně podobné role drbny, která pere špinavé prádlo. Jak vidíme podle Slovenska, není tomu jinde jinak. A to je jeden z nejhorších projevů dnešní doby, že veškeré tabu padlo,“ je přesvědčen Petr Žantovský.
Považuje to za dílo postmoderny a relativizaci všech ustálených hodnot. „Najednou žádné hodnoty neplatí, všechno se může. Když se rozhodnu, že je to správně, tak to udělám a nikdo mi do toho nemá co mluvit. Kiska se rozhodne, že je správné zaúčtovat miliony na prezidentskou kampaň na účet firmy za jiným účelem, než byly použity, a podle postmoderny je to správně. Finanční úředník, který to vyšetřuje, tu informaci prodá médiím, a protože se tak rozhodl, tak je to taky správně. A teď hledejme většího viníka. Myslím si, že to je nejfatálnější dilema dnešní doby vůbec, které souvisí s tím, jak se chovají politici a jak se chovají média. Říká se, že národ má takové politiky, jaké si zaslouží, možná také taková média. Nevím, jestli je náš nebo slovenský národ takový, jestli ta úměra s politiky a médii úplně platí, ale pokud budeme mlčet, tak jsme toho spoluviníky,“ uzavírá mediální odborník.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
