Režisér Igor Chaun dal najevo, že ať už bude politický režim jakýkoliv, on je odhodlán zachovat si vnitřní svobodu. I v situaci, kdy už má podle jeho názoru západní civilizace vrchol za sebou.

„Člověk Východu se cítí součástí společnosti, a nevidí nic špatného na tom, kdybychom ho označili jako mravence v mraveništi. Čínská Říše nebes má mnohatisíciletou kontinuální historii, navíc neexpanzivní, která měla císaře, vládce nebes. A oni přirozeně mají tendenci, jako malí mravenci, pracovat ku prospěchu celku, to znamená, že jsou tam jiné touhy po osvobození, i když teď si čmuchají k západnímu luxusu. Oproti tomu západní společnost má, bohužel – nerad to říkám – evidentně vrchol za sebou. Můžeme ji nyní přirovnat k říši římské před vpádem barbarů – dokonce už tento vpád trochu probíhá. My na Západě jsme evidentně ztratili spojnici, ztratili jsme svorku, což byla víra v Boha. My jsme západní společnost, a nejúspěšnější byly protestantské země, byly nejpracovitější. To vše nyní odpadá, a místo toho došlo k rozklížení, a proto se objevují bizarní progresivistické tendence: multipohlaví a sebemrskačství za kolonie a za otrokářství. Prostě, nerad to říkám, ale západní společnost, pokud se nestane zázrak, a nedojde k nějakému novému obrovskému vzmachu – ale podstatu takového impulzu nikde nenalézám – je na sestupu, a nám se to jeví jako tragické, protože jsme momentálně současní obyvatelé Západu. Ale to se v historii stalo mockrát, a je to svým způsobem přirozené, že velké civilizace jdou nahoru, a v určité fázi se vyprázdní, ztratí svůj ideál, a postupně začínají scházet,“ upozornil Chaun.

Cítí se být ve věku, kdy už se obrací k Bohu a ke svým strážným andělům a počítá s tím, že po smrti stane před pomyslnou nebeskou branou a bude posuzováno, jak žil. A podle toho, jak obstál, bude žít některý ze svých příštích životů. Chaun je o tom přesvědčen. Je přesvědčen také tom, že v každém člověku plápolá plamínek božské jsoucnosti. A proto, když sám něco dělá, cítí prý radost z toho, že se podílí na božím díle.