Alexej Mikulášek si dal těžký úkol. Zmapovat lexikální semiózu války. Jako pedagog a literární vědec vnímající citlivě český jazyk, ač laik v oboru vojenské propagandy, je fascinován slovy, které jako by vypadly z Orwellova slovníku newspeaku. Dichotomie „my“ versus „oni“ je přitom propagandisticky jednoduchá, chytlavá a účinná. Kniha je vzpourou profesora češtiny proti válce. Ve jménu vyššího principu mravního. Proti zkrvavení jazyka. Proti ohlušující bezcitnosti, s jakou si zvykáme na utržené končetiny a vyhřezlá střeva. Takové „lidé bděte!“. Nečekejte suché semiotické pojednání se spoustou tabulek či jazykovědných rozborů. I když každé dekódování je nové zakódování… Nečekejte ani návod pro Foltýna – příručku chytré proválečné propagandy pro blbé a ještě blbější. Najdete jazykovědcův vzdor. Vězte, že válce nelžou jen „oni“, ale i „my“. Naučte se nevěřit tomu, že „my“ jsme ti hodní a „oni“ ti zlí.

„Identifikace ‚těch druhých‘ jako ‚nepřátel‘ (zločinců, vrahů a nelidských bestií): nejen jako aktuálních nebo potenciálních rizik, ale přímo hrozeb, jako nepřátel, jako ‚vrahů‘ žen, dětí, starců apod., jejichž porážka nebo přímo zničení (‚totální zničení‘) je podmínkou ‚naší‘ existence, ‚naší‘ budoucnosti, ‚naší‘ svobody, ‚naší‘ prosperity,“ jak téma chápe autor, musí vycházet primárně ze sociální psychologie, z teorie meziskupinového chování, resp. konfliktu. Abychom se lecčemus nedivili, protože nás dehonestace nepřátel provází věrně historií v podobě odkazů na „lišku ryšavou“, „kacíře“ či „bosorky“. Případně „šváby“, „eurohujery“ nebo „židobolševiky“. Málokdo se ubrání zjednodušení. Jen ten, komu nakonec vytetovali číslo.

V soutěživých sportech, v lásce i ve válce platí, že prohrává ten, kdo přestane věřit ve vítězství. Teorie propagandy jako psychologické války dodá něco o neschopnosti jedince uplatňovat racionální sebekontrolu a o síle masové komunikace jako autority. Nikdo nechce stát sám čelem k masám. Katolíci mumlavě dodají v duchu snadného pochopení cílovou skupinou, že Bůh i vás miluje. Propaganda vyžaduje jednoduchou myšlenku, kterou je obtížné kritizovat, cílové publikum a prostředky, jak tuto myšlenku cílovému publiku zprostředkovat atraktivním způsobem. Kazatelna bývalo dobré místo pro tvorbu bandwagoon efektu. Dnes to je televize. Proto si Vatikán vyvořil Posvátnou kongregaci pro šíření víry (Sacra Congregatio de Propaganda Fide). Slyšíte? Propaganda je šíření víry.

Nejdříve si musíme položit otázku, co tvoří vnitroskupinovou morálku, soudržnost a spolupráci (Fiedler, 1967; Kalin & Marlowe, 1968), když už nás nespojuje víra v jednoho Boha ani věrnost jednomu králi. Co tvoří skupinu jako názorově koherentní společenskou entitu. Strach z porážky a zajetí je vysoce účinný. Strach z tributu 300 volů (rohatých!) do Bavor je také účinným tmelem vnitroskupinové jednoty. Kde vzít tolik volů? Autoři teorie sociální identity (Tajfel a Turner 1979) tvrdí, že dochází ke třem mentálním procesům: sociální kategorizaci, sociální identifikaci a k sociálnímu srovnávání.