„Německý model, po kterém srdce Hany Marvanové a části senátorů tolik touží, je obecně považován za nepolitický. Kandidáti do rad by nebyli voleni, ale v podstatě rovnou by je měly navrhovat vybrané instituce a parlament by měl jen odkývnout jejich nástup do funkce, tedy je jen technicky jmenovat. Jednou vybrané, navždy vybrané. Instituce stále stejné. Těmi by měly být univerzity, Syndikát novinářů, pečlivě vybraná sdružení, kulturní podniky a velké neziskovky,“ uvádí Ryšánková.