„Víme, že podle posledních výzkumů skutečně důvěřují vládě pouhá dvě procenta obyvatel. To je vůbec nejméně v dějinách České republiky a možná i v dějinách Československa od roku 1918. Jedna věc je nedůvěra a druhá, že se málo rodí představa, čím by to mělo být nahrazeno,“ sdělil na úvod sociolog Petr Hampl. Byli jsme na debatě Nadějné možnosti pozitivního řešení naší budoucnosti, kterou pořádala Nadace Železná opona ve Slovenském domě v Praze. Nešlo, jak už vyplývá z názvu, o neustálou sžíravou kritiku současnosti, ale o místy veskrze kladné přemýšlení o budoucnosti.
Rozdělená společnost
Dovládne Fialova vláda do voleb 2025? Bez ohledu na vaše přáníAnketa
„Pokud chci úplně zničit zemi, tak hledám někoho, kdo se opírá o manažery nadnárodních organizací, aktivisty mezinárodních neziskovek, různé pseudoumělce a pseudointelektuály, kteří nejsou nikde ukotveni a nemají zájem na podpoře žádné konkrétní země. Když si je vyberu, tak mám jistotu, že udělají, co udělají, protože to vyplývá z jejich charakteru bez ohledu na to, co se píše ve volebních programech,“ doplnil s tím, že je důležité mluvit o vizích. Státní správa je zkostnatělá tak, že nedokáže nahlížet možné modely budoucnosti. Příkladem za všechny jsou antimonopolní úřady, které fungují ve světě, kde existují nadnárodní hráči jako Coca Cola, Microsoft anebo Siemens. To je absurdní. Naopak bychom potřebovali úřad, který bude řešit českou ekonomiku, vlastnictví a podobné záležitosti.
Měli bychom, podle Hampla, pěstovat sociální soudržnost. Jakési vědomí, že jako občané k sobě patříme a každý neřešený problém určitou mírou poškodí všechny. Společnost bez základní solidarity je na cestě ke studené občanské válce. Tu už má Česko prý za sebou, ale karty se rozdělují pořád a pořád, což stále rozděluje společnost. Je to viditelné po celé Evropě a v Česku jsme to mohli vnímat v malém ohledně exekucí. Více než milion lidí byl v exekucích, skoro třetina obyvatelstva tím byla nějak postižena a polovina obyvatel s tím neměla problém. „To jsou ti jiní, nepřizpůsobiví,“ říkali někteří.
Co je zapotřebí k tomu, aby v budoucnu, až odejde Fiala a jemu podobní, v lidech ten prvek jakési národní solidarity rostl? Ekonomické vztahy musí být tak nastaveny, aby určovaly společný zájem. Sdíleny kontakty mezi sociálními vrstvami, kultura – stejné Národní divadlo pro všechny – a ideologie zdůrazňující společný zájem. V současné debatě chybí zdůrazňování společného zájmu, připomínání si toho, že jsou váleční, protiváleční, promigrační, protimigrační síly, ale pořád je něco spojuje. Kultura, školství, zdravotnictví či hospodářství by měly podporovat národní jednotu. Citoval poblíž sedícího profesora Ivo T. Budila, který před časem napsal, že v ideální společnosti by nerovnosti měly být přesně tak velké, aby ještě motivovaly lidi k vysokým výkonům, ale ani o kousek větší.
Odhmyzeno, neúrodno a mýtus
„Z povahy věci budu mluvit o přírodě,“ sdělil na začátek svého monologu biolog specializující se na entomologii Martin Konvička s tím, že k tomu bude mít obrázky. A jeho téma? Perspektivy republiky z hlediska životního prostředí. Předpokládal, že naladění bude typu „žijeme v krásné zemi, ale lidé jsou na prd!“ Takže prý Hradčana, Karlův most, pivo, hezký holky a tak. Z hlediska ekologie je prý země v hodně červených číslech. Jde o data evropských entomologů. Česko má prostě „zrasovanou“ hmyzí faunu. Právě tím se celý život zabýval, než se stal „nepřítelem státu“. Lze to shrnout jako „odhmyzeno“. Úrodnost půdy raketově klesá, protože se do ní přestala dostávat její organická složka, tedy přestala být prohnojována. Krajina je odvodněna. Člověk navíc skoro všechno sežral.
Líbí se vám, jak Petr Pavel vykonává úřad prezidenta republiky?Anketa
Podle Konvičky je třeba změnit naši krajinu, která se sestává z velkých celků bez života, opět v savanu s životem. K tomu je potřeba více zvířat. „Kdykoliv vám bude nějaký klimatický šílenec vykládat o vybíjení krav a prasat a škodlivosti hovězího, tak o ekologii a vzniku půd nic neví a navíc se zbláznil,“ dodal s tím, že je potřeba více různorodosti. Paradoxně nebude možné krajinu ochraňovat bez turistiky, chataření, chalupaření, zájmových chovů, zahrádkaření. Jak pravil Konvička, jde o velmi důležité součásti národního kapitálu, které lze brát jako velkou přednost pro budoucí péči o krajinu.
Antropolog Ivo Budil hovořil o povaze mýtu. „Problém nastává tehdy, jestliže je politický mýtus využit k ovládání lidí či ospravedlnění stávajícího politického řádu prostřednictvím jeho mystifikace, tedy ujařmení lidského myšlení v takzvaném falešném vědomí, jak o něm kdysi hovořil Karel Marx. A právě k tomu ve dvacátém, a jednadvacátém století došlo. Krize současného západního světa spočívá podle mě v neúnosném napětí mezi oligarchickou a hierarchickou společenskou strukturou zděděnou z raného novověku a prosazovanou stále globalistickými elitami na straně jedné a obrovským potenciálem produktivních a tvůrčích sil, jež uvolnila průmyslová revoluce, na straně druhé,“ dodal.
Pozitivní lekce škarohlídů?
Manažer Jan Skalický se zeptal Hampla, jakou formou dostat nové ideje mezi lidi, protože pořád jsou zvyklí dělit na vpravo, vlevo, odborníky či neodborníky a tak. Prostě, aby se dnešní „nerozvoj“ změnil v rozvoj. Dostalo se mu odpovědi: „Není to jen otázkou voleb, musí to začít v ranějších stádiích. Když se podíváme do posledních staletí, vždy došlo k nějaké velké systémové či politické změně a za ní stála jakási aliance společenských skupin či sociálních vrstev. Třeba spojení drobných rolníků, městských intelektuálů a majitelů fabrik. To jsem teď vymyslel… Aliance různých vrstev, které mají ve své době určitý silný společný zájem… Říká se, že ideální vítězná koalice má šedesát až sedmdesát procent…“
Jeden muž z publika shrnul, že veškerá politická změna vycházející z nenávisti skončí špatně. Ekonom a bývalý ministr zemědělství Jan Mládek dodal, že chybí hnůj a chybí sedláci, ale tak, jak je nastavené tuzemské zemědělství, nás trh tlačí stále do horší pozice. Český zemědělec totiž umí nejvíc na velkých polích s moderní technikou a hnojivy vypěstovat hodně pšenice, obilovin, řepky. Z rozpadu Evropské unie by však prý měl trochu strach. Jak následně sdělil Budil, nejblíž k jeho ideálu politika je dnes maďarský Viktor Orbán, v minulosti to byl Charles de Gaulle.
Ke konci se začalo mluvit o národním zájmu, v jehož rámci je potřeba vybírat a volit politiky. Podle většiny účastníků popisované debaty zosobňuje národní zájem Maďarska velmi dobře právě Orbán. On je prý tou jiskřičkou ve střední Evropě. V Maďarsku nicméně mají prý i lidé s velkými majetky zájem udržet národní stát, protože si uvědomují nebezpečí nadnárodních korporací. Bylo zajímavé poslouchat zmíněné škarohlídy, jak se snaží hovořit o pozitivní budoucnosti. Moc jim to ale nešlo.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
Miloš Černík 1
