„Pokud chceme lépe pochopit, jakým způsobem se daří ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi zvrátit pořádky, které v Evropě panují po skončení studené války, není od věci podívat se na regiony nacházející se mimo Ukrajinu. V některých zemích východní Evropy se začínají tamější političtí lídři obracet k Rusku. Začít můžeme Maďarskem, jehož premiér nedávno jmenoval Putinovo Rusko jako model hodný následování," píše v úvodu Diehl.
„Další člen NATO Slovensko má zase levicového premiéra, který přirovnal případné rozmístění vojsk NATO ve své zemi k sovětské invazi v roce 1968. Ministr obrany v České republice tvrdil něco podobného a jeho země společně se Slovenskem a Maďarskem bojují v rámci Evropské unie proti sankcím vůči Rusku. Zapomenout bychom neměli ani na Srbsko, které je členem projektu NATO Partnerství pro mír. Do hlavního města Bělehrad byl zase tento měsíc pozván Putin, aby se zúčastnil vojenské přehlídky uspořádané u příležitosti 70. výročí osvobození města ruskou armádou," zmiňuje Diehl.
„Dále je tu také Polsko, které se v rámci NATO i Evropské unie postavilo do čela podporovatelů Ukrajiny a sankcí proti Rusku. Tento měsíc ovšem nová ministerská předsedkyně Ewa Kopaczová nařídila ministru zahraničí, aby urychleně změnil kurs polské zahraniční politiky. Jak zmínili novináři z Wall Street Journal, Kopaczová vyjádřila před parlamentem znepokojení nad izolací Polska v Evropě způsobené stanovením nereálných cílů na Ukrajině," upozorňuje na obrat Polska Diehl.
Celý text v angličtině najdete ZDE.
„Obama si ještě nedávno pochvaloval jednotný přístup Západu, který podle jeho slov izoloval Putina. Ve skutečnosti se však velká část členských zemí v NATO začala přiklánět k Moskvě. Jednotlivé vlády těchto zemí tak činí především z ekonomických důvodů. Jsou totiž závislé na energetických dodávkách z Ruska a obávají se rovněž coby exportéři na ruský trh následků, které by pro ně sankce mohly mít. Některé státy však prostě a jednoduše nevnímají skutečnost, že by Rusko snad ohrožovalo i jejich bezpečnost a suverenitu. Proč by jinak např. český premiér Bohuslav Sobotka prohlašoval, že na rozdíl od Polska a pobaltských států nechce mít vojáky NATO v ČR?“ poznamenává k českému premiérovi Diehl.
Sobotkovo prohlášení pak ještě trumfnul Robert Fico, bývalý komunista, který rovněž odmítl Obamovu výzvu na zvyšování výdajů do obrany. Sankce proti Rusku nazval sebevražednými a nesmyslnými. Ale i toto Ficovo prohlášení se zdá jako slabý odvar v porovnání s červencovým projevem Viktora Orbána. „Po vzoru Ruska musíme opustit liberální hodnoty a principy budování společnosti, protože liberální hodnoty ve Spojených státech dnes předsavují korupci, sex a násilí," prohlásil tehdy Orbán.
„Pokud jsem tedy zmiňoval jednotný přístup k Západu v souvislosti s Obamou, tak se spíš zdá, že tento jednotný postoj určuje Putin. Někteří středoevropští politici raději nevyjadřují svůj názor příliš nahlas, aby se jejich země nestala terčem Putinova hněvu. Jiní se zase snaží Putinovi zavděčit a doufají, že po uklidnění sitauce na takovém vychytralém postojí vydělají. Je pozoruhodné, že je to jen deset let poté, co došlo k mohutnému rozšíření NATO, a jen o něco delší doba, kdy Polsko a Ćeská republika jednoznačně podpořily americkou invazi do Iráku. Co se za tu dobu tak změnilo?“ táže se Diehl.
Jak už zmínil Robert Coalson ze Svobodné Evropy, jednu z odpovědí na tuto otázku je možné najít v otevřeném dopise, který Obamovi zaslali politici a intelektuálové z těchto zemí v červenci 2009. Což bylo v době, kdy Obama vyhlásil změnu vztahů s Putinovým režímem. „Mnoho amerických politiků se neoprávněné domnívá, že náš region už je navždy stabilizovaný. To je skutečně předčasné konstatování. Rusko nelze považovat za spolehlivého partnera, protože v zemi mají podporu revizionistické tendence, které Rusko vrací zpět do 19. století," varovali autoři tohoto dopisu.
„Obama přesto pokračoval ve své započaté linii a vztahům se státy střední a východní Evropy nevěnoval dostatečnou pozornost. Autoři varovných hlasů ozývajících ze z této části Evropy byli potom Obamovou administrativou dehonestováni a nazývani jako rusofobové. Dnes, o pět let později, Obama sdílí jejich moudrý názor a vydává jej za svůj. To už ale může být příliš pozdě. Rusofobové byli vystřídáni v mnoha těchto státech Putinovými příznivci," uzavírá Diehl.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
