Více než šedesát významných institucí včetně České filharmonie, Národních divadel v Praze i v Brně, Člověka v tísni, AMU, Paměti národa, Syndikátu novinářů, Českého olympijského výboru, Knihovny Václava Havla, Díky, že můžem a dalších už nemohlo přihlížet tomu, že by se do konce roku nestihla schválit velká mediální novela včetně zvýšení televizních a rozhlasových poplatků, a proto vyzvaly předsedy vládních stran k zajištění nezávislosti a finanční stability médií veřejné služby tak, jak se k tomu zavázali v programovém prohlášení. Snaží se vyburcovat koaliční zákonodárce, kteří už sami začali otevřeně přiznávat, že by ke schválení mohlo dojít až v příštím roce. To by znamenalo, že by Česká televize i Český rozhlas mohly s navýšením koncesionářského poplatku počítat nejdříve od poloviny roku 2025.

Instituce se prohlášením a spuštěním petice snaží zesílit hlas podpory té části veřejnosti, která zatím nebyla slyšet, zatímco podle nich poslanci čelí kampaním komerčních médií. „Ve světě dezinformací a on-line prostoru potřebujeme silná nezávislá veřejnoprávní média více ‎než kdy jindy. Před 35 lety to byla jedna z věcí, kterou jsme chtěli: Nezávislá média, která tvoří jeden ze základů fungující svobodné demokratické společnosti,“ zdůvodnil Šimon Pánek, ředitel organizace Člověk v tísni, proč nemůže zůstat nečinným. „Stabilní předvídatelné financování je jednou z důležitých podmínek existence svobodných médií a umělecké tvorby,“ vyjádřil Jan Burian, generální ředitel Národního divadla, obavy z toho, co by si veřejnoprávní média bez zvýšení poplatku počala.

Prohlášení šlo zkrátit na tři slova: „Chceme vaše prachy!“

Pikantní ovšem je, že ve výčtu zásluh a významu České televize a Českého rozhlasu signatáři tvrdí, že tato média představují klíčový a zároveň nejvyužívanější zdroj informací v krizových situacích, jako byly nedávné povodně nebo pandemie koronaviru. Přitom právě covidové období je valnou částí veřejnosti vnímáno jako obrovské selhání těch, co nás měli objektivně informovat. Ironický úsměv musí vyvolat i další tvrzení, že ČT a ČRo přinášejí nestranné a kvalitní informace. Podobně nevěrohodně působí i formulace, že rozhlasové a televizní poplatky zajišťují udržení nezávislosti na momentální politické moci.