Start dnešního mediálního přehledu obstará komentář Thomase Kulidakise z Práva ve vysílání CNN Prima News, který pod titulkem „Pavlova podpora Ukrajiny do EU? Falešné naděje do zdvořilosti nepatří“ vyšel na webu zpravodajské stanice. „Kulidakise znám velmi dobře z Českého rozhlasu i odjinud, je to člověk soudný a rozvážný, snaží se měřit podle skutečnosti, ne podle přání. V tom komentáři podrobil dle mého velice oprávněné kritice Petra Pavla, protože při své návštěvě na Ukrajině – a nejen tam – mluví o tom, že podporuje a všichni budeme nadšeně podporovat co nejrychlejší vstup Ukrajiny do Evropské unie. A Kulidakis velmi správně upozorňuje na to, že to prostě není možné, že slibuje něco, co je zcela mimo realitu, a že žádný takový rychlý vstup nemůže nastat,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Thomas Kulidakis připomněl, že i my jsme čekali od podání žádosti v roce 1996, o dva roky později začala přístupová jednání a do EU jsme vstoupili v roce 2004. „A to byly podstatně klidnější časy a naše země byla ekonomicky i politicky daleko stabilnější než Ukrajina, navíc samotný vstup má své procedury. Proto není možné, aby si nějaký bezvýznamný generál z nějakého středoevropského státu dupnul a podle jeho přání se přijímaly do nadnárodní organizace nějaké státy jenom proto, že se mu to hodí do jeho propagandy ve chvíli, kdy zrovna trdluje někde se Zelenským nebo s dalšími lidmi někde po Ukrajině. To jsou takové vábničky, taková pozlátka, jako když připlul Pizarro do Jižní Ameriky a rozdával indiánům lesklé cetky. To mi velmi připomnělo tohle Pavlovo naprosto amatérské vystoupení na Ukrajině,“ poznamenává mediální analytik.
Evropskou unii třeba nemá prezident tak nastudovanou
A tak se zamýšlí nad tím, jestli hlava českého státu vůbec ví, o čem mluví. „Evropskou unii třeba nemá tak nastudovanou. Asi něco ví o NATO, když tam chvilku pracoval, i když v čele celkem bezvýznamného orgánu, a rozhodně nebyl ve vedení NATO, jak se někdy prezentuje, zejména z pera takových hodně angažovaných pisálků. Přece kdyby věděl, podle jakých kritérií se přijímá do Evropské unie, tak by na Ukrajině nemohl v žádném případě slibovat to, co sliboval. Já bych tedy připomněl, jak to opravdu je. Tzv. kodaňská kritéria byla přijata v první půlce 90. let právě za účelem přijímání nových členských států do Evropské unie, pak byla doplněna a upřesněna v Madridu. A jsou to politická kritéria, ekonomická kritéria a tzv. Acquis communautaire,“ poukazuje Petr Žantovský.
Před jejich výčtem doporučuje dosazovat odpovědi, zda Ukrajina kritéria, která jsou naprosto jednoznačná a nedvojsmyslná, skutečně splňuje. „Politická kritéria jsou: institucionální stabilita, demokracie a právní stát a za třetí dodržování a ochrana lidských práv a respektování menšin. Tak si vezměte, jestli má na Ukrajině ruská menšina stejná práva jako ukrajinská většina. Nebo jestli v té zemi, které vládne pět oligarchů, panuje cosi jako právní stát, když nejsou spojenecké síly ani schopny své humanitární a zbrojní dodávky dovézt dál než na hranice Ukrajiny a dál je nikdo nepustí, protože tam už čekají překupníci a rozprodávají to místním organizacím s vysokými přirážkami. Takže my tím jen živíme černý trh na Ukrajině. A institucionální stabilita je slovní spojení ze sna v zemi, co je takto rozbořená a rozpolcená, a to teď nemluvím o té válce, ale o celém vývoji po Majdanu,“ vysvětluje mediální odborník.
Bez pšenice nemá co vyvážet, jízdní kola to asi nebudou
Dobře to s Ukrajinou nevypadá ani při pohledu na její schopnost plnit ekonomická kritéria. „Za prvé je podmínkou fungující tržní hospodářství, o čemž bych si troufl docela úspěšně pochybovat. A za druhé schopnost vydržet tlak konkurence na vnitřním trhu Evropské unie. To je docela zásadní, protože Ukrajina, kdyby neměla závadnou pšenici, tak nemá co vyvážet. Jízdní kola Ukrajina pamatujeme z dětství, ale pochybuji, že jsou vývozu schopná a jsou schopna uplatnit se na evropském trhu. Opravdu tedy nevím, jakým jiným artiklem by se Ukrajina mohla uplatnit na evropském trhu, natož aby na něm obstála se ctí a s nějakým ekonomickým benefitem. To jsou skutečně sny,“ hodnotí úvahy o brzkém přijetí Ukrajiny do EU Petr Žantovský.
Psali jsme:
Podmínka acquis communautaire, což je schopnost dostát závazkům včetně podílu na hospodářské a měnové unii, je i závazek České republiky, který jsme přijali bez jasného načasování vstupu do eurozóny. „A zejména to znamená převzetí legislativy EU, čehož jsme nejen u nás denním svědkem. Tak bych docela chtěl vidět, jak dnešní Ukrajina v tom stavu, v jakém dnes je, naplňuje všechny tři soubory kritérií, a podle jakého zjištění či analýzy slibuje Pavel Ukrajincům, že budou obratem přijati do Evropské unie. Mám za to, že to jsou jenom taková slova, která vůbec nic neznamenají. A je škoda, že prezident tak brzy po svém nástupu se tímto velmi významným a viditelným způsobem shazuje v očích lidí, kteří těm věcem alespoň trochu rozumí,“ míní mediální analytik.
Mnoho lidí z Krymu a z Donbasu nestojí o Ukrajinu
Také druhé téma se týká války na Ukrajině, a to konkrétně rozhovoru s novinářkou Petrou Procházkovou, který pod titulkem „Neříkejme o Ukrajině jen klišé. Řada lidí osvobodit od Rusů nechce“ vyšel na Aktuálně.cz. „Je to velice zajímavý rozhovor. Samozřejmě se Petra Procházková nestala nějakou přívrženkyní Kremlu, to ani nemůže a ani to po ní nikdo nechce, ani by to u ní nedávalo žádný smysl vzhledem k tomu, že má za sebou tu novinářskou kariéru, co má. A ta byla vždy víceméně opozitní vůči Kremlu, ať už tam seděl kdokoli, zejména tedy Putin. Přesto Petra předvedla v rámci těch svých omezených možností pokus o objektivní pohled na věc, což jsem dlouho, nejen u ní, nezažil a velmi si toho vážím. Proto to pociťuji jako důvod o tom mluvit,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Zaujalo ho především novinářčino sdělení, že je čas na témata o příčinách konfliktu. „Tím naznačuje, že ten konflikt nezačal na konci února minulého roku, ale někdy počátkem roku 2014, že uvnitř Ukrajiny existuje spousta nastřádaných problémů, ať už je to vztah k ruské menšině, nebo vztah k okrajovým oblastem, ať jsou to obecně ukrajinské problémy vnitřní, politické, ekonomické, bezpečnostní a tak dále. Prostě naznačuje, že není dobré teď mávat jenom jedním heslem a jedním transparentem, které jsme si připravili po 24. únoru loňského roku, a nemyslet na nic jiného, nevnímat nic jiného, vnímat situaci jenom touto jednoduchou a jednolitou optikou. Také říká, a to je rovněž docela cenné, zejména od ní a zejména na stránkách Aktuálně, že bychom si měli připustit, že mnoho lidí z Krymu a z Donbasu nechce být součástí Ukrajiny,“ chválí mediální odborník.
Říct to někdo z alternativy, tak je označen za dezoláta
Přiznává, že zaznamenal poprvé minimálně po tom téměř roce a čtvrt v mainstreamovém médiu tento názor. „Poprvé nevidím jen propagandu typu všichni milují Ukrajinu, je to jenom ruská okupace, Rusko nutí Rusy na Donbasu, aby přebíhali do Ruska, a tak dál. To jsou všechno propagandistické řeči. Ale Procházková položila otázky, a já si toho velmi považuji, které když klade někdo z alternativy, tak se to dá odmávnout, protože všichni řeknou: ‚Ejhle, dezolát‘. Ale Procházkovou zatím za dezoláta nikdo neprohlásil. Je klidně možné, že se to stane. Jan Jirák si také zadělal svým rozhovorem na téma neobjektivita českých novinářů v prezidentské kampani a nadržování Pavlovi. Myslím si, že bude mít teď mezi svými docela problém, a možná to postihne časem i Procházkovou. Ale já jí fandím v tom, aby se držela těch základních principů profesionální žurnalistiky, protože to je jediné, co má za povinnost,“ připomíná Petr Žantovský.
arm. gen. v.v. Ing. Petr Pavel, M.A.
Třetí téma se týká článku s titulkem „Bouře okolo knižního bestselleru“, který vyšel Seznam Zprávách. „Jde o nedávno vydanou knížku Aleny Mornštajnové ‚Les v domě‘. Ta pojednává o zneužívání mladých lidí z hlediska neuspořádaných rodinných vztahů, Já jsem tu knihu nečetl, tak ji nemůžu hodnotit z hlediska kvalitativního, ale to není také podstatné. Podstatné je, že Mornštajnová je jedna z nejúspěšnějších, ne-li dnes úplně nejúspěšnější autorka na českém trhu, a tudíž její příjmy vyvolávají značnou závist. Taky ihned po vydání Lesu v domě se vynořila osoba, která si říká Toy Box, občanským jménem Klára Tellnerová, a oznamuje nám, že před nějakými čtyřmi lety zveřejnila svůj vlastní příběh, že byla v dětství či v mládí zneužívána, a že Mornštajnová tento příběh ukradla a vložila ho do té své knihy,“ přibližuje okolnosti kauzy mediální analytik.
Příběhy ze života bývají základem literárního díla často
Toy Box tedy vyzývá nakladatele a autorku k autentickému vyjádření, že se „někde stala chyba“, a k návrhu řešení, jak to napravit. „Z toho zcela evidentně trčí, že jde o peníze. Mornštajnová dostává za své knihy dost peněz. Nevím, kolik si Toy Box vydělává jako výtvarnice. Zřejmě jí ale stojí za to se takto veřejně opírat do známé spisovatelky a tahat z ní nebo z nakladatele nějaké peníze, což odmítají. To je jedna věc. Asi bychom se nad tím měli zamyslet, jestli příběh ze života, z reality, může, či nemůže sloužit bez dalšího jako námět pro literární dílo. Mám zato, že v historii písemnictví máme obrovské spousty knih, jejichž základem je nějaký autentický příběh, zážitek nebo něco vyčtené ať už v médiích nebo kdekoli jinde. A na tom se tvoří literární nadstavba, která povyšuje lineární příběh na literární dílo,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Nevidí na tom vůbec nic špatného a v životě neslyšel o nikom, kdo by chtěl nějaké benefity nebo podíly na tom, že kdysi vyprávěl do médií svůj osobní příběh a pak se ho někdo zmocnil a vytvořil z něj literaturu. „Proč, když je Toy Box tstrašně nad věcí, z toho neudělala knihu sama a není tak úspěšná jako Mornštajnová? To je otevřená otázka. A pak mě na tom článku ještě nadzvedlo vyjádření editora kulturní rubriky Jonáše Zbořila, který tam doslova uvádí, že ‚v naší době budou kladeny čím dál větší morální nároky na autora a jeho dílo‘. Naráží tím na svoji tezi, že tedy Mornštajnová nevykazuje dostatek morálnosti, pokud tedy použila tento autentický příběh, takže to není morální,a že to tím pádem vede k menší přesvědčivosti nebo důvěryhodnosti toho díla,“ podivuje se nad tímto závěrem mediální odborník.
Snad drb jako hodnotící kritérium nevstoupí do života
Jonáš Zbořil doslova říká: „Mornštajnová musí počítat s tím, že kniha přestane být přesvědčivá. Anebo vznikne drb, že je nepřesvědčivá“. „Tak to jsem tedy spadl na záda. Vznikne drb, a to je kategorie, to je argument, drb je hodnotící kritérium. Když někdo řekne o něčem nějaký drb, tak se toho držme, protože to je zásadní sdělení a podle toho suďme všechny ostatní aktéry toho příběhu. Tak to pan Zbořil skutečně přešlápl všechny možné hranice soudnosti a zdravého rozumu. Doufám, že toto nepřekročí hranice literárního hašteření a nevstoupí to jako princip do veškerého našeho života. Protože pak v okamžiku, kdy máte za zády nějaký drsný zákon o tom, že když o někom něco řeknete a někomu se to nelíbí, můžete být postižen. Tak jestli se to nebude zase stavět jenom na drbu, protože drb je tedy kritériální fenomén. Tak tolik k té kultuře,“ uzavírá Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jiří Hroník
Královna Kleopatra
