Dokument otevřeně popisuje, co se opravdu děje na předváděcích zájezdech pro seniory, kde je jediným cílem za každou cenu donutit návštěvníka ke koupi většinou předražených výrobků. Danielovi Takáčovi autorka sdělila, že dokument natáčela skrytou kamerou zhruba rok se záměrem odhalit nekalé metody a po spolupráci s psycholožkou Romanou Mazalovou uvažovaly i osvětových setkáních v domovech důchodců. Nakonec vzniknul film Šmejdi.

Jak se dostat na předváděčku

Autorka filmu, musela jezdit jako doprovod seniora, protože mladí lidé nejsou vítáni. Jsou totiž potencionálními potížisty, kteří se mohou vzepřít a dát tak „špatný příklad“ seniorům. Také jsou podezíráni, že přišli z České obchodní inspekce, a tudíž nežádoucí osoby. Autorka byla svědkem situace, kdy mladí lidé nebyli vzati na takový prodejní výlet. Uvedla i absurdní důvod, který pořadatelé uvedli, a to že dotyčná "má příliš bílé zuby.“

Podle autorky bylo dobré přijít na předváděcí akci nenalíčená, ve vytahaném oblečení a vystupovat nesebevědomě. Samotné předváděčky si autorka filmu prý vybírala náhodně. Podle ní z pozvánek ani často nelze poznat, která firma akci pořádá. Sama se domlouvala se seniory, kterým chodí tyto pozvánky a ve spolupráci s nimi se pak dostala do sálů, kde se prezentace konaly. Často se prý jednalo o mnohahodinovou „masáž“.