„Jestliže dnes žijeme ve společnosti, která křesťanství víceméně odvrhla, a pokud v něj věří, tak jen velice vlažně a nedůsledně, uvědomujeme si, že jediný skutečný život žijeme zde na Zemi, snažíme se žít naplno a ze světa, který nás obklopuje, získat maximum. Zatímco křesťanské pojetí Vánoc nás nabádá pokorně hledět k nebi a obětovat mu všechno, pohanské svátky slunovratu jsou oslavou uzavření přirozeného pozemského cyklu a pokračujícího života. Přejeme si být o Vánocích štastní. A v tomto našem přání jsme tak sobečtí, jak jen dokážeme být. A myslíme to upřímně,“ dodal Zálom se slovy, že pojem egoismu či sobectví je po staletí ničen zastánci altruismu. 

Následně pak podotkl, že světu vládne morálka sebeobětování, podle níž je nejvyšším dobrem vzdání se vlastních hodnot. „Člověk není schopný sledovat altruistickou etiku do důsledků. Musel by se okamžitě vědomě zbavit svého života, tedy nejvyšší hodnoty, kterou má a která je cílem všech dalších jeho hodnot. Necháme-li si vnutit altruistickou etiku jako dobrou, nezbývá nám než neustále žít s vědomím vlastní morální nedokonalosti a nenapravitelné zkaženosti. Jsou-li vánoční svátky obdobím, kdy si víc než kdy jindy uvědomujeme, že si přejeme žít šťastným životem, potom se právě v tuto dobu stává konflikt přirozeného lidského egoismu s mystickým a nepochopitelným altruismem nejvážnějším,“ zkonstatoval Zálom.

Podle jeho slov si tak vánoční svátky kazíme jakýmsi vtíravým pocitem viny za naše štěstí a materiální blahobyt a pocitem povinnosti vůči všem, kteří od nás něco očekávají.

„Altruisté tento konflikt živí a na šťastné podstatě Vánoc parazitují. Vědomě se tuto podstatu snaží ničit, s nenávistí vůči dobru právě za to, že je dobrem. A nabízejí vykoupení z tohoto konfliktu: důslednější altruismus, popření principu vlastního štěstí,“ zkonstatoval a poukázal na akci společnosti Člověk v tísni, jež propaguje Skutečný dárek. 

„Zájemce může přes e-shop pořídit všemožné potřebné věci pro obyvatele afrických vesnic, například osla, nebo může přispět na snadnější přístup k základnímu vzdělání. Za tuto svoji dobročinnost obdrží certifikát, který pak může věnovat někomu druhému, svému blízkému, jako vánoční dárek: jeho jménem bylo přispěno na dobrou věc! Namísto přízemního konzumerismu a materialismu obsaženém v tradičním obdarovávání právě toto je ten Skutečný dárek! Co to znamená? Altruisté z Člověka tísni dobře vědí, že obdarovávání svých blízkých je ve své pravé podstatě sobeckým činem, není-li samozřejmě učiněno z povinnosti. Obdarování je vyjádřením hodnoty. Lidem, kteří pro nás nic neznamenají, dárky nedáváme,“ sdělil Zálom.

Původní text ZDE

„Naše společnost je blahobytná, bohatá, protože náš systém hodnot umožňuje tvorbu bohatství – tedy alespoň zatím. Nejchudším africkým regionům je však vlastní jiná kultura a jiný systém hodnot, který v konečném důsledku způsobuje jejich materiální bídu. Západní společnost na tom nemá žádnou vinu a nic za to chudým africkým zemím nedluží. My produkujeme. Oni ne. Vlastně i ten osel nebo vozík pro africkou vesnici zakoupený jako dárek prostřednictvím Člověka v tísni je něčím veskrze materiálním, patří do této reality, nikoliv do nějakého vnějšího, abstraktního světa forem. O to však altruistům nejde. Hlavním cílem je naše vykoupení z egoismu vánočních svátků. Certifikát, který bychom pak měli darovat někomu blízkému, je pak jakousi obdobou středověkého církevního odpustku,“ uzavřel Zálom, že altruistický rituál mu přijde odporný a je třeba, abychom si jej nenechali vnucovat. 

Že bychom místo věcí, které dle Člověka v tísni už nepotřebujeme, měli raději prostřednictvím této organizace něco pořídit chudým lidem, například válečným uprchlíkům, demonstruje neziskovka třeba na videu s hercem Pavlem Liškou. Ten třímá v ruce mikrovlnku, ale později se připojuje k apelu této jedné z největších neziskových organizací v ČR.