„Berlín zcela správně poukazoval na to, že Atény ztratily v Evropě důvěru. Ale tím, jak Německo tlačilo Řecko tvrdě do kouta, nebylo daleko od ztráty důvěry celé Evropy. Premiér Tsipras i kancléřka Merkelová teď musí tvrdě pracovat na tom, aby jejich země důvěru opět získaly,“ míní Dixon, podle kterého se zdá dosažená dohoda férová. „Návrh Německa, aby se Řecko na pět let vzdalo eura a poslalo aktiva ve výši 50 miliard eur do speciálního fondu zřízeného v Lucembursku, nebyl schválen. Počáteční nesmlouvavý přístup Berlína přesto stačil poškodit obraz země ve zbytku Evropy. Vzhledem k zastávání tvrdé linie jednu chvíli hrozilo, že dojde mezi Německem na jedné straně a Francií a Itálií na straně druhé k nevratnému rozkolu,“ připomíná Dixon.
„Řecko mezitím muselo v několika dnech slíbit pokračování v reformách. Většina z nich je žádoucích a měly by zlepšit ekonomiku země. Bezprostřední vyhlídky jsou však jen málo optimistické,“ soudí Dixon, podle jehož názoru si za většinu těchto šrámů může samotná řecká vláda. „Tsipras mohl minulý měsíc podepsat dohodu, jež byla méně přísná než ta současná. Místo toho vyhlásil referendum o odmítnutí návrhu, což vedlo k řetězové reakci v podobě uzavření bank a další pokles skomírající ekonomiky,“ kritizuje Dixon. Z jeho pohledu však zůstává po podepsání dohody několik nejasných bodů. „Jak to bude se splacením 3,5 miliard eur, které musí Řecko poslat Evropské centrální bance (ECB) do 20. července? Další otázkou, jestli ECB pošle další nouzovou likviditu řeckým bankám. V opačném případě totiž dojde hotovost v několika nejbližších dnech,“ konstatuje Dixon.
Osobně je Dixon přesvědčen, že ECB zajistí potřebnou likviditu buď okamžitě, nebo jakmile řecký parlament schválí první reformní kroky. „Zcela jasné ani není, jak budou banky rekapitalizovány. Bude důležité sledovat, jestli se podaří zachránit nepojištěné vklady. Věřitelé by měli odolat pokušení, protože jinak by vyslali velmi špatný signál směrem k řeckým patriotům, kteří se rozhodli ponechat své peníze v bankách i v průběhu tak nejistého období. Přesně se ani neví, na jakou úroveň bude muset Řecko stlačit svůj rozpočet. Dle dohody by se měly Atény rozhodnout k plnění blíže nespecifikovaných ambiciózních cílů. Existuje ale riziko, že cíle budou stanoveny nerealisticky vysoko a Řecko opět uvízne v sestupné spirále. Příliš škrtů totiž může ekonomice spíš ublížit,“ uvádí Dixon.
Největším kamenem úrazu může být dle jeho mínění, jaká vláda bude dohodu nakonec realizovat. „Tsipras se již nemůže plně spoléhat na 32 poslanců z celkových 149, kteří se domnívají, že učinil až příliš velké ústupky. Ani dohromady s menším koaličním partnerem tak nyní nemá ve třísetčlenném parlamentu většinu. Jedinou možností tak pro něj zůstává vytvořit vládu národní jednoty s pomocí proevropských opozičních stran. Další variantou je vyhlášení voleb do několika týdnů, zbavit se rebelujících poslanců své strany a doufat, že po volbách vytvoří vládu s umírněnějšími poslanci,“ spekuluje Dixon s tím, že oba dva scénáře jsou lepší než status quo.
„Premiér Tsipras má značnou šanci vrátit Řecku v očích věřitelů důvěru. Musí však do svého kabinetu přizvat jen ty ministry, kteří berou uzavřenou dohodou seriózně. To zároveň zvýší důvěru investorů i vkladatelů a šanci na to, že se ekonomika odlepí ode dna. Jestliže se Tsipras rozhodne pro vládu národní jednoty, měl by uspořádat další referendum, které napraví škody napáchané tím předchozím. Jasné ano mu v následujících měsících zajistí krytí před obviňováním, že pro svá politická rozhodnutí nemá dostatečnou podporu lidí. Události posledních dní ovšem musí analyzovat také německá kancléřka Angela Merkelová. Měla by si uvědomit, že férová Evropa nemůže jenom trestat. Důvěra může být obnovena na obou stranách, díky čemuž Evropa vzejde z řecké krize silnější. K tomu ale bude potřeba spoustu práce,“ je přesvědčen Dixon.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pro
