„Berlín zcela správně poukazoval na to, že Atény ztratily v Evropě důvěru. Ale tím, jak Německo tlačilo Řecko tvrdě do kouta, nebylo daleko od ztráty důvěry celé Evropy. Premiér Tsipras i kancléřka Merkelová teď musí tvrdě pracovat na tom, aby jejich země důvěru opět získaly,“ míní Dixon, podle kterého se zdá dosažená dohoda férová. „Návrh Německa, aby se Řecko na pět let vzdalo eura a poslalo aktiva ve výši 50 miliard eur do speciálního fondu zřízeného v Lucembursku, nebyl schválen. Počáteční nesmlouvavý přístup Berlína přesto stačil poškodit obraz země ve zbytku Evropy. Vzhledem k zastávání tvrdé linie jednu chvíli hrozilo, že dojde mezi Německem na jedné straně a Francií a Itálií na straně druhé k nevratnému rozkolu,“ připomíná Dixon.

„Řecko mezitím muselo v několika dnech slíbit pokračování v reformách. Většina z nich je žádoucích a měly by zlepšit ekonomiku země. Bezprostřední vyhlídky jsou však jen málo optimistické,“ soudí Dixon, podle jehož názoru si za většinu těchto šrámů může samotná řecká vláda. „Tsipras mohl minulý měsíc podepsat dohodu, jež byla méně přísná než ta současná. Místo toho vyhlásil referendum o odmítnutí návrhu, což vedlo k řetězové reakci v podobě uzavření bank a další pokles skomírající ekonomiky,“ kritizuje Dixon. Z jeho pohledu však zůstává po podepsání dohody několik nejasných bodů. „Jak to bude se splacením 3,5 miliard eur, které musí Řecko poslat Evropské centrální bance (ECB) do 20. července? Další otázkou, jestli ECB pošle další nouzovou likviditu řeckým bankám. V opačném případě totiž dojde hotovost v několika nejbližších dnech,“ konstatuje Dixon.