Úvodní slovo měla poslankyně prof. MUDr. Věra Adámková, CSc. (ANO), která 40 let pracovala jako internistka – kardioložka. Nyní je přednostkou pracoviště preventivní kardiologie IKEM a bývala předsedkyní výboru pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
Americký senátor na kolenou
Komu více důvěřujete?Anketa
„Pan senátor, který byl součástí té americké delegace, mně položil otázku: ‚Chcete mi snad říci, že tady má každý svého praktika?‘ ‚No, má,‘ já na to.
‚Chcete mi snad říci, že tedy občan ví, kam má jít?‘
‚Ano, ví…‘
‚A co udělá ten praktik, když tomu nerozumí?‘
‚Za prvé, náš praktik tomu samozřejmě rozumí, ale když je třeba, tak toho člověka pošle na polikliniku nebo do nemocnice.‘
A ten pan senátor pokračoval: ‚Chcete mi tedy říci, že ten den toho člověka v nemocnici vyšetří?‘
‚Samozřejmě a přijmou jej, když to bude třeba.‘
‚A chcete mi říci, že pak bude vědět, kam má chodit k tomu odborníkovi?‘
Já jsem si připadala divně, tak jako když máte kvízové otázky. ‚Samozřejmě že ano.‘
A on si klekl a řekl: ‚Tento systém je snem Ameriky!‘
Takže ten neměl o naší zemi velké znalosti, upřímně, byli jsme mu takzvaně ukradení, co si budeme povídat. Nicméně ocenil ten systém, a to pro mne bylo velmi důležité.“
Solidarita, nebo pokladna?
„Jsem tedy velmi ráda, že máme stále solidární systém. Ono to není jen tak jednoduché. V roce 1992 jsem byla nejmladším členem jakéhosi kolegia tehdejšího ministra zdravotnictví na téma koncepce prevence a dalšího směřování. Bylo to v době, kdy se rodil systém přes zdravotní pojišťovny, nebylo to ještě jasné. Kvůli mně a jednomu kolegovi z Vinohrad, protože jsme se stále dotazovali a chtěli jsme vědět, co bude dál, tak to pak rozpustili. To se ale stává. Nicméně v té době byl na stole i takzvaný poradenský systém. A já jsem ráda, že rozumní lidé nás přesvědčili a máme solidární systém,“ konstatovala kardioložka.
Psali jsme:
„Jestli má správně fungovat, tedy včetně následné péče, rehabilitace, lázeňské péče, pokud je indikovaná, tak musíme mít jistotu, že tuto péči zdravotní pojišťovna zaplatí. A protože se doba dožití v naší republice zvyšuje – a to je dobře, vždyť jde o známku kvality našeho systému – průměrná doba dožití je u žen 82 let s lehkým regionálním rozdílem, u mužů je to o pár let méně. U slovenských kolegů jsou na tom o něco hůře. A tam si připadám, že přijíždím ze země, kde je to úžasné. Ale my nemůžeme zůstat na vavřínech.“
Vyřčené otázky bez odpovědí
„Po době covidové přišla agrese na Ukrajině. Co je pro mě důležité – aby i v této situaci, kdy dochází k vzepětí cen, které v moderní době neznáme, abychom byli schopni zabezpečit zdravotní péči pro naše obyvatele. A máme obavy, že tady jsou některá místa, která nejsou jasná. Dnes jsme díky technologiím ve zdravotnictví naprosto spjati s energiemi. V nemocnici už neumíme být bez energií,“ pokračovala profesorka Adámková. „Všichni víte, že je tam 24 hodin voda teplá i studená, kdykoliv si kdokoliv může rozsvítit, víceméně všechny přístroje jsou napojené na příkon. Takže nemocnice je vlastně taková malá továrna. A protože díkybohu nejsme ve středověku a nemusíme svým blízkým, kteří jsou v nemocnici, donášet stravu, tak se tam také musí vařit. My tam máme nasmlouvané dodávky potravin a nyní už mám hlášení od několika ředitelů velkých nemocnic – upozorňuji, že z různých zřizovatelů, že pravděpodobně se nevejdou do peněz. Protože už mají od dodavatelů avízo, že nebudou moci dodávat za dohodnuté ceny,“ varovala poslankyně.
„Nevím, co bude, ale vidím kolem sebe a musím se ptát, protože se mne také ptají lidé z terénu – budeme moci mít doma domácí dialýzu? Upřímně – já nevím. U nás jde o několik stovek lidí. A příbuzní těchto lidí mají obavy. Nevím, co jim říci.“ Podle Věry Adámkové je třeba hovořit s odborníky, vytáhnout toto téma a neříkat, že se nic neděje. „Nemůžeme čekat, musíme vědět, co říci lidem,“ dodala.
Vládní tajnůstkáři?
„Každá válka jednou skončí a bude to smlouvou. Na válku vždy doplatí prostý člověk. Nikdo se jej na nic neptá, musí se řídit tím, co tam je, a nakonec si vždy nějak musí poradit. A to je to, co vidíme i v současné době,“ pokračovala dále profesorka Adámková. „Co chceme, je, abychom se postarali o našeho běžného občana, protože ten je ve středu našeho dění.“
„Máme otázky: Budeme na podzim schopni poskytovat plnohodnotnou péči? Bude vůbec primární, sekundární, terciální zdravotní péče? Do té zdravotní péče patří také kvalita práce ve školách. Vše je ošetřeno v zákoně, konkrétně třeba i teplotní komfort. Ptám se – budou to školy schopné splnit? Upřímně, rada, která proběhla světovým tiskem, že si máme o něco méně zatopit, je opravdu úsměvná. Doma si mohu vzít dva svetry. Ale pokud se řekne, že se to má takto dělat všude, tak se musí kompletně přeorat legislativa. Já bych určitě nemohla hlasovat pro snížení teploty ve třídách nebo v mateřských školách. Máme jasně dané tepelné rozmezí v nemocnicích. Tam jsou nedonošenci, lidé po operacích, jejichž termoregulace je samozřejmě zhoršená. Zatopíme jim méně? Vypadá to banálně a zdánlivě jednoduše. O tři stupně méně. Pro nás je to však nebetyčný problém. Zýší se nemocnost. Může se říci – no tak bude dítě nemocné, ale už to mně tedy jako lékaři vadí, ale s tím dítětem musí být někdo doma. Maminka nemůže nechat pěti-, šestileté dítě doma a jít do práce. Takže na to bude ošetřovačka? Nebude tedy ve své práci, ale doma a bude vařit prsní thé. A to nejsme u závažných nemocí, jsme u prostého nachlazení,“ varovala Adámková.
Podle ní se problém zdraví jednoznačně dotkne lidí s dietami. Nebudou si moci koupit kvalitní, ale drahé potraviny. To bude mít opět vliv na negativní stav ve společnosti a další zdravotní rizika pro všechny občany, nejen ty sociálně slabé.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
