Naivní člověk by se mohl domnívat, že volby se v demokracii konají kvůli tomu, aby se mohli lidé svobodně rozhodnout, kdo je bude pro příští volební období v politice zastupovat. Absurdní divadlo, jehož jsme právě svědky, ukazuje, že tomu tak ani zdaleka nemusí být.

Tak především zde máme aféru kolem Filipa Turka. Téměř všechno kolem ní je nejasné, téměř všechno čeká na potvrzení, anebo na vyvrácení. Jistou se v tomhle bludišti informací a dezinformací zdá být jen jedna věc. Ten, kdo tohle všechno vytáhl na Turka pár dní po parlamentních volbách, mohl to na něj vytáhnout už před loňskými volbami do europarlamentu. Mohl s tím vším už tehdy přijít, ale nepřišel. To znamená, že mu nešlo o Turkovu politickou kariéru, dokonce mu nešlo ani o volební výsledek Motoristů. Jediné, oč mu šlo, je zásah do sestavování Babišovy vlády. Vláda sestavená podle vůle voličů prostě nesmí projít. Je třeba, aby byla složena podle klíče, který zná jen ten, kdo s celou kauzou přišel.

Součástí absurdního divadla, které sledujeme, je žonglování s trestními kauzami. Kdo si dnes ještě vzpomene, že před dvěma měsíci byl uklizen do vězení člověk, který daroval ministerstvu spravedlnosti miliardu korun v bitcoinech. Kdo si vzpomene na to, že úkolem ministryně spravedlnosti bylo odklánět pozornost od celé aféry pod záminkou vypracovávání jakési časové osy? Ministrovi financí, který byl podle některých do celé kauzy namočen, se nechtěně povedl mistrovský kousek. Nechal se vykroužkovat z pozice lídra na nevolitelné místo, takže už mu všichni dají pokoj. Kdyby se nechal v parlamentních volbách vykroužkovat Filip Turek, užíval by si v Bruselu a nikdo z osvědčených obhájců morální čistoty by mu ani jeden z jeho údajných výroků nepředhazoval a nezazlíval.

Pak tady máme tažení proti Petru Macinkovi jako kandidátu na funkci ministra životního prostředí. Osobně Motoristy nemusím, jako důkaz mohu uvést, že jsem si nikdy nepořídil řidičský průkaz. Pokrytectví těch, kdo proti jeho jmenování už dopředu protestují, je však zarážející. Vždyť to bude jen další z ministrů životního prostředí, který toho o ekologii moc neví. Proč naši akademici a aktivisté neprotestovali proti žádnému z jeho předchůdců, kteří na tom byli podobně jako on, ne-li dokonce ještě hůře? Jsou ve hře jen politické sympatie, anebo jde hlavně o starost o granty, kterých bude v rozhašené ekonomice stále méně?