Podle Zlámalové to platí v zásadě pro všechny s výjimkou skutečné tradiční charity, tedy pomoci skutečně slabým a ohroženým a kromě skutečné vysoké vědy. Nikoliv aktivismu vydávaného za vědu, jako jsou všemožná gender a diskriminační studia. A s výjimkou vysoké kultury, zde je opět potřeba odlišovat od aktivismu typu všemožných angažovaných perfomancí. „Pokud chcete prosadit svůj zájem, nenajímejte si na to lobbistickou firmu, ale nevládku. Dosáhnete mnohem víc, a ještě si vylepšíte jméno,“ podotýká Zlámalová.
Celá ukázka je ZDE
Neziskovým spolkům se podle ní podařilo vytvořit efektivní komplex, v němž v úzké alianci s médii, univerzitami a velkým byznysem vytvářejí velmi vlivné sítě, jimž podléhají a ustupují politici, úředníci a pod jejichž tvrdý tlak se dostávají i soudy. Přitom se dokáží účinně prezentovat jako šiřitelé dobra a ztělesnění občanské společnosti. „Je nejvyšší čas začít rozlišovat mezi skutečnou charitou a nevládkami, tvrdě šířícími své představy o světě, jimž některé vlády silně podléhají,“ píše Zlámalová. A přiznává, že toto rozlišování není vůbec snadné.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
