"Betonový sarkofág připomínající obří krabičku od cigaret. Položenou." V Jaslovských Bohunicích ji viděl tehdy ještě mladý novinář Zdeněk Čech, když se tam počátkem osmdesátých let vydal jako doprovod sovětských novinářů z časopisu Ogoňok. Ředitel Bohunic mu vyprávěl, že šlo o experimentální, nicméně funkční jadernou elektrárnu na neobohacený uran, o československou konstrukci, jejíž chod později začaly provázet nebezpečné poruchy, a proto musel být projekt zastaven. Ovšem neměl na těch poruchách někdo zájem? To už se nikdy nezjistí, bylo to dávno...

Utajená prvenství?

V prosinci 1978 byl ve zkušebním provozu s velkým humbukem spuštěn energetický blok druhé jaderné elektrárny v Jaslovských Bohunicích, tentokrát už sovětské, a nikoli naší konstrukce. S dodávkou vlastní technologie získali Rusové přehled o jaderné energetice v tehdejším Československu a desítky jejich expertů se v Bohunicích staraly o to, aby se odpadové plutonium, sloužící k výrobě atomových pum, vozilo do Sovětského svazu a nezůstalo u nás.  

Informací o předchozím experimentu s elektrárnou na neobohacený uran bylo v naší veřejnosti pomálu. O téhle jaderné "protoelektrárně" se Čech dozvěděl vlastně spíš náhodou. Bylo to v neformálním rozhovoru s tehdejším ředitelem Jaslovských Bohunic. A náhle jako by se v energetické historii země objevil úplně nový pohled... "Takové elektrárně se neoficiálně říkalo jaderná elektrárna chudých,“ vyprávěl Zdeňku Čechovi bohunický ředitel. „Podobné se tehdy budovaly na jedenácti místech světa, ale jenom ta naše fungovala...“