Obrana na nákupech. Expertům ožívají vzpomínky na Parkanovou a Dalíkovy Pandury

Anketa

Vadí vám, že ČT vysílá „komunistické“ seriály jako Chalupáři nebo Nemocnice na kraji města?

90%

hlasovalo: 25755 lidí

Žádné jiné české ministerstvo nemá dlouhodobě tak závažné problémy s výběrovými řízeními jako právě Ministerstvo obrany (MO). Největší a zřejmě nejznámější potíže s tendry a následně pak se zakoupeným materiálem se v naší polistopadové historii datují přibližně od konce 90. let a z přelomu století, kdy si armáda pořídila životu nebezpečné padáky za 120 milionů Kč, které se musely vyřadit a později i zlikvidovat. Dalším velkým, a to spíše „právním“ průšvihem, byl tendr na obrněná vozidla Pandur, kdy byl za údajnou korupci odsouzen známý lobbista Marek Dalík, bývalý poradce premiéra Topolánka. Peklo s policií a soudy si pak zažila bývalá ministryně obrany Vlasta Parkanová, která byla obviněna za to, že prý nakoupila za předraženou cenu transportní letouny CASA. Stát se ale nakonec Parkanové omluvil a vyplatil ji za dlouholeté stíhání 1,6 milionu Kč na odškodném.

Za americké vrtulníky pokuta půl miliardy

Kdo by si však myslel, že se všemi problémy okolo nákupu vojenské techniky je v současné době konec a zaměstnanci MO i politikové se z minulých případů už nadobro poučili, tak by se zásadně zmýlil. Potíže s nákupy moderních zbraní se nevyhnuly minulé vládě a ani té současné. Ministerstvo obrany dostalo například nedávno od Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) více než půl miliardovou pokutu (!) za nákup amerických vrtulníků v sumě okolo 17 miliard korun, jelikož se prý předtím správně nevypořádalo s dalším italským zájemcem o tento byznys. Nyní se ÚOHS zabývá velmi důležitým a snad i historicky nejnákladnějším tendrem, a to na bojová vozidla pěchoty (BVP) za cca 60 miliard od švédské strany. Firma Defence Export totiž požaduje po antimonopolním úřadu zákaz plnění smlouvy na zmíněná BVP, jelikož se domnívá, že Ministerstvo obrany uzavřelo tento kontrakt v rozporu se zákonem.

„Opravdu mi hlava nebere fakt, že na Ministerstvu obrany zřejmě nemáme natolik schopné právníky, abychom při výběrových řízeních netahali v mnoha případech za ten kratší konec. Myslím si, že už za tolik let, co Ministerstvo obrany funguje, jsme si tam mohli vybudovat kvalitní akviziční systém, který by dodával armádě to, co potřebuje, ale v rozumném rozsahu a za solidní náklady. Jak je například možné, že s naším strategickým partnerem – Izraelem – jsme měli problémy s dodržováním termínu na dodávání zakázek při nákupu radarů? Strategický partner by se přece měl chovat daleko vstřícněji. To potom opravdu nevím, jak jsou všechny ty smlouvy vlastně koncipovány,“ uvedl k problému pro ParlamentníListy.cz generál Andor Šándor, který pak ještě dodal:

„Nevím, jak to dnes funguje, ale my jsme měli v rozvědce opravdu velmi kvalitní a fundované odborníky, kteří nám k nákupům doporučovali pro naše potřeby tu nejvhodnější techniku. Nyní se mi zdá, že to tak v mnohých případech u armády neexistuje. Tolik různých druhů zbraní od řady zahraničních dodavatelů musí být také pro armádní logistiku noční můrou.“

Kontroloři prověřování tendru potvrzují, ministerstvo svůj postup hájí

Nákup obrněných vozidel se táhne přibližně 10 let a plánovat ho začal už předminulý ministr obrany Martin Stropnický (ANO). Předešlá Babišova vláda pak pozastavila téměř dokončený tendr mezi třemi uchazeči, protože žádná z firem nesplnila zadané požadavky. O zakázku se ucházela německá firma Rheinmetall, španělská pobočka General Dynamics a švédská BAE Systems Hägglunds AB se svými stroji CV90. Když po nástupu nové vlády dvě firmy odmítly nové, tvrdší podmínky tendru, tak se Ministerstvo obrany rozhodlo jednat přímo se Švédskem. Smlouvu na nákup 246 obrněnců CV90 s patřičným příslušenstvím za 59,7 miliardy korun schválila vláda letos v květnu. Konkrétně byly uzavřeny dvě smlouvy, první mezi Českou republiku a Švédskem zastoupeným švédskou vládní agenturou FMV a druhá pak mezi ČR, FMV a přímým výrobcem „bévépeček“ – firmou BAE Systems Hägglunds AB. Několik týdnů po uzavření smluv však podala oficiálně námitky španělská firma GDELS, která se také zúčastnila výběrového řízení, a nyní se ozvala i firma Defence Export (jeden z možných subdodavatelů při výrobě BVP), která požaduje po ÚOHS zákaz plnění smlouvy, jelikož se domnívá, že Ministerstvo obrany uzavřelo kontrakt v rozporu se zákonem o zadávání veřejných zakázek. To Parlamentním listům potvrdilo i vedení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

„Na základě návrhu dodavatele Defence Export probíhá prvostupňové správní řízení o případném zákazu plnění smlouvy. Termín vydání rozhodnutí závisí na složitosti daného správního řízení, tudíž jej nyní nemohu odhadovat. Pokud by však úřad dospěl k závěru, že zadavatel porušil zákon, pak nelze vyloučit následné uložení pokuty v navazujícím správním řízení zahájeném z moci úřední,“ sdělil ParlamentnímListům.cz tiskový mluvčí ÚOHS Martin Švanda.

Ministerstvo obrany si je ale jisté se svým zvoleným postupem při výběru firmy a odmítá, že by mělo porušit platnou legislativu. Opakování scénáře s pokutou jako za americké vrtulníky tak rezolutně vylučuje.

„Můžeme potvrdit, že návrh na zákaz plnění smlouvy podaný k ÚOHS jsme obdrželi a aktuálně k němu připravujeme vyjádření, které v zákonné lhůtě zašleme na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. V obecné rovině lze uvést, že právo na podání návrhu na zákaz plnění smlouvy je dáno zákonem, z logiky věci mu tedy nelze předejít. Ministerstvo je nicméně zcela přesvědčeno o tom, že podání nemá opodstatnění a termíny dodávek nebudou nijak ohroženy, a to právě proto, že při zadávání zakázky postupovalo v souladu se zákonem a s náležitou odbornou péčí,“ informovala Simona Cigánková, z tiskového oddělení Ministerstva obrany.

Balamutí stát veřejnost? Pomohou si při tendrech i české firmy?

Při vyhlašování finančně velmi náročných výběrových řízení na sofistikovanou moderní výzbroj pro českou armádu se Ministerstvo obrany snaží, aby se do výroby zbraní a pak i do následného servisu zapojil český průmysl. Prohlášení MO často zmiňují více než třetinový podíl českých firem na dojednaných zakázkách, na tzv. offsetech. Jenže realita je prý pak, dle vyjádření některých bezpečnostních expertů, zcela jiná.

„Co se týká smluv na účast našich firem na různých kontraktech, kdy se nejprve balamutí veřejnost, že to bude pro náš průmysl znamenat 30 až 40 procent na výrobě komponentů i na případném servisu, tak potom z toho často nic moc nebývá, jako například u nedávného nákupu francouzských houfnic Caesar,“ konstatoval kupříkladu generál Šándor.
Podobný názor nyní zastává i bývalý ministr obrany a nynější předseda Výboru pro obranu Parlamentu ČR Lubomír Metnar (ANO).

„Na posledním jednání našeho výboru nás ministryně obrany seznámila se zapojením obranného průmyslu do projektu BVP s tím, že další jednání ohledně této záležitosti mají v tomto roce dále pokračovat. Ministryně obrany také tlumočila spokojenost ze strany zástupců zúčastněných firem obranného průmyslu na jejich stávajícím zapojení do projektu pořízení nových BVP. Po mé konzultaci se zástupci obranného průmyslu tento optimismus nesdílím. Místo podílu na kontraktu ve výši minimálně 40 procent, tj. v desítkách miliard korun, jak bylo z ministerstva avizováno, tak ze strany zástupců obranného průmyslu jsem dostal odpověď, že se jedná o stovky milionů, respektive pouze jednotky miliard. Kdo může být spokojen, je společnost VOP Nový Jičín, která má dnes prim v zapojení do této zakázky. Opravdu nevím, kde je pravda. U tak strategického projektu by mělo být zapojení stejně významné, jak ho deklaruje Ministerstvo obrany, tedy mělo by se jednat minimálně o 40 procent z celkové sumy, ale zatím se to ze strany obranného průmyslu nepotvrzuje,“ ozřejmil současnou situaci předseda výboru pro obranu L. Metnar.

Dříve byla armáda zanedbávána, dnes se to prý s jejím financováním přehání

Není žádným tajemstvím, že od dob prezidentování Václava Havla až přibližně do roku 2017 byla česká armáda dost podfinancována a sloužila spíše jako menší součást Severoatlantické aliance při jejích protiteroristických, ale i dalších misích. Nyní se situace naprosto změnila, zvláště po zahájení války na Ukrajině, a na vyzbrojování armády se už počítá se stovkami miliard. Plánuje se, že naše vojsko by mělo postupně dostávat moderní a velmi drahou techniku z celého světa, jako například nejmodernější verzi německých tanků Leopard či špičkové americké stíhačky F-35. Že se může jednat o přechod z jednoho extrému do druhého, na to nadále upozorňuje i bývalý zkušený zpravodajec, generál Šándor.

„V minulých 20 letech, kdy došlo k „afghánizaci“ naší armády, a to nejvíce ze všech zemí Visegrádské čtyřky, tak se jen nakupovalo to, co nám za konfliktu v Afghánistánu právě chybělo. Když jsme honili teroristy, tak jsme zanedbali modernizaci těžké techniky, tedy například pěchotních vozidel a tanků. Nyní za války na Ukrajině se toto zanedbání v plné šíři projevilo. Dnes je ale situace zcela jiná, než tehdy, a dá se říci, že je daleko příznivější. Výjimkou mezi posledními ministry obrany je paní Černochová, která se s tím moc nemaže a říká, že by vojáci měli dostat jen to nejlepší, s čímž sice zcela nesouhlasím, ale po přístupu některých jejích předchůdců, to vidím spíše jako pozitivum. Tady si je však nutné uvědomit, že vojáci samozřejmě budou chtít to nejlepší, jenže je otázkou, zda to skutečně potřebují. Kdybych to měl blíže vysvětlit na nějakém pochopitelném příkladu, tak armáda si nyní přeje špičkové mercedesy, ale stačí jim i moderní superby. Tedy, pokud by se plánovalo rozumněji, nemusili bychom se dnes bavit o pořízení velmi drahých amerických stíhaček F-35,“ podotkl na závěr náš bývalý, vysoký armádní důstojník Šándor.