Žádné jiné české ministerstvo nemá dlouhodobě tak závažné problémy s výběrovými řízeními jako právě Ministerstvo obrany (MO). Největší a zřejmě nejznámější potíže s tendry a následně pak se zakoupeným materiálem se v naší polistopadové historii datují přibližně od konce 90. let a z přelomu století, kdy si armáda pořídila životu nebezpečné padáky za 120 milionů Kč, které se musely vyřadit a později i zlikvidovat. Dalším velkým, a to spíše „právním“ průšvihem, byl tendr na obrněná vozidla Pandur, kdy byl za údajnou korupci odsouzen známý lobbista Marek Dalík, bývalý poradce premiéra Topolánka. Peklo s policií a soudy si pak zažila bývalá ministryně obrany Vlasta Parkanová, která byla obviněna za to, že prý nakoupila za předraženou cenu transportní letouny CASA. Stát se ale nakonec Parkanové omluvil a vyplatil ji za dlouholeté stíhání 1,6 milionu Kč na odškodném.

Za americké vrtulníky pokuta půl miliardy

Kdo by si však myslel, že se všemi problémy okolo nákupu vojenské techniky je v současné době konec a zaměstnanci MO i politikové se z minulých případů už nadobro poučili, tak by se zásadně zmýlil. Potíže s nákupy moderních zbraní se nevyhnuly minulé vládě a ani té současné. Ministerstvo obrany dostalo například nedávno od Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) více než půl miliardovou pokutu (!) za nákup amerických vrtulníků v sumě okolo 17 miliard korun, jelikož se prý předtím správně nevypořádalo s dalším italským zájemcem o tento byznys. Nyní se ÚOHS zabývá velmi důležitým a snad i historicky nejnákladnějším tendrem, a to na bojová vozidla pěchoty (BVP) za cca 60 miliard od švédské strany. Firma Defence Export totiž požaduje po antimonopolním úřadu zákaz plnění smlouvy na zmíněná BVP, jelikož se domnívá, že Ministerstvo obrany uzavřelo tento kontrakt v rozporu se zákonem.

„Opravdu mi hlava nebere fakt, že na Ministerstvu obrany zřejmě nemáme natolik schopné právníky, abychom při výběrových řízeních netahali v mnoha případech za ten kratší konec. Myslím si, že už za tolik let, co Ministerstvo obrany funguje, jsme si tam mohli vybudovat kvalitní akviziční systém, který by dodával armádě to, co potřebuje, ale v rozumném rozsahu a za solidní náklady. Jak je například možné, že s naším strategickým partnerem – Izraelem – jsme měli problémy s dodržováním termínu na dodávání zakázek při nákupu radarů?  Strategický partner by se přece měl chovat daleko vstřícněji. To potom opravdu nevím, jak jsou všechny ty smlouvy vlastně koncipovány,“ uvedl k problému pro ParlamentníListy.cz generál Andor Šándor, který pak ještě dodal: