Weigl ve svém komentáři na stránkách IVK analyzuje 15. březen 1939, kdy na našem území začala německá okupace. „15. březen 1939 patří k tragickým datům naší moderní historie. V naší paměti navždy zůstane ponížení z německých jednotek pochodujících ve sněhové vánici na Václavském náměstí a obrázky Hitlera na Pražském hradě. 15. březnem začíná nejtragičtější kapitola v dějinách našeho národa, v níž samotná jeho existence visela na vlásku a kdy byly zavražděny statisíce našich občanů kvůli svému židovskému původu nebo skutečnému či domnělému odboji,“ říká Weigl.

Weigl se ale kromě těchto „školních pouček“ zamýšlí nad širšími skutečnostmi, které vedly k pádu První republiky a Hitlerovu obsazení Čech, Moravy a Slezska. Podle Weigla totiž 15. březen byl jen logickým vyústěním Masarykovy koncepce Československa ve svých hranicích včetně Sudet. Tato koncepce totiž prý měla mnoho zásadních chyb a bylo jasné, že takto nemůže dlouho vydržet.

„Už v Mnichově padla představa, že je možné udržet samostatný český národní stát v historických hranicích proti vůli německého obyvatelstva Sudet tak, jak v roce 1918 vznikl. 15. březen prokázal, že český stát zbavený sudetského pohraničí může existovat pouze jako německý protektorát vydaný sousední velmoci totálně na milost,“ tvrdí Weigl.

Prokázala se prý také iluzornost bezpečnostního zakotvení První republiky založená na spoléhání se na západní velmoci, především Francii. „Jejich zájmy ve střední Evropě nebyly zásadní, což ukázaly v Mnichově a dokonaly 15. března, kdy okupaci zbytku ČR, která byla pošlapáním závazků plynoucích z Mnichovské dohody, bez velkých protestů akceptovaly. Velká Británie platnost Mnichovské dohody až do 15. března 1939 dokonce stále nějak uznává a za její neplatnost odvozuje až od jejího porušení Hitlerem 15. 3. 1939,“ připomíná Weigl.