Odhalení pomníku Karla Marxe v Bruselu leckým zatřáslo, hlavně skalními pravičáky. Především takovými, kteří moc nepřemýšlejí a chytají se emotivně pouze symbolů po vzoru jednoduchých primitivů z pouští a pralesů, pro eurokomisaře a většinu europoslanců příkladných vzorů rozmanitosti. Nicméně při zvážení situace by námi všemi měl otřásat nanejvýš pohrdavý smích nad další komedií euromarxistů. Mutikulturalismus, inkluze, novičok, chemické útoky v Sýrii jako film v Hollywoodu, Marxova socha. Samé lži, podvody a komedie.

Přestože mám zkoušku z marxismu-leninismu stejně jako všichni vysokoškoláci (včetně mnoha současných českých a slovenských pravičáků, novinářů a generálů NATO) z předlistopadového období, poprvé jsem si včera přečetl Komunistický manifest. Mám ho spolu s Kapitálem stejného autora v knihovně vedle prací Keynese, Friedmana, Hayeka, Samuelsona, Gorbačova a dalších politiků a ekonomů. Chybí mi tam pouze Mein Kampf, který jsem opakovaně nedokázal přečíst pro zmatený a na mnoha místech nepravdivý obsah, takže byl odsunut, a samozřejmě zpěvník EU.

Odhalení pomníku Karla Marxe vůdčím sluhou nadnárodních finančních korporací je vrchol lži, podvodu, pokrytectví a drzosti eurokomisařů. Přirovnat bych to mohl pouze k Hitlerovi kladoucímu věnce k uctění památek holokaustu v Osvětimi nebo v Terezíně. Je komické, že právě evropští křesťané se tak rozpálili nad svým předním reprezentantem, kterého dlouhá léta nadšeně podporovali a obhajovali, když se projednávaly jeho opilství a finanční machinace v Lucembursku.

Musíme se zeptat, zda to svaté rozhořčení eurokřesťanů není jen komedie stejně jako ta socha v Bruselu? Měli by začít u svého papeže, který ostudně žvaní o sociální spravedlnosti a zrazuje křesťany muslimům. Po úspěšné afroislámské invazi, kterou křesťanské a socialistické vedení EU podporuje ze všech sil, nám všem budou jakási sociální spravedlnost a socha Marxe k ničemu. Ostatně největšími konzumenty sociální spravedlnosti jsou dlouhodobě právě migranti, a to afroislámští. V EU si nevydělají ani na to, co spotřebují ze státních rozpočtů. Ve Švédsku, kde se podle tamní socialistické vlády údajně výborně začleňují, především při znásilňování, nepracuje trvale 30 % muslimských mužů a 70 % muslimských žen.

Dohromady je to polovina tamních muslimů, přičemž je známo, že zahálka vede k lumpárně, natož zahálka placená. V jiných západoevropských zemích je to podobné. A to nerozebírám přínosnost práce, těch pracujících typu rožnění kebabu, vedení kaváren a různé pomocné práce, které by zvládli i Švédové, o obchodu s drogami nemluvě. Aby byli přínosnou skupinou obyvatel, museli by mít tamní muslimové v průměru minimálně o 50 % vyšší příjmy než průměrní bílí Švédové, kteří je svojí prací a sociálním systémem dotují. Muslimové ostatně nechají Marxe strhnout, protože socha je pro ně rouhání, i když je oblečená.