Sídlo maďarského parlamentu je na levém břehu Dunaje jednou z dominant metropole a protipólem královského hradu.

V historickém centru hlavního města začala stavba růst po rakousko-uherském vyrovnání v roce 1867, o potřebě reprezentativního sídla pro sněm už se však v Uhrách diskutovalo od čtyřicátých let. Mezi zklamanými Čechy, na které se při federalizaci monarchie nedostalo, k tomu vznikl hořký bonmot, že „zatímco my stavěli Národní divadlo, Maďaři stavěli parlament“. Tento příměr měl ilustrovat, že pokud šlo o prosazování vlastních zájmů v nadnárodní říši, jsou před námi Maďaři napřed.

Při pohledu z opačného břehu dominuje budově maďarského architekta Imre Steindla obrovská kopule. Velkolepě vypadá, i když stojíte pod ní, a je to záměr. V sále, který je i s oslňující výzdobou hlavní pýchou a přirozeným centrem stavby, ve vitríně trvale hlídané ozbrojenou stráží, je uložena uherská královská koruna. Turisté kolem ní našlapují uctivě a tiše, jako když se jdete podívat na korunovační klenoty v Praze.

Představa, že by dominantou parlamentu byla právě monarchistická relikvie, by v řadě zemí Evropy byla považována za šokující. Už proto, že parlament si zde své právo zastupovat lid obvykle musel na koruně vydobýt a často přitom tom tekla krev a padaly setnuté hlavy. V Maďarsku ale monarchistická a parlamentární státnost celkem zfúzovaly.

Jen tento detail by sám o sobě mohl posloužit jako vysvětlení, proč je Maďarsko mezi evropskými zeměmi specifické.

Ona monumentální budova nad Dunajem nese oficiální název Országház. České překladače vám vyhodí Zemský či Státní dům, ale v maďarštině tyto nuance mezi zemí, státem a národem rozlišují mnohem méně.„Ország“„Orság“ je vše od parlamentu po fotbalový nároďák. Na jednu stranu je to fádní, ale z jiného pohledu to můžeme chápat jako velmi inkluzivní. Maďarsko, tradičně se vnímající jako ostrov uprostřed slovanského moře, nabízí národní sounáležitost každému, kdo se vnitřně cítí být Maďarem.

Do politiky se to promítá mnohem větším respektem k institucím. Ty mají v Maďarsku mnohem větší autoritu než v Česku a ani drahé a reprezentativní úřední budovy zde nejsou považovány za plýtvání. Stačí se rozhlédnout po Országházu.

Držitelé úřadů jejich autority rádi využívají při jejich obhajobě. V předvolební kampani, která letos od února do dubna byla mimořádně intenzivní, na tuto strunu samozřejmě hrál i premiér Viktor Orbán. Ve funkci je od roku 2010, takže mnozí už zapomněli, jaké to vlastně bylo před ním. Ale pozice rozložitého otce národa, objíždějícího venkovské slavnosti a zabijačky, je zkrátka jeho nejoblíbenější.

Na plakátě zlatý záchod. S Leyenovou

Tvrzení maďarské opozice o diktátoru Orbánovi jsou v kontextu jiných světových nositelů tohoto titulu výrazně přepálená. Ale že by Fidesz vedl standardní kampaň evropského střihu, to také říct nelze.

I v Budapešti, kde má Maďarská občanská unie pozici tradičně nejslabší, je její výlep zcela dominující. Plakáty vyvedené v tradiční oranžové (v Maďarsku se stále drží identifikace stran barvou) jsou doplněny maďarskou trikolorou, aby každý pochopil, která strana se posledních šestnáct let stará o národ.

V regionech to platí ještě více než v Budapešti. Pokud jde o plakáty, nejméně je vidět konkurenční TISZA, spolufavorit voleb. Ostatní opoziční strany alespoň v hlavním městě vidět jsou, často více, než by odpovídalo jejich šancím usednout v „országu“.

V jednom z centrálních budapešťských obvodů můžete na chodníku narazit třeba na rudě vyvedenou Kláru Dobrev, což je chodící historie maďarské levice. Zejména odpůrci rádi připomínají, kterak její dědeček, stalinista Antal Apró, po povstání roku 1956 osobně organizoval proces a popravu předsedy vlády Imre Nagye, kterou veřejně vychvaloval jako „důstojnou pomstu kontrarevoluci“ a i dále se zapisoval do dějin jako nejpomstychtivější sekerník.

Jeho dcera Piroska Apró-Dobrevová Dobrevová působila v zahraničním obchodě a měla pod palcem značnou část maďarských obchodů se Západem. V devadesátých letech pak patřila k největším beneficientům maďarské privatizace. Na těchto obchodech často spolupracovala se svým zeťem Ferencem Gyurcsányem, který se ze svazáckého funkcionáře osmdesátých let stal v devadesátých jedním z padesáti nejbohatších Maďarů a v nultých pak za socialistickou stranu premiérem. Ke špičkám strany patřila i jeho manželka, která v posledních letech jako vlivná europoslankyně (v minulém volebním období místopředsedkyně europarlamentu) patřila k lídrům protiorbánovského odporu v Bruselu.

Specifikem maďarské kampaně jsou plakáty s volbami oficiálně nesouvisející, ale náhodou vylepené ve stejném čase. Z pohledu českého vkusu politické kampaně jsou občas skutečně na hraně a jde obvykle o aktivity různých spolků, více či méně s Fideszem spojených. Právě tento výlep prezentuje maďarským voličům v okatě negativním rámování Ursulu von der Leyenovou, Volodymyra Zelenského nebo jiné lidi, proti kterým se Viktor Orbán vymezuje.

Na začátku roku to byl plakát s Leyenovou a Zelenským, kterak házejí peníze do zlatého záchodu, symbolu ukrajinské korupce po fotkách z domácnosti Zelenského přítele, uprchlého podnikatele Tymura Mindiče. Třetím, kdo s nimi u extravagantního zařízení je, je Péter Magyar, lídr opoziční Tiszy.

???? Hungary’s streets are now covered with posters saying: “THEY INCREASE YOUR TAXES WHILE SPENDING YOUR MONEY ON UKRAINIAN GOLDEN TOILETS.” ?? A civil campaign with a clear message: Hungary chooses a different path — protecting taxpayers, sovereignty, & real national interests!? pic.twitter.com/lHjBeOxfEg

— Balázs Orbán (@BalazsOrban_HU) December 12, 2025

V posledních týdnech před volbami to zase byla série „Zpráva do Bruselu: My neplatíme“, ve které Volodymyr Zelenskyj vybírá od evropských politiků Ursuly von der Leyenové a Manfreda Webera, zatímco maďarský daňový poplatník si může před plakátem úlevně vydechnout.

Standardním předvolebním poutačům ale dominují tváře kandidátů, nikoli samotný Orbán. To je ale dáno i volebním systémem. Ten maďarský představuje hybrid, kombinující poměrné a většinové hlasování.

Ze 199 poslanců je celkem 106 voleno většinově v jednomandátových obvodech. Druhé kolo se nekoná, zvolen je po britském vzoru první na pásce.

Zbylých 93 hlasů se rozděluje poměrně, a to „superpoměrně“, z celostátní kandidátky. Maďarskou tradicí už od devadesátých let je, že do této dělby v rámci „kompenzace“ propadají i hlasy poražených kandidátů z většinové volby. Současně se uplatňuje pětiprocentní vstupní klauzule, pro koalice navyšovaná. Není to úplně přehledné a před reformou provedenou v roce 2011 to bylo ještě složitější.

Orbánova vláda tehdy čelila kritice, že úpravy systému posilují velké strany. Nelze však přehlédnout, že kolektivističtí Maďaři mají sklon se přiklánět k „velkým“, vítěz zde obvykle získává přes 40 procent hlasů a do parlamentu už od roku 2002 postupují maximálně čtyři kandidátky.   

Výjimkou byly volby roku 2018, v mnohém přelomové. Orbán byl tehdy u vlády už osm let a přesto získal Fidesz po přepočtu 49,27 procenta a sám většinu křesel. Na druhém místě pak skončil z pohledu liberálů neméně problematický Jobbik, a až poté pod 12 procenty tři formace, které se daly nazvat opoziční.

Hledá se „náš Orbán“

Po trojích neúspěšných volbách došla na začátku tohoto desetiletí opozice k závěru, že jakákoli alternativa k programu Fidesz má velmi omezené možnosti uspět, z čehož si její lídři dovodili poučení, že Orbána může porazit jedině „náš Orbán“. Tedy osoba Orbánovi podobná dostatečně k tomu, aby odlákala klíčovou část z jeho pevné voličské koalice, která i při porážkách v letech 2002 a 2006 atakovala čtyřicet procent.

V roce 2022 byl jako lídr opozice vybrán venkovský starosta od rumunských hranic, konzervativně laděný otec sedmi dětí Péter Márki-Zay. Mediálně nezkušený kandidát se však odstřelil hned při první televizní debatě a skuteční lídři spojené opoziční kandidátky jako Klára Dobrev nebo starosta Budapešti Gergely Karácsony jej pak až do voleb spíše schovávali.

Letos dostalo hledání „našeho Orbána“ ještě pozoruhodnější rozměr. O tom, že lídr spolufavorizovaného hnutí TISZA Péter Magyar je odpadlý dlouholetý fideszák, píší i evropská média. Méně už se zveřejňuje, že tento právník a manažer jako stranický výsadek ve státních podnicích participoval právě na tom, co je Fideszu vyčítáno nejvíce – v dlouholetých neměnných vazbách.

A vůbec se raději nezmiňují okolnosti, za kterých se s Orbánovou stranou rozešel. Z téhle politické telenovely totiž tvář nového Maďarska nevychází moc hezky. Jeho rozchod s Orbánem se časově kryje s rozvodem s bývalou ministryní spravedlnosti Judit Vargovou, která jej do stranické špičky přivedla a byla z manželského páru ta úspěšnější. Zatímco Magyar zůstal v operativě státních podniků, jeho žena se vypracovala až do ministerské pozice a jednu dobu byla coby atraktivní čtyřicátnice se vzorovou rodinou považována za favoritku na Orbánovu nástupkyni.

Na začátku roku 2024 její kariéra naráz skončila po skandálu s prezidentskou amnestií, která pomohla na svobodu i zástupci ředitele dětského domova, který měl pomáhat krýt pedofilní zločiny. Tlak veřejného mínění přinutil rezignovat jak prezidentku Katalin Novák, tak ministryni spravedlnosti, která rozhodnutí z úřední povinnosti kontrasignovala. Magyar založení nové strany a dramatické obvinění Fidesz z mafiánských praktik načasoval právě na den, kdy odstoupila z vlády.

V téže době s ministryní už několik měsíců řešili dramatický rozvod manželství, včetně obvinění z fyzického napadení těhotné, vzájemného volání policie a takových nepěkných scén, ve kterých manželka s dětmi v děsu ujíždí z domu, zatímco rozzuřený manžel ji krajinou pronásleduje ve druhém autě.

Rozvod odůvodňovaný domácím násilím ze strany pana Magyara se v roce 2024 stal i politickým tématem, když TISZA v předvolební kampani před eurovolbami použila nahrávky vládních hovorů mezi Orbánem a Vargovou, které si její pan předseda pořizoval ve společném domě pro účely rozvodového řízení.

Původně byl Magyar označován jako politický cirkusák na úrovni slovenského Igora Matoviče, který místa na kandidátkách nabízí na inzerát. Úspěch v eurovolbách umožnil profesionalizaci, předseda však stále jede v přísně centralizovaném módu. Veškerá komunikace se koncentruje na jeho osobu a jeho sociální sítě, odborní experti smějí vydávat jen krátká prohlášení a řadoví kandidáti vůbec nic. Jako velmi vhodnou a účinnou označil tuto strategii jeho předchůdce v roli Orbánova vyzyvatele Péter Márki-Zay.

Z několika málo známých jmen však některá vyvolávají otázky. Třeba Anita Orbánová, kterou už zahraničním delegacím Magyar představuje jako budoucí ministryni zahraničí. Posledních deset let působila v mezinárodním byznysu, z toho minulé tři roky jako členka vedení kolínské Draslovky, podniku českého miliardáře Jana Dobrovského, vlivného sponzora hnutí STAN a prezidenta Pavla. 

TISZA, která kromě názvu druhé největší maďarské řeky znamená i zkratku Respekt a svoboda, se uvedla v eurovolbách 2024, jen několik měsíců po svém vzniku, ziskem 29,60 procenta. Magyar se stal europoslancem, což dalo jeho další kariéře potřebné zázemí. Jeho strana velmi rychle absorbovala všechny opoziční voličské skupiny a dotáhla se na Fidesz. Poslední měsíce před volbami jí některé agentury přisuzují náskok až ke 20 procentům, jiné odhadují mnohem těsnější souboj. Suverénní postavení Orbánovy strany se ale zdá být minulostí.

Je tedy celkem pochopitelné, že letošní předvolební kampaň je nejdramatičtější za léta, co Fidesz vládne. Je fakt, že na Orbánových mítincích se poprvé po letech objevují lidé vyjadřující nesouhlas. Po šestnácti letech u vlády by asi bylo spíše podezřelé, pokud by se takové protesty vůbec neobjevovaly.

Odblokujeme peníze z EU a pak uvidíme

Sám Viktor Orbán, roku 2010 energický čtyřicátník a fotbalista, po šedesátce a šestnácti letech funkce a stresu skutečně čím dál častěji dělá dojem morbidně obézního papaláše. I jeho Maďarská občanská unie po čtyřech volebních obdobích bez relevantní opoziční alternativy působí mnohem vyčpěleji a unaveněji. Při snaze o páté volební vítězství v řadě je čím dál těžší něco slibovat a hospodářská situace země se skutečně zhoršuje, i když rozkladu, v jakém zemi přebíral Orbán, se pořád ani neblíží.

Fidesz má ale dnes problém do ekonomického programu napsat cokoliv, protože v podstatě vše, co Orbán plánoval jako svou reformní misi, už zrealizoval. Jeho ekonomický program je postaven na poměrně silném (z pohledu pravicové strany) přerozdělení a úlevách, zejména pro rodiny s dětmi. Orbán se po zkušenostech minulých vlád (včetně těch komunistických) snažil bránit zadlužování země a její závislosti na mezinárodním finančnictví, nákladný stát i sociální projekty financuje specifický daňový mix s extrémně vysokou DPH, základní sazba 27 procent je nejvyšší v EU. Rozhodně ale neodmítá zahraniční průmysl, německé i jiné koncerny postavily za jeho vlád v Maďarsku mnoho továren, naposledy na podzim se otevíral závod BMW u Debrecenu.

Pro stranu Respekt a svoboda, stejně jako všechny předcházející vyzývatele Fideszu, je charakteristické, že nejsou schopni nabídnout nic moc odlišného. Hlavním kanónem Magyarova ekonomického programu tak je slib, že v Bruselu zajistí odblokování zadržovaných asi dvaceti miliard eur z unijních fondů a těmito penězi nastartuje výstavbu klíčových infrastrukturních projektů, podpoří podnikání a stimuluje hospodářský růst. Druhou zásadní ekonomickou položkou je zastavení plýtvání a korupce za pomoci unijních orgánů. Jinak plánuje v podstatě jen mírné zvýšení daňové progrese pro nejbohatší. Štědrou sociální politiku chce zachovat.

Mezi novináři přesto zazníval během kampaně názor, že pokud bude tématem ekonomika, Orbán nemá šanci, a proto se snaží dostávat do kampaně témata mezinárodní, hlavně válku na Ukrajině. Tato úvaha vychází především z minulých voleb v dubnu 2022, které probíhaly ve stínu čerstvého ruského útoku. Opozice věřila, že Orbán bude ve vypjaté atmosféře bezpečnostní hrozby ztrácet. Stal se však pravý opak a Fidesz překonal všechny předvolební odhady.

Přesto je zřejmé, že letos vládní hnutí hodně sází na zahraniční agendu. Na vrchol kampaně v týdnu dorazil americký viceprezident J. D. a vazby na Donalda Trumpa byly zdůrazňovány i dříve, třeba při velké budapešťské konferenci konzervativních hnutí.

Vztah k Ukrajině a Rusku vehementně řeší Orbánovi odpůrci v zahraničí. TISZA kolem této agendy našlapuje mnohem opatrněji. Už proto, že maďarsko-ukrajinské ukrajinské vztahy nejsou harmonickým sousedstvím. Hraniční Zakarpatská oblast, která se marně domáhá větší samosprávy, problémy maďarské menšiny, kterou Budapešť stabilně vnímá jako spoluobčany, a mnoho dalších přeshraničních sporů, to vše bude oslabovat pozici Kyjeva, ať bude v Maďarsku jakákoliv vláda.

Ruská karta

Maďarskou kampaň možná nerámují žlutomodré vlajky, to však nebrání tomu, aby byla velmi intenzivní a bouřlivá. V neděli 15. března se v Budapešti psala historie, když se ve stejném čase ve městě sešly dva obrovské mítinky. U parlamentu na nábřeží manifestovali Orbánovi fanoušci, na Náměstí hrdinů, vzdáleném asi tři kilometry, pak jeho odpůrci. Obě shromáždění patrně přesáhla sto tisíc účastníků a ani jedno nebylo výrazně větší, takže se pak vedl druhý souboj u klávesnic o interpretaci, kdo ono odpoledne vyhrál.

Demonstrace Orbánových příznivců:

A akce jeho odpůrců:

Horká fáze kampaně však budapešťskou nedělí teprve začínala. Viktor Orbán vsadil na osvědčenou kontaktní kampaň v regionech, opozice získala výraznou podporu z EU. V posledním týdnu nějakým způsobem vyzvaly ke změně v Maďarsku v podstatě všechny frakce Evropského parlamentu.

Kromě tradiční korupce a ohrožení práv menšin (často je připomínána legislativa proti propagaci LGBT hnutí na školách) se v příspěvcích na jejich sociálních sítích také mluvilo o zradě EU a Rusku.

To souvisí s předvolební kauzou, v níž byl maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó obviněn, že sdílí s ruským kolegou Sergejem Lavrovem informace z jednání ministrů zahraničí EU.

Objevila se také uniklá nahrávka, na které Szijjártó s Lavrovem probírají možnost, zda by nemohla být maďarskou iniciativou ze sankčního seznamu EU odstraněna sestra jednoho z ruských oligarchů, která pracuje jako lékařka v Taškentu a s bratrovým byznysem nemá nic společného.

S nahrávkou přišly weby The Insider, Delfi a VSquare. Z nich první, provozovaný ruským exilem v Rize, patří ke stabilním nositelům „ruské“ agendy v EU, druhý je zpravodajským webem v pobaltských státech a třetí investigativním centrem v zemích V4 (z Česka na něm participuje web Investigace.cz). Na základě této nahrávky vyzval český prezident Petr Pavel k přehodnocení vztahů s Maďarskem.

V kampani nechyběl ani další kolorit středoevropských voleb posledních let v podobě filmu, vykreslujícího „neliberální“ strany v negativním světle. Tradice započatá v polských volbách 2023 filmem Agnieszky Hollandové Hranice pokračovala při loňských českých volbách projektem Velký vlastenecký výlet. Letošní maďarské volby tematizuje dokument 80 rozlícených novinářů, popisující příběh zpravodajského webu Index. Film jednoho z těchto novinářů Andráse Földese vznikl v německo-dánsko-norsko-česko-maďarské dánsko- norsko- česko- maďarské koprodukci a byl vysílán třeba na letošním festivalu Jeden svět.

V posledním předvolebním týdnu pak platí v podstatě pravidlo co den, to nějaký Orbánův skandál. Ve čtvrtek se mluvilo o jeho telefonátu s Lavrovem ohledně přístupových podmínek Ukrajiny do EU, ve kterém měl slíbit přes ambasádu poslat zmíněné dokumenty. Kauzu trochu kazilo, že dokumenty velmi krátce poté byly zveřejněny.

V Česku v rámci maďarské předvolební kampaně dokonce vyšel článek, ve kterém o Viktoru Orbánovi vypovídá „bývalý člen budapešťské mafie“. Mafiánovo vyprávění, kterak v devadesátých letech nosil Orbánovi pytle peněz od šéfa ruského podsvětí Mogileviče, představily Novinky.cz.

Mediální dům Seznam Iva Lukačoviče, pod který Novinky.cz spadají, se maďarským volbám věnoval zcela mimořádně, jeho reportér Filip Harzer se stal jedním z hlavních zdrojů informací i pro veřejnoprávní média.

Nelze úplně přehlédnout, že v Seznamu působí na pozici šéfa moderace obsahu Peter Jančárik, známý v souvislosti s kontroverzními zásahy před volbami 2023 na Slovensku (kauza Gerulata), a nejvýraznější tváří komentářové sekce je zde Jindřich Šídlo, současně provozující společný podcast s miliardářem Janem Dobrovským. 

Ukrajinská vlajka? To je provokace

Viktor Orbán je „fackovacím panákem“ evropských liberálů už od svého vítězství v roce 2010. Tak trochu v této pozici nahradil polského Jarosława Kaczyńského, který se po porážce v prezidentských volbách stáhl a vlády PiS řídí spíše „ze zadního sedadla“. V časech internetu je snadné dohledat, jak se psalo třeba o Orbánových ústavních změnách v roce 2011.

Orbán sám se netajil svými velkými ambicemi změnit Maďarsko a v Bruselu to nebylo přijímáno s pochopením. Dnešní „zlobivé dítě Evropy“ totiž za vlád tamních socialistů patřilo k nejloajálnějším. Vzpomínám si, jak nám v letech kolem našeho společného vstupu do EU na Právnické fakultě jistý hostující přednášející s vhledem do unijního dění vyprávěl historky, ve kterých se maďarské servilitě smějí i sami bruselští úředníci.

Budapešť už před rokem 1989 byla „nejlepším přítelem Západu za železnou oponou“ a navázané kontakty pak někdejší funkcionáři zpeněžovali dalších dvacet let. Poslední komunistický premiér Miklós Németh se stal významným finančníkem v Londýně, jeho ministr zahraničí Gyula Horn pak jako premiér vedl vyjednávání o přistoupení k EU. I privatizace v Maďarsku probíhala hlavně manažerskou cestou, s argumentací, že ředitel přece svému podniku rozumí nejlépe. Příběh rodiny paní kandidátky Dobrevové byl mimořádný, ale neojedinělý. ojedinělý.

Za finanční krize, která k západním finančníkům přátelské Maďarsko postihla v regionu nejvíce, se však tento systém v podstatě zhroutil. Orbánova mise byla reakcí na stát, který neměl na výplaty policistům a směřoval dost výrazně „řeckou cestou“.

V roce 2014 se s vizí liberální demokracie definitivně rozešel i verbálně, když představil svůj projekt „neliberální demokracie“. Ačkoliv šlo spíše o reflexi frustrace z vývoje po roce 1989, stal se pojem „neliberální demokracie“ celosvětovým pojmem pro politiky, kterým jsou také přiřazovány nálepky národovectví, krajní pravice nebo populismu.

Peter Magyar se snaží této nálepce vyhnout, ale současně si nenaštvat maďarské voliče, kterých by podle posledních průzkumů prý mohl získat až nadpoloviční většinu.

Odmítá být „ruskou kolonií“, ale s Ruskem chce podle svých slov budovat „pragmatické vztahy“, což mnohé politiky EU nepotěšilo. Rád by nadále odebíral ruskou ropu, zkrátka proto, že Maďarsko aktuálně jiné možnosti nemá.

Když se na jednom jeho mítinku objevila velká ukrajinská vlajka, označil to Magyar za „provokaci Fideszu“. Na takové úrovni je v Budapešti podpora Ukrajiny.

Samozřejmě, může to být jen předvolební rétorika. Tím spíš to ale dokazuje, jak moc je tato země se složitou historií na rozhraní světů specifická.

Jak se k národnímu svérázu postavíme, to vypoví více o nás. O Evropě. 

Psali jsme:

Záznamy z toalety na benzince. Maďarsko a Ukrajina se nadále přou o zabavené peníze

Ukrajinský nacionalismus je v pořádku, maďarský je fuj fuj. Zbořil dodává, co chybí

Orbán řeší výbušninu u plynovodu. Protiorbánovský proud: Falešná vlajka

Zeman o Orbánovi a „jistém velvyslanectví“, které rozdávalo peníze