Hledat ve válce logiku je vlastně protimluv. Zlo totiž postrádá logiku, je jejím protikladem. Přesto hovoříme o logice války, neboť to, co ji provází, je většinou předvídatelné. Každá válka směřuje do bludného kruhu akce a reakce, k odplatě za odplatu na pokračování. Vyvolat válku, dostat do pohybu válečnou mašinérii, je obtížnější než ji pak vést. Často je k vyvolání války třeba uměle vytvořit záminku, protože přiznání pravého, nestoudného záměru by se nesetkalo s porozuměním. Předlouhý je seznam provokací, útoků pod falešnou vlajkou či vykonstruovaných obvinění, zosnovaných agresory. 

Sázka na odplatu funguje. Na rozdíl od agrese je obrana vnímána jako legitimní reakce. Proto se agrese vždy vydává za odplatu v sebeobraně. Jenomže když už se nějakou dobu válčí, příčiny a důsledky se důkladně promíchají a viník s obětí si několikrát vymění role. Silné emoce opadnou, válečné propagandě padne řetěz a válečníkům hrozí, že konflikt zamrzne a uhyne na nezájem. Tehdy se vždy stane něco mimořádně odporného, z čeho válka nabere druhý dech.