Smyslem jejich prohlášení je podle vlastních slov v budoucnu předejít jakýmkoli pochybnostem o transparentnosti a účelnosti rekonstrukce železniční stanice Praha-Bubny jako památného místa obětí holocaustu. „Zároveň chceme vyzvat odbornou i laickou veřejnost a primátorku Hlavního města Prahy Adrianu Krnáčovou k neodkladné diskusi nad projektem o.p.s. Památník Šoa Praha formou kulatého stolu," konstatuje autor projektu Pavel Chalupa a autor vzdělávací části projektu Vlak Lustig Šimon Krbec.

K výše zmíněným prokazatelným lžím novináře Kundry konstatují: „Ondřej Kundra v článku uvádí, že o historii nádraží Praha-Bubny se „dlouho nemluvilo“ a „první viditelná změna přišla v roce 2015, kdy byl vedle budovy vztyčen pomník sochaře Aleše Veselého Brána nenávratna.“ Ve skutečnosti se v letech 2012-2016 na nádraží Praha-Bubny uskutečnily desítky divadelních představení, vzdělávacích programů, filmových projekcí, veřejných debat, koncertů a výstav, které byly organizovány v rámci projektu Vlak Lustig.

Hlavním záměrem tohoto neziskového projektu bylo prostřednictvím divadelního představení na motivy novely Arnošta Lustiga „Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou“ upozornit veřejnost na historii nádraží Praha-Bubny, odkud byly během druhé světové války vypravovány transporty židovského obyvatelstva. Premiéra představení „Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou“ se v autentickém prostředí nádraží Praha-Bubny odehrála 13. července 2012 (tzn. tři měsíce před založením o.p.s. Památník Šoa Praha), jako součást prvního ročníku mezinárodního projektu Vlak Lustig – Vlak do nenávratna. O těchto skutečnostech není v článku týdeníku Respekt jediná zmínka," píší shora uvedení autoři projektu.