Smyslem jejich prohlášení je podle vlastních slov v budoucnu předejít jakýmkoli pochybnostem o transparentnosti a účelnosti rekonstrukce železniční stanice Praha-Bubny jako památného místa obětí holocaustu. „Zároveň chceme vyzvat odbornou i laickou veřejnost a primátorku Hlavního města Prahy Adrianu Krnáčovou k neodkladné diskusi nad projektem o.p.s. Památník Šoa Praha formou kulatého stolu," konstatuje autor projektu Pavel Chalupa a autor vzdělávací části projektu Vlak Lustig Šimon Krbec.
K výše zmíněným prokazatelným lžím novináře Kundry konstatují: „Ondřej Kundra v článku uvádí, že o historii nádraží Praha-Bubny se „dlouho nemluvilo“ a „první viditelná změna přišla v roce 2015, kdy byl vedle budovy vztyčen pomník sochaře Aleše Veselého Brána nenávratna.“ Ve skutečnosti se v letech 2012-2016 na nádraží Praha-Bubny uskutečnily desítky divadelních představení, vzdělávacích programů, filmových projekcí, veřejných debat, koncertů a výstav, které byly organizovány v rámci projektu Vlak Lustig.
Hlavním záměrem tohoto neziskového projektu bylo prostřednictvím divadelního představení na motivy novely Arnošta Lustiga „Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou“ upozornit veřejnost na historii nádraží Praha-Bubny, odkud byly během druhé světové války vypravovány transporty židovského obyvatelstva. Premiéra představení „Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou“ se v autentickém prostředí nádraží Praha-Bubny odehrála 13. července 2012 (tzn. tři měsíce před založením o.p.s. Památník Šoa Praha), jako součást prvního ročníku mezinárodního projektu Vlak Lustig – Vlak do nenávratna. O těchto skutečnostech není v článku týdeníku Respekt jediná zmínka," píší shora uvedení autoři projektu.
Není tak podle jejich slov pravdou, jak uvádí týdeník Respekt, že o nádraží Praha-Bubny se v roce 2012 „začalo mluvit“ a „věci se začaly měnit“ až po založení o.p.s. Památník Šoa Praha. Tato organizace svou první veřejnou prezentaci uskutečnila na nádraží Praha-Bubny až v polovině roku 2013.
Více informací najdete po kliknutí na obrázek:
V článku týdeníku Respekt je dále uvedeno nepravdivé tvrzení, že se v roce 2015 řediteli o.p.s. Památníku Šoa Praha „podařilo dostat nádraží na 50 let do nájmu od SŽDC“. Ve skutečnosti smlouvu o pronájmu nádraží Praha-Bubny podepsal ředitel o.p.s. Památník Šoa Praha Pavel Štingl 10. října 2013, ale druhou smluvní stranou nebyla SŽDC, nýbrž České dráhy, za které smlouvu podepsal 30. října 2013 tehdejší předseda představenstva Dalibor Zelený. Smlouva je navíc dohledatelná ve veřejném registru smluv.
Není to poprvé, co byl novinář Kundra obviněn ze lží a šíření dezinformací. Proti jeho textům se v minulosti postavila rovněž BIS, když v reakci pod názvem "Spekulace, výmysly a lži týdeníku RESPEKT" konstatovala: „Představa, že naše kontrašpionáž bude na stránkách Respektu říkat, zda se snažila toho či onoho špióna přemlouvat, aby pracoval jako dvojitý agent a bude veřejně oznamovat, jak byl špión úspěšný, s kým se stýkal a jak jsme spolupracovali s jinou zpravodajskou službou, je naprosto nepředstavitelná a šílená. A je v plném slova smyslu skandální, používají-li J. Spurný a O. Kundra ve svém textu lživé, zcela vymyšlené a účelové spekulace přisuzující službě jakési zákulisní, špinavé politické hry."
Něco z historie Respektu:
Od roku 1994 byla majoritním vlastníkem Respektu společnost MAFRA, v roce 1996 její podíl odkoupil Karel Schwarzenberg a stal se majitelem 99,9 procent. Pro dlouhodobou ztrátovost časopisu však Schwarzenberg hledal dalšího akcionáře. V červnu 2006 byl oznámen „vstup nového vlastníka“ Zdeňka Bakaly. Plátek Respekt pod Bakalovou Economií vychází doposud. Ačkoli se dlouhodobě proslýchá, že Bakala hodlá tuto mediální společnost prodat, doposud se tak nestalo.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomáš A. Nový
