Banky své klienty v rámci regulací na řízení rizik musejí hodnotit podle jejich udržitelnosti dle kritérií ESG, stanovující míru jejich zodpovědnosti v rovinách jejich řízení, environmentalismu a sociální sféře, některé však jdou ještě dál a mají vlastní pravidla, která mohou pro některé klienty znamenat, že jim finanční instituce odmítne poskytnout financování či další bankovní služby. 

Na tvrdé podmínky dlouhodobě narážejí lidé a firmy podnikající v energetickém sektoru, kde jsou stopce u bank vystaveni zejména těžaři uhlí, kdežto vlastníci solárních elektráren naopak získávají nejrůznější zvýhodnění a „protekční“ úrokové sazby. Problémem však nemusí být jen „klimaticky nezodpovědné“ podnikání, nýbrž i požadavek na sociální zodpovědnost, který po mnoho let znamenal těžké chvíle pro lidi pracující v obranném sektoru. Dlouhou dobu finance jen velmi složitě získávaly firmy zaměřující se na bezpečnost či obrannou výrobu, což se změnilo až s tím, když unijní politiky zaskočilo podfinancování sektoru po ruském útoku na Ukrajinu a přimělo je obranný sektor vyjmout z kolonky sociálně nezodpovědného podnikání. 

Jde však jen o výjimku. U jiných sektorů se otočka nekoná. Evropská centrální banka dává naopak najevo, že by uvítala, kdyby finanční domy více přitvrdily a do konce příštího roku chce zavést nová opatření „s cílem lépe řídit finanční rizika související s klimatickou krizí“.

Právě tím, že ECB zahrne aspekty klimatických změn do svých úvěrových operací, se má zvýšit tlak na banky, aby směrovaly financování do ekologičtějších odvětví a řídily tak uhlíkovou stopu v unii. 

ECB bankám poskytuje krátkodobé i dlouhodobé úvěry, a ačkoli byl jejich objem v poslední době nízký, očekává se jeho nárůst, což může vést k většímu šíření rozhodování dle „klimatického skóre“, jímž se budou třídit jednotliví klienti. 

V době, kdy Američané od podobných úvah upouštějí, se tak v Evropě řízení klimatických rizik skrze finanční systém má stát mnohem důležitějším a banky čeká cesta k většímu „šíření zelenosti“. Již nyní musejí každoročně hodnotit ESG rizika a rozlišovat „zelené“ a „nezelené“ expozice, od čehož se pak odvíjejí i jejich hodnocení a čekat tak lze, že se většina finančníků bude chtít novému regulatornímu prostředí „zalíbit“ a své požadavky na klienty dále zpřísní.