Na Západě se mluví především o tom, že Castro na Kubě zavedl diktaturu a přivedl ostrov na okraj ekonomické katastrofy. Podle Krejčího se ale musíme podívat, proč se tak dělo. Spojené státy prý napřed Kubu ochromily a pak se jí vysmívaly.

„To je, jako někomu zpřelámat nohy a pak se mu posmívat, že špatně sprintuje! Spojené státy zahájily částečné ekonomické embargo Kuby v roce 1960. Stalo se to poté, kdy Kuba znárodnila rafinerie. Částečné embargo se změnilo na úplné v roce 1962. Už předtím, v roce 1961, přerušily Spojené státy s Kubou diplomatické styky. Dnes toto embargo hlídá šest amerických zákonů. Pro úplnost připomínám, že sankce z tohoto embarga se nevztahují jen na americké firmy, které by chtěly s Kubou obchodovat – jsou zaměřeny proti každému, kdo by chtěl takto obchodovat. Chce-li někdo z Kanady něco prodávat či nakupovat na Kubě, má zákaz obchodovat v USA. Když porovnáte velikost kubánského trhu a trhu v USA, asi se coby snaživý podnikatel Kubě vyhnete. K velké slávě Fidela přispělo, že za takovýchto podmínek, a to ani po rozpadu Sovětského svazu, embargo Kubu nezlomilo. Už proto začali někteří politici v USA ustupovat a diplomatické styky byly obnoveny. Výsledkem je riskantní kombinace trvajícího ekonomického embarga a oživení ambasády USA v Havaně,“ připomněl Krejčí vývoj z poslední doby.

Castro sliboval, že svůj lid vzdělá, až nastoupí k moci, a také tak učinil, vzdělání skutečně bylo dostupné pro všechny, byť to nebylo snadné, protože musel myslet i na obranu ostrova před americkými vojenskými intervencemi. Kuba navíc není jediná země, která Spojeným státům nemůže přijít na jméno.