Podporujete vládní výzvu k udávání tzv. dezinformací?Anketa
Ceny rostou, inflace pokračuje. Ministerstvo zemědělství začalo spolu s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže sledovat prodejní ceny vybraných potravin. Jenže bude to mít nějaký význam? „Kontrola marží u vybraných druhů potravin je akorát zátěž byrokracie. Už to vysvětlovali mnozí odborníci, že není důležitá marže, ale zisk nebo ztráta. Opatření tohoto typu jsou zbytečná,“ říká na začátek svého dnešního komentáře bývalý místopředseda Evropského parlamentu Libor Rouček. „Je možné jít buď cestou jako např. Maďarsko, že zastropují cenu některých potravin, nebo sníží daň na některé potraviny, jak to dělají u severních sousedů. Kontrolovat marže u vybraných potravin je kosmetická změna, aby se neřeklo. Jen aby vláda ukázala, že něco dělá. Vidíme, jaká v ostatních zemích dělají opatření. Jen u nás všechno trvá. Přitom lidé musejí platit stále více a více za potraviny a služby. Stále více lidí se propadá do vyslovené chudoby. Polovina domácností už zvažuje, co si koupí. Uvažují o tom, jestli zaplatí jednu složenku, nebo druhou,“ dodává.
Zdůrazňuje, že už se vůbec nemluví o tom, že by si lidé mohli dovolit dovolenou nebo něco navíc kromě základního standardu. „Další problém, o kterém se nemluví vůbec, jsou daně. Zrušili superhrubou mzdu. Tím vytvořili v rozpočtu díru sto miliard. Ruku v ruce slibovalo ANO s ODS, jak si všichni pomohou, ale akorát se zvýšila inflace, a stejně došlo k propadu v příjmech a životní úrovni. Říkám už roky, že se musíme podívat na příjmovou stránku rozpočtu, a to znamená daně,“ říká Rouček a znovu opakuje, že i v těch nejkapitalističtějších státech mají progresivní daň. „Vidíme, že se ve Spojených státech podnikové daně zvyšují. Nebyl by problém je zvýšit i u nás. O příjmech a ziscích bank se mluví a nikdo s tím nic nedělá. Když se podíváme na ziskovost českých bank i v době covidu, tak rostly dvojciferným tempem,“ dodává s tím, že dokud tato vláda nepřijme zásadní opatření, budeme stále jen hovořit o tom, že nemůžeme žít na dluh. „Krize není jen u nás. Proč jsme měli za loňský rok největší tempo zadlužování z celé EU a třetí nejvyšší inflaci a druhý nebo třetí nejnižší hospodářský růst?“ ptá se.
Proč má Francie poloviční inflaci?
Rouček také připomíná, že cenový nárůst potravin je samozřejmě dán zvýšením ceny komodit nutných k výrobě. „Je potřeba se ptát, proč země v eurozóně, např. Francie, má poloviční inflaci než my? Přitom musí také platit vyšší ceny za pšenici atd. Částečně je to dáno tím, že nemáme euro,“ podotýká Rouček. Někteří ekonomové a politici, kteří se drží koruny, jsou rádi, že máme suverenitu, že si centrální banka může účtovat úrokové sazby. Ale jsou vyšší o čtyři nebo pět procent než v eurozóně, a to musí někdo zaplatit. Platí to lidé, když mají hypotéku, platí to podniky, když si berou půjčku, a také stát se více zadlužuje a úroky jsou vyšší než v jiných státech, kde mají euro. Tohle všechno se do inflace promítá,“ dodává a připomíná příklad, který jsme viděli v minulých dnech na benzínkách. „S cenami dolů nepůjdou,“ popisuje.
Stát rozdíl EDF doplácí, aby ochránil spotřebitele
Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka se netají tím, že chce být lídrem v podpoře českých domácností proti energetické chudobě. Představil proto plán dotace na výměnu neekologických kotlů a chce občany motivovat k úsporným opatřením. „Lídrem jsme, ale z opačného konce. Naprostá většina zemí už lidem pomohla. Ve Francii, kde je polostátní EDF, stejně jako je u nás polostátní ČEZ, zastropovali ceny a stát rozdíl EDF doplácí, aby ochránil spotřebitele,“ upozorňuje Rouček. Samozřejmě je nutná podpora státu k motivaci lidí k ekologickým opatřením. „Místo vyhazování miliard slunečním baronům kdyby konkrétně dali lidem dotaci, tak si každý na vesnici rád nějaký panel na střechu dá. Uvažujeme pořád jako za socialismu, akorát v úrovni megalomanských staveb,“ podotýká.
Typické rady TOP 09. Vzpomeňte si na asociála Drábka
Odboráři z úřadů práce chystají 1. května vyhlásit stávkovou pohotovost. Vyjádřil se k tomu zásadně i někdejší ministr financí Miroslav Kalousek: „Když je válka a bezprecedentní situace, vrazí ‚loajální‘ státní úředník své vládě kudlu do zad a jde vydírat stávkovou pohotovostí. Smím-li doporučit Marianu Jurečkovi, 20 % jich vyhoďte, mezi zbytek rozdělte jejich platy. Platy tak stoupnou a práce bude efektivnější.“
Na tato slova reaguje Rouček jasně: „Typické knížecí rady ze strany TOP 09. Ať je to pan Kalousek, paní Pekarová, neuplyne týden, aby nedávali podobné rady. Ano, je válka, všichni na tom tratíme, ale nemůžeme trestat příjmově slabé, a ještě po nich chtít, aby měli pro válku pochopení. Obávám se, že normálně myslící člověk toto nemůže očekávat. Lidé jsou solidární. Ale konkrétně úřady práce nejsou předimenzované. Je na ně obrovský nápor, protože tu máme tři sta tisíc uprchlíků. Jistě, část jsou děti, ale další se hlásí na úřadu práce. Jsou to desetitisíce lidí. Zaměstnancům nelze vyprávět, že je válka, musí se uskromňovat a vyhrožovat propouštěním. Tohle je pro TOP 09 typické. Vzpomeňte si na ministra práce a sociálních věcí Drábka. To byl vyslovený asociál,“ připomíná Rouček s tím, že se teď nikdo nemůže divit, když jsou ve vládě. „Tohle je DNA této strany, čistý brutální kapitalismus bez přívlastků. Ať se každý o sebe postará,“ říká na adresu TOP 09.
Psali jsme:
Německu vyčítáte, že je málo militaristické?
Libor Rouček, který má zásadní přehled také o dění v Německu, komentuje i kritizovaný váhavý postoj této země v pomoci Ukrajině. „Nejde jen o Německo, Francie se chová podobně. Ale všichni kritizují Německo. Konkrétně německá sociální demokracie si je vědoma toho, že Rusko je agresor, Ukrajina se musí bránit, ale Německo vidí, že jednou válka musí skončit a vedle zbraní je potřeba i neustále myslet na nejrůznější dopady. A dopadem by mohla být i třetí světová válka. Takže je důležité se snažit o nějaké diplomatické urovnání,“ popisuje. „Všichni si přejí, aby válka co nejrychleji skončila. Mnozí si přejí, aby bylo Rusko oslabeno, ale aby z toho nebyla třetí světová válka. Atomová válka. Macron uvažuje podobně jako Němci. Nejde o nějakou bleskovou válku, vždyť probíhá třetí měsíc! Je potřeba mít strategii. Německá armáda je na rozdíl od britské atd. malá. Němci, poučení druhou světovou válkou, opravdu nejsou na špici zbrojení. Tohle je potřeba brát do úvahy, a ne zbytečně Německu vyčítat, že je málo militaristické,“ dodává.
Čteme s Roučkem a ptáme se dál. Kapitola 21 Pád komunismu
Celý svůj život a kariéru popsal Libor Rouček v knize Můj a náš příběh, v které listujeme pravidelně na stránkách ParlamentníchListů.cz. V kapitole 21 popisuje Rouček svůj návrat do Československa po pádu socialismu. A tak se ptáme, jak dnes vzpomíná na tuto dobu a jak dlouho mu nadšení vydrželo?
„To byl úžasný pocit. Můj sen byl něco se ve světě naučit a pracovat na porážce komunismu. To se mi podařilo. Měl jsem doktorát z politických věd ve Vídni. Byl jsem na Hlasu Ameriky, komunismus padl, Československo bylo svobodné. Má poslední práce v Československu, než jsem odešel do exilu, byla na letišti u Československých aerolinií. Přiletěl jsem letadlem Československých aerolinií. Byl to nádherný pocit, na který nikdy nezapomenu a který se mnou bude do smrti,“ vrací se do minulosti Rouček a pokračuje: „Po téměř třinácti letech exilu jsem měl možnost jako redaktor Hlasu Ameriky posílat zprávy do Washingtonu. Projel jsem celé Československo a měl jsem ideální možnost znovu poznat svoji zemi, bavit se jak s obyčejnými lidmi, tak s politiky. Říkal jsem si, že když Němci po válce dokázali z trosek postavit znovu na nohy svoji zemi a vytvořit hospodářský zázrak, že my, Češi a Slováci, nejme o nic hloupější než Němci. Mezi lidmi bylo obrovské nadšení. Měl jsem dojem, že to dokážeme jako Němci. Ten pocit mi zůstal dva roky. Do doby, než politici rozbili Československo. To bylo pro mě největší zklamání,“ dodává.
Přípomíná, že se narodil na Kladně jako Čech i zároveň Čechoslovák a celé roky v exilu bojoval za Československo. „Češi i Slováci chtěli referendum a podle průzkumů nebyla tehdy většina pro rozdělení. Dva lidé, Václav Klaus a Vladimír Mečiar, rozbili Československo. Od počátku jsem také nevěřil experimentům jako kupónová privatizace, to mi připomínalo hru Monopoly, kterou jsem hrál s dětmi. Všichni že budeme kapitalisté? Samozřejmě že se musely státní podniky privatizovat a restrukturalizovat na tržní hospodářství, ale úplně jinak. Ne způsobem, že rozbili fungující podniky. Úspěšné podniky očesali, rozprodali, statisíce lidí ztratily práci. Celé mé rodiny se to týkalo. Všichni ztratili na Kladně práci. Takové lidi už těžko pozitivně motivujete. Mají své zkušenosti a na sliby nevěří. I když se udělal za třicet let obrovský pokrok, přesto se nůžky mezi námi a např. Rakouskem neuzavírají. Měli bychom se měřit ne s těmi neúspěšnými, ale úspěšnými a snažit se, abychom se k zemím jako Rakousko přiblížili. My to neděláme,“ uzavírá dnešní vydání „Evropana“ Rouček.
Listujeme v knize Můj a náš příběh (Libor Rouček při návratu z exilu). Foto: Daniela Černá
Věnování v knize Můj a náš příběh. Foto: Daniela Černá
Psali jsme:
autor: Daniela Černá
